Jak jsem doučoval Slávku

Matka mi také pověděla, že má ještě staršího syna Felixe, který navštěvuje 2. ročník střední zdravotnické školy a má celkem velké problémy s　anglickým jazykem. Domluvili jsme si schůzku a já se druhý den ztratil v jedné z nejnepřehlednějších ulic v　Krásném Březně při hledání toho správného vchodu. V bytě jsem zastihl všechny jeho obyvatele. Dva dospělé a čtyři děti. Otce, který nemůže nalézt stálou práci, matku, která se doma stará o nejmladšího syna Pankráce (3 roky),patnáctiletou Slavomíru, jejího staršího bratra Felixe a následně i mladšího bratra Huberta. Ten chodí do šesté třídy na stejnou základní školu, jako Slavomíra. Otcovo i matčino nejvyšší dokončené vzdělání je základní.

Začal jsem tedy pravidelně docházet do rodiny a pracovat jak se Slavomírou na českém jazyku, tak i s　Felixem na jazyku anglickém. Vypozoroval jsem, že matka se nestíhá věnovat mimoškolní přípravě všech dětí a její pozornost je plně poutána na nejmladší dítě. Sama se mi přiznala, že není schopná dvěma nejstarším dětem pomoci, protože anglický jazyk vůbec neovládá a její znalost větných rozborů také není nejlepší. Matka mi průběžně sdělovala, že Slávka byla v　nižších ročnících vždy premiantkou třídy, ale v　posledním ročníku viditelně polevila a začínala také sbírat poznámky. Rozhovory na toto téma byly s　klientkou vedeny téměř nepřetržitě. Motivace Slávky k řádné mimoškolní přípravě se snížila. Ona ani Felix domů nenosili téměř vůbec žádné domácí úkoly, tak jsem jim začal dávat úkoly sám. Uspořádal jsem mezi sourozenci soutěž. Každý musel dohlédnout na to, aby ten druhý byl na doučování připraven. Odměnou za setrvání v soutěži byl desetidenní pobyt na táboře s　plnou penzí ve městě Javorník na Jesenicku.

Slavomíře byla na přelomu roku 2010/2011 přidělena dobrovolnice, která studovala český jazyk na místní univerzitě. Ta u Slávky zintenzivnila doučování mateřského jazyka, aby dívka byla co nejlépe připravená na blížící se pololetí. Klientka v pololetí obdržela dvě zlepšené známky z problematických předmětů a rozhodla se, stejně jako její sestřenice, která se v lednu k doučování připojila, přihlásit se na čtyřletý maturitní obor Laboratorní asistent na místní střední zdravotnickou školu. Po obdržení pololetního vysvědčení si dobrovolnice opět všimla výrazného poklesu motivace i školních výsledků u své svěřenkyně. Slávce i sestřenici Petře bylo neustále opakováno, že není rozumné nyní vypadnout z　rytmu, do kterého se obě dívky dostaly během posledních měsíců. Je totiž následně velmi obtížné se do něj dostat za náročnějších podmínek, které střední škola na studenty klade.

Obě klientky byly úspěšnými uchazečkami o obor, který si vybraly jako svůj první. Díky splnění cíle, který jsme si spolu při prvních návštěvách stanovili, může Slávka, Petra i Felix jet s ostatními mladými lidmi, kteří prošli službou Podpory vzdělávání a profesního směřování, na tábor do města Javorník. Tábor, který je táborem „pracovním“, tedy zaměřený na získávání potřebných představ o realitě na trhu práce, se uskutečnil na přelomu sedmého a osmého měsíce roku 2011. Slávce, Felixovi i Petře se čas trávený dílem prací, dílem klasickými relaxačními táborovými aktivitami velmi zamlouval. Po příjezdu z　tábora se spolupráce s rodinou ukončila s tím, že budu v následujícím školním roce oběma dívkám občasně pomáhat s učením, když bude téct do bot. Školní výsledky Slávky, jejího bratra i sestřenice jsou nadále sledovány.

A situace dnes? Felix se drží, ale Slávka a Petra dopadly bohužel "jak sedláci u Chlumce". Do školy sice chodily, ale po prvních neúspěších, o kterých věděly, že zákonitě přijdou (několikrát jsem je na to upozorňoval), to jednoduše vzdaly a na pololetním vysvědčení se oběma objevilo shodně 7 nedostatečných. Slávka mi pak říkala, že jí ta škola prostě nebaví, a že je to na ni moc těžké. Nyní se hlásí na kadeřnici.

Mladí lidé obecně jsou náchylní k volbě toho, co je pro ně pohodlnější, kolem nich je spousta jiných lákadel, které je odvádí od směřování k cíli, který si na začátku své cesty vysnili. Týká se to i mladých lidí z běžné populace, jejichž rodiče mají alespoň střední školu a nemají problém najít práci. U těch, kteří mají již na počátku mnohem nižší šance na získání lepšího společenského statusu než jejich rodiče a jsou znevýhodněni sociálně nebo ekonomicky, bývá cesta k úspěchu ještě mnohem trnitější.