Důvěru považuji za jeden z pilířů dobré spolupráce s rodinou

Publikováno: 8. 11. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Důvěru považuji za jeden z pilířů dobré spolupráce s rodinou
© ...

Věrka je naše paní učitelka z předškolního klubu na Smíchově. Rukama jí prošla již řada dětí, které díky ní měly větší šanci hladce zvládnout nástup do mateřské školy nebo první třídy. Nyní nám o sobě sdělila trochu víc! :)

Úvodem se nám, Věrko, prosím představ.

Jmenuji se Věrka, jsem máma tří dětí. Dvě jsou už dospělé, uf to letí :). Narodila jsem se v Praze, celý svůj život bydlím na Smíchově. Když jsem byla malá, chtěla jsem být fotbalovou hráčkou nebo učitelkou. Střední školu jsem sice nedokončila, ale nakonec mě má životní cesta dovedla k mému přání, absolvovala jsem několik akreditovaných kurzu a zúročila své zkušenosti matky :), dostala jsem nabídku a té jsem se chopila. Má cesta k práci s dětmi nejdříve vedla přes jejich rodiče, několik let jsem vedla klub matek, který byl doplňkovou službou poskytovanou v úzké součinnosti s předškolním klubem. V Člověku v tísni budu letos již desátým rokem.

Jaká je tvá pracovní pozice pro Člověka v tísni a jak dlouho se jí už věnuješ?

Nyní jsem pracovnice předškolního klubu. Této pozici se věnuji již šestým rokem.

Můžeš prosím popsat svůj běžný pracovní den?

Vstávám v 5:30, abych stihla rodině uvařit, aby měli teplé jídlo, až se vrátí domů ze školy a muž z práce. Vypravím nejmladší dceru do školky a pak běžím do své školky. Tam připravím dětem pracovní list a než se naději, už na mě z šatny v 8 hodin děti s úsměvem volají „ Dobrý den, paní učitelko!“ Nebo také „Dobrý den, Včelko“, tak mi totiž nyní říká jeden moc milý chlapeček a vesele kráčejí do školky. To je vlastně taková odměna mé práce, vědět, že se jim ve školce moc líbí a že se těší na každý den! I když to není žádná legrace, někdy nemám čas si odskočit nebo se napít. V šatně občas proběhne neplánovaná konzultace s rodičem, kdy se proměním ve “vrbu“ a jen naslouchám někdy opravdu nelehkým životním situacím. Po školce mě čeká administrativa a příprava na další den. Často se dívám na hodinky, protože vím, že musím ještě do svého druhého zaměstnání. Již 24 let pracuji u jedné úklidové firmy, domů přicházím kolem devatenácté hodiny. V předsíni mě vítá pes, papoušek a většinou dcera, která zahlásí: „neboj mami, úkoly mám hotové a učila jsem se“ :).

To zní jako hodně nabitý program! Baví tě tvá práce? Co nejvíce a proč zrovna tahle pozice?

Toto povolání nevnímám jako práci, ale jako zábavu. Když se baví děti, bavím se i já. Děti jsou velmi upřímné, neumí se přetvařovat, čehož si vážím. Baví mě vymýšlet a připravovat dětem aktivity, které je baví a rozvíjí je. Zároveň je pro mne důležitá spolupráce s rodinou jako celkem. Získání důvěry je jeden z důležitých pilířů dobré spolupráce.

Bez čeho si svůj den neumíš představit?

Bez své rodiny, čokolády a kávy :)

Co ráda děláš, Věrko, ve svém volném čase?

Ve svém volném čase velmi ráda cestuji, to mi nejvíce dobije baterie. Jedním z mých snů bylo navštívit Jeruzalém, měla jsem to štěstí, že se mi splnil! Chtěla bych procestovat svět, to ale musím ještě hodně pracovat :). Pokud si najdu čas, ráda peču dorty, nebo jdu s kamarádkami na sklenku dobrého vínka. Miluji procházky lesem v jakémkoliv ročním období.

Máš nějaké moto, kterým se v životě řídíš?

Jasně, že mám. Mám oblíbené dvě motta, kterými se řídím. Jedním z nich je – „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ „Člověk je bohatý tím, co učinil pro druhé.“

Dala bys čtenářům tip na nějakou knihu?

Nejraději čtu detektivní příběhy Agathy Christie. Nyní máme s dcerou rozečtenou Zahradu od Jiřího Trnky, zatím se mi zdárně podaří usnout dřív než Věrušce, tak snad jí brzy dočteme.

Díky Věrko, za tvé odpovědi!

Autor: Věra Cvoreňová, Pracovnice předškolního klubu

Související články