Je to jiné, než učit na škole

Jak ses k programu doučování dostal?
Velmi jednoduše, zaujal mě leták, který byl vyvěšen na naší škole a tak jsem se rozhodl to zkusit.

Jak dlouho Pepču doučuješ?
Letos je to třetím rokem.

Jak probíhá spolupráce s rodinou?
Pepčova matka má evidentně o doučování zájem, takže jsem nezaznamenal žádný vážnější problém. Nejdříve se mnou do rodiny chodila také koordinátorka z organizace Člověk v tísni, ale po několika týdnech jsem začal docházet na doučování sám. A musím říct, že se vždy setkávám s vřelým přijetím od všech členů rodiny.

Jakých pokroků jste již dosáhli?
Těžko říci, co je mojí zásluhou a kde by byl Pepča bez doučování. Rozhodně vnímám pozitivní změnu v jeho přístupu. Každá špatná známka je doprovázena lítostí a naopak, Pepík je vždy neuvěřitelně potěšený, když je pochválen. Ale nechválím příliš často, aby se z toho nestala samozřejmost. Snažím se mu vštípit smysl pro zodpovědnost za jeho chování a rozhodnutí.

Co si myslíš o programu doučování? V čem je nejvíce prospěšný?
Podle mě je největší přidanou hodnostou kontakt dítěte s osobou z jiných sociálních a společenských poměrů. Dítě by mělo vidět, jak se dají vědomosti využívat a jak ovlivňují život.

Co tato zkušenost přináší tobě?
Kromě touhy poznat nové lidi jsem byl zvědav, jak se dají vědomosti předávat dítěti. Učím na středních školách a vedu studenty na vysokých školách, ale zkušenosti ze základní školy jsou skutečně obohacující. Je to malá příprava na úlohu otce. Navíc jsem s celou rodinou a Pepíkem především navázal silné sociální pouto, které překračuje meze běžného vztahu kantor a žák. Je to zcela odlišné od výuky na škole!