Humanitární práce je teď nebezpečnější než kdy dřív
Publikováno: 12. 8. 2025 Doba čtení: 3 minuty Sdílet: Sdílet článekHumanitární pracovníci zažívají nejnebezpečnější období v historii. Dochází k vraždám, zraněním i únosům v místech, jako je Gaza, Súdán nebo Demokratická republika Kongo. Více než 95 % obětí tvoří místní zaměstnanci a zaměstnankyně. Každý rok si 19. srpna na Světový humanitární den připomínáme ty, kteří už nejsou mezi námi, i ty, kteří přesto nasazují své životy, aby pomohli druhým.
Humanitární pracovníci pomáhají lidem zasaženým válkami i přírodními katastrofami, přesto v práci podstupují větší riziko než kdy dříve. Jen v roce 2024 bylo zavražděno 383 humanitárních pracovníků. V roce 2025 jsme zatím ztratili 248 kolegů a kolegyň po celém světě. Podle databáze Aid Worker Security Database násilné incidenty stále rostou, což potvrzuje, že svět pro ty, kteří poskytují pomoc, nikdy nebyl nebezpečnější.
Nejde jen o statistiky, ale především o skutečné lidi. Naši zaměstnanci po celém světě vyjadřují solidaritu se všemi, kteří zaplatili nejvyšší cenu za to, že dělali svou práci. I války mají svá pravidla – humanitární pracovníci a civilisté nejsou cíl (#NotATarget).
Většina obětí pochází z řad místních zaměstnanců. Naši kolegové, kteří pracují přímo v terénu, jsou nejvíce ohroženi, protože k útokům nejčastěji dochází na silnicích a ve veřejných prostorách.
Poskytujeme humanitární a rozvojovou pomoc ve více než 20 zemích. Z 1745 zaměstnanců Člověka v tísni, kteří pracovali na zahraničíních misích v loňském roce, bylo pouze 93 cizinců.
Nedávné trendy ukazují, že humanitární pracovníci nejčastěji přichází o život pod palbou, v aktivních bojích a při leteckém bombardování. Od začátku současného konfliktu v Gaze bylo zabito přes 1580 zdravotníků, více než 495 humanitárních pracovníků a 229 novinářů. Hrozby se však zdaleka netýkají jen Gazy.
Pracujeme v některých z celosvětově nejrizikovějších zemí - mezi 10 nejnebezpečnějších patří i Afghánistán, Sýrie, Palestina, Súdán a DR Kongo. Ať už přímo, nebo prostřednictvím našich partnerských organizací v současné době působíme v devíti z 18 zemí, které organizace ACAPS Humanitarian Access Overview označuje jako země s „extrémními“ nebo „velmi vysokými“ překážkami v přístupu při poskytování pomoci, včetně čtyř zemí s extrémními problémy v přístupu, jako je Ukrajina. V mnoha případech naši místní zaměstnanci prožívají na vlastní kůži ty stejné krize, ve kterých jsou i lidé, kterým pomáháme.
Dlouhodobě umíme pomáhat rychle a kvalitně ve velmi nestabilním a nebezpečném prostředí. Naši zaměstnanci se výzvám staví čelem a hledají způsoby, jak poskytovat podporu v těžko přístupných a frontových oblastech, což vyžaduje spolehlivé postupy, bezpečnostní pravidla, a zároveň budování důvěry, vyjednávání o přístupu a navazování strategických partnerství s místními aktéry.
Od roku 2012 bylo při výkonu práce zabito šest členů našeho týmu v Sýrii. V červnu 2015 naše organizace zažila největší tragédii, když bylo při útoku zavražděno devět našich afghánských kolegů.
I přes nebezpečí a rizika dál pomáháme tam, kde je to potřeba.
Světový humanitární den
Dne 19. srpna 2003 zemřelo při bombovém útoku na hotel Canal v iráckém Bagdádu 22 humanitárních pracovníků, včetně zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro Irák, Sergia Vieiry de Mello. O pět let později Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci, která stanovila 19. srpen jako Světový humanitární den (World Humanitarian Day).
