Humanitární pracovníci Člověka v tísni ve světě
Publikováno: 17. 8. 2016 Doba čtení: 6 minut
Afghánistán, Irák, Sýrie, Ukrajina, DR Kongo - tam všude by pomoc Člověka v tísni bez místních humanitárních pracovníků nebyla možná
U příležitosti Světového humanitárního dne 19. srpna si připomínáme všechny humanitární pracovníky, kteří při své práci často riskují životy. Jen v loňském roce bylo podle údajů The Aid Worker Security database zabito, uneseno nebo zraněno celkem 283 humanitárních pracovníků. Tito lidé, kteří při své práci museli v uplynulých letech čelit nebezpečí, při tom byli z 90 % místní zaměstnanci. V roce 2015 tak ze 109 lidí, kteří přišli o život, bylo pouze 7 zahraničních pracovníků. Člověk v tísni (ČvT), který poskytuje humanitární a rozvojovou pomoc ve 22 zemích světa, by se bez práce místních zaměstnanců také neobešel. „Lidé si často neuvědomují, že práci Člověka v tísni nevykonává v zahraničí několik dobrodruhů, ale především místní lidé,“ vysvětluje Jan Mrkvička, ředitel Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni. „Z našich více než 1 150 pracovníků a pracovnic, kteří se přímo na místě podílí na chodu misí, připadá průměrně osm zahraničních humanitárních pracovníků včetně Čechů a Češek na sto místních kolegů. K tomu spolupracujeme s více než stovkou místních organizací,“ dodává.
Smrt devíti afghánských kolegů
ČvT si letos připomněl největší tragédii ve své historii z června loňského roku, kdy bylo při útoku na kancelář v Afghánistánu zavražděno devět místních kolegů. „Počátkem června se pracovníci afgánské mise setkali na smutečním shromáždění k uctění památky kolegů, kteří byli brutálně zavražděni 2. června loňského roku v provincii Balkh. Spolu s pracovníky mise se tryzny zúčastnili příbuzní obětí, přátelé, pracovníci neziskových organizací i zástupci státní správy a samosprávy,“ popisuje vedoucí mise ČvT v Afghánistánu Wail Khazal.
Humanitární pracovníci na misích Člověka v tísni
Vražda místních kolegů všechny silně zasáhla a poznamenala další způsob práce v zemi. „V uplynulých dvanácti měsících došlo k významnému posílení pasivních prvků bezpečnosti všech místních kanceláří, stejně tak jako ke zvýšení preventivních opatření s cílem minimalizovat riziko opakování obdobné tragédie. Programy podporující chudé farmáře, ženy a mládež v městských chudinských čtvrtích, studenty zemědělských škol i další chudobou ohrožené skupiny obyvatel jsme po přijetí bezpečnostních preventivních opatření opět obnovili a nadále se hodláme podílet na rozvoji Afganistánu a podpoře úsilí jeho obyvatel,“ dodává Wail Khazal.
Ukrajinci, Syřané i Iráčané pomáhají ve své válkou zdecimované vlasti
Na humanitární pomoc jsou kvůli vleklému válečnému konfliktu a pokračujícím bojům odkázány miliony civilistů na Ukrajině, v Sýrii a Iráku. Podle údajů Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti (UNOCHA) potřebuje humanitární pomoc v Sýrii 13,5 milionu lidí, na Ukrajině 3,1 milionu lidí a v Iráku 10 milionů lidí.
„Před vypuknutím války v roce 2011 se v Sýrii humanitární práce většinou omezovala spíše na činnost lokálních dobročinných spolků. Dnes, kdy velká část lidí přišla o střechu nad hlavou a zdroje obživy, je pro ně podpora a humanitární pomoc životně důležitá,“ říká Syřan Mohammad Tawilo, který pro ČvT začínal pracovat jako překladatel a asistent před více než třemi lety, dnes působí jako vedoucí programů ČvT v Sýrii. „Při práci v terénu se kvůli bombardování civilních oblastí i útokům ozbrojených skupin dostáváme do nebezpečných situací. Je to vyčerpávající a frustrující. Když ale potkáváte lidi, kteří vaši pomoc opravdu potřebují, pocit strachu najednou není tak důležitý. Humanitární pomoc druhým je tou nejsilnější motivací,“ dodává.
Při ostřelování civilních čtvrtí na jihu města Aleppa v roce 2014 zemřeli tři místní zaměstnanci ČvT. Pomoc v zemi ale pokračuje i nadále, ČvT se kromě distribuce potravinové, materiální a finanční pomoci, zaměřuje také například na podporu vzdělávání či pomoc farmářům zachovat tamější zemědělskou produkci.
Také na východě Ukrajiny boje stále pokračují. I přes dohodnuté příměří se počet civilních obětí stále zvyšuje. ČvT pomáhá nejzranitelnějším lidem na obou stranách ukrajinské fronty od roku 2014. „Práce pro ČvT je výzva. Beru to jako své poslání, i když mě vždy bolí, když vidím nevinné lidi trpět,“ vysvětluje Sergey Saenko, který utekl z Doněcku. Jako dobrovolník různých organizací pomáhal evakuovat lidi z frontových oblastí. Pro ČvT pracuje od září 2014. „Vloni jsme pomáhali při evakuaci obyvatel z Avdijivky v době, kdy bylo město silně bombardováno. Pamatuji si, jak mi střely dopadaly přímo za zády. Bál jsem se o vlastní život. Ale ještě víc jsem se bál o životy těch lidí, za které jsme měli zodpovědnost. Věděl jsem, že tam musím být a ne nikde jinde. A to je přesně ten důvod, proč pracuji pro Člověka v tísni,“ dodává.
Důležitá je znalost místního jazyka a kultury
Humanitární krize ve světě vyústila v silnou migrační vlnu, která je nejsilnější od druhé světové války. Jen v Iráku se podle údajů OSN nachází více než 3,3 milionů vnitřních uprchlíků, kteří čekají, až se budou moci vrátit domů. ČvT se proto v Iráku aktuálně zaměřuje na pomoc vnitřně vysídleným lidem, utíkajícím většinou z oblastí ovládaných tzv. Islámským státem. Bez pomoci místních humanitárních pracovníků by tato pomoc nebyla možná.
„V Iráku jsou pro nás naši místní zaměstnanci naprosto nepostradatelní. Díky znalosti místního jazyka a kultury nám pomáhají zorientovat se v poměrně složitém prostředí země rozvrácené dlouholetým konfliktem a etnicko-náboženskými spory,“ říká Naďa Aliová, koordinátorka programů Člověka v tísni v Sýrii a Iráku. „Tito lidé pro nás pracují, protože jim není lhostejné, co se v jejich zemi děje. Bez jejich odhodlání pomáhat bychom sotva mohli okamžitě zareagovat na prudké zhoršení humanitární situace, které očekáváme v důsledku plánované ofenzívy na Mosul,“ dodává.
Vyrovnávání se s traumatickými zážitky
Práce humanitních pracovníků je velice důležitá také v oblastech zničených přírodní katastrofou. V dubnu 2015 zasáhlo Nepál ničivé zemětřesení, které mělo za následek téměř 9 000 mrtvých a 22 000 zraněných lidí. ČvT okamžitě vyslal na místo svůj krizový tým. Celková rekonstrukce a obnova země ale probíhá pomalu. Práce ČvT v Nepálu proto stále pokračuje a od distribuce humanitární pomoci se rozšiřuje do nových oblastí. „S prací Člověka v tísni jsem se seznámila díky projektům na ochranu žen a dětí před násilím, dětskými sňatky či obchodováním s lidmi v okresech Gorka a Sindupalčuk,“ popisuje Vijaya Pun, která se v Nepálu zabývá programy na ochranu nejzranitelnějších lidí, jako jsou ženy a děti. „Člověk v tísni nám poskytl zázemí, kde můžeme sdílet své zkušenosti a lépe tak pomáhat krajanům, kteří nás potřebují. Musím říci, že po tom všem, co naši zemi postihlo, mi práce s ženami a dívkami ve venkovských oblastech dává pocit naplnění a motivaci do budoucna,“ dodává.
„Během našich projektů se setkáváme s množstvím případů genderově založeného násilí. Pomáháme obětem znásilnění, domácího či sexuálního násilí, diskriminace a psychického týrání. Většina těchto lidí se ale bojí o svých problémech mluvit. Proto je seznamujeme s jejich právy, pracujeme s nimi ve speciálních skupinách a pomáháme jim posílit jejich sebevědomí,“ doplňuje své zkušenosti kolegyně Jenisha Twanabasu, která pracuje pro ČvT od září 2015. „Vybrala jsem si tuto práci, protože má smysl. Často mám pocit, že pomáhám vlastním sestrám a bratrům překonat obtížné období, vyrovnat se s traumatickými zážitky a postavit se jim,“ dodává.
Odhodlanost a motivace
Chudoba, negramotnost, akutní podvýživa, nedostatek pitné vody, to je jen část problému, se kterými se dlouhodobě potýká africký kontinent. ČvT za pomoci místních zaměstnanců pomáhá v Angole, Etiopii, Jižním Súdánu a DR Kongo. „V DR Kongo se nám podařilo dát dohromady tým zodpovědných a motivovaných konžských humanitárních pracovníků, kteří i přes množství obtíží, kterými si prošli, zůstávají pozitivní a odhodlaní. Vystřídala jsem již několik různých týmů a vždy jsem s nimi našla společnou řeč. Upřímně respektuji všechny své kolegy, protože od každého se můžete něco přiučit,“ popisuje Karolína Šklebená, vedoucí mise ČvT v DR Kongo, která řídí tým 3 zahraničních a 37 místních pracovníků. „Jakožto vedoucí mise jsem zodpovědná také za bezpečnost svých kolegů. Kdybych udělala chybu, mohla bych někoho ohrozit na zdraví nebo na životě. Naštěstí mám kolem sebe rozsáhlý tým lidí, se kterými se radím, než udělám nějaké zásadní rozhodnutí,“ dodává.Celý rozhovor s Karolínou šklebenou si můžete přečíst tady.
Pumový útok v Bagdádu v roce 2003
Světový humanitární den vyhlásilo OSN na 19. srpna poté, co v roce 2003 při pumovém útoku v Bagdádu zahynulo 22 humanitárních pracovníků včetně zvláštního představitele Generálního tajemníka OSN v Iráku Sergia Vieiri de Mello. Tento den je určen všem humanitárním pracovníkům, kteří při své práci riskují životy a stále častěji se stávají terčem útoků. Každý rok proto i Člověk v tísni 19. srpna vyjadřuje respekt těm, kdo pomáhají v rizikových oblastech potřebným, a vzdává poctu všem, kdo při své práci přišli o život.
Humanitární a rozvojová pomoc Člověka v tísni je možná pouze díky institucionální podpoře dárců a české veřejnosti, která přispívá prostřednictvím Klubu přátel Člověka v tísni, Skutečného dárku a sbírce Skutečná pomoc. Člověk v tísni upřímně děkuje všem dárcům za jejich podporu.
Pro více informací prosím kontaktujte:
Jan Mrkvička, ředitel Humanitární a rozvojové sekce ČvT, +420 777 787 961 Jan.Mrkvicka@clovekvtisni.cz
Tomáš Kocian, koordinátor humanitární pomoci ČvT,+420 777 787 970 Tomas.Kocian@peopleinneed.cz
