Když příležitost otevře dveře: můj anglicko-španělský týden v Andalusii

Do Španělska jsem se dostaly díky Člověku v tísni a také díky podpoře dvou dárců, Tibora a Viktora Nyitrayových. Bez jejich pomoci by pro nás tahle zkušenost nebyla dostupná, a právě proto si jí tolik vážíme.

Moje cesta za zdokonalením jazykových dovedností

Společně s námi jely také děti ze Základní školy Zbraslav, které měly vlastní program. My dvě jsme o něco starší a fungovaly jsme samostatně, tvořily si vlastní program podle toho, co jsme opravdu chtěly navštívit. Největší zapeklitostí pro nás nakonec nebylo plánování samotných výletů, ale zjišťování, jak fungují místní autobusy a odkud kam vlastně jezdí. Občas to byla docela výzva.

A tak jsme poznávaly Andalusii opravdu naplno. Navštívily jsme krásnou pláž, prošly jsme přístav Puerto Marina, podívaly se do motýlího domu, prošly si Centre Pompidou s jeho ikonickou barevnou kostkou i celou pobřežní promenádu. Zavítaly jsme i do Musea Pabla Picassa Málaga, kde jsme mohly vidět díla, která jsem dříve znala jen z internetu nebo učebnic.

Každé místo nás něčím překvapilo, ať už atmosférou, uměním nebo jen tím, že jsem se musely domluvit anglicky opravdu ve všem, od jízdenek až po běžné drobnosti. Ačkoliv anglicky umím, právě tahle každodenní komunikace mi dala nový druh jistoty. Teď, když se blíží maturita z angličtiny, vím, že zvládnu mluvit anglicky celé hodiny, nejen pár minut během zkoušky.

Výzva, kterou dokážu zvládnout

Celý ten týden mi ukázal, že cestování a komunikace v cizím jazyce nejsou strašák, ale výzva, kterou dokážu zvládnout. Naučilo mě to spoléhat se na sebe, být samostatnější, otevřenější a nebát se chyb. A hlavně jsem díky tomu získala sebevědomí, které využiju nejen osobně, ale i u maturity. Tenhle pobyt mě na angličtinu připravil víc než jakákoli hodina ve škole.

Velkou roli v tom hráli i žáci ze ZŠ Zbraslav. Byli milí, otevření a jejich dvě paní učitelky Radka a Jana byly neuvěřitelně podpůrné.

Díky za tuhle možnost

Na konci týdne jsme se se Zoe shodly, že chceme poděkovat lidem, kteří se o nás během pobytu starali. Nejen těm, kteří nás učili, ale i těm, kteří nám vařili, uklízeli nebo se starali o to, aby celý program fungoval. Tak jsme společně vyrazily nakoupit malé pozornosti. Čokolády pro tým, dětské sušenky pro děti kuchaře a kávu pro Abi, naši milou lektorku angličtiny, protože jsme si nebyly jisté, jestli by si mohla dát čokoládu kvůli její cukrovce.

Napsaly jsme krátké dopisy v češtině, angličtině i španělštině podle toho, jakým jazykem, kdo mluvil. A pak jsme je osobně rozdaly. Setkalo se to s obrovskou radostí, ale největším překvapením bylo zjištění, že kuchařova dcera, pro kterou jsme měly čokoládu a sušenky, má zrovna narozeniny. S manželkou byli dojatí, že jsme myslely i na jejich děti, a říkali, že to malé udělá velkou radost.

Celou dobu nám pomáhali i další lidé, kterým patří velké poděkování. David, který byl s námi první dny a pomohl nám zorientovat se. Abi, která nás celý týden učila angličtinu a ještě nám pomáhala s plánováním výletů. A taky Lukáš, který byl vždycky připravený poradit.

Krok, který mě posunul dál osobně, studijně i lidsky

V těchto dnech vyrážejí na program další dvě studentky a já jim ze srdce přeji, aby si odnesly stejně silnou zkušenost jako já a Zoe. European Trainee Academy pro mě nebyl jen týdenní výlet, ale krok, který mě posunul dál osobně, studijně i lidsky.

A za to děkujeme Člověku v tísni i dárcům, kteří věří, že příležitosti mají smysl. Protože někdy stačí jediný týden, aby člověk získal něco, co mu zůstane na celý život.