Klima a migrace: hlavní pojmy, data a souvislosti
Publikováno: 23. 3. 2026 Doba čtení: 6 minut Sdílet: Sdílet článekKlima ovlivňuje stěhování lidstva již po staletí. Dopady globálního oteplování na mobilitu populace jsou patrné už dnes a během jednadvacátého století budou stále citelnější. Bližší pohled ale ukazuje, že vztah mezi změnou klimatu a migrací není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát.
V červenci a srpnu 2022 zasáhly Pákistán katastrofální povodně. Pod vodou se rychle ocitla až třetina území státu. Přímo bylo zasaženo kolem 33 milionů obyvatel. Záplavy si vyžádaly asi 1700 obětí na životech, z čehož třetinu tvořily děti. V neposlední řadě katastrofa způsobila nucené vysídlení, které svým rozsahem nemá v novodobé světové historii mnoho paralel – své domovy muselo opustit až 8 milionů lidí.
Přírodní katastrofy, jako jsou povodně, patří mezi nejsilnější hybatele globální migrace. V již zmíněném roce 2022 vedly podle nejlepších údajů, jaké máme k dispozici, k nuceným přesunům více než 32 milionů lidí – kromě Pákistánu například na Filipínách, v Nigérii, Indii a dalších rozvíjejících se zemích Asie a Afriky. O rok později se jednalo o 27 milionů a v roce 2024 o 46 milionů. Všechna tato čísla se týkají pouze pohybů uvnitř států. Spolehlivé údaje o počtu lidí, kteří se vinou přírodních faktorů přesouvají přes mezistátní hranice, bohužel neexistují.
Migrace klimatická, nebo environmentální? Migranti, nebo uprchlíci?
Klimatická migrace nemá žádnou ustálenou a právně závaznou definici. Vcelku praktickou „pracovní“ definici ale používá Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), podle jejíhož výkladu se jedná o „pohyb osob, které jsou převážně z důvodu náhlé nebo postupné změny životního prostředí způsobené změnou klimatu nuceny opustit své obvyklé místo pobytu.“ Tento přesun může být dočasný i trvalý, a může probíhat v rámci státu i přes mezinárodní hranici.
Environmentální migraci chápe IOM totožně, jen s tím zásadním rozdílem, že změny životního prostředí, které lidi přiměly k přesunu, nemusí být nutně zapříčiněny změnou klimatu. Environmentální migrace je tedy širší pojem, pod který spadají i pohyby způsobené jevy, které nemají s klimatem nic společného, jako jsou zemětřesení nebo sopečné erupce.
Stejně tak patří do kategorie environmentální migrace i přesuny, vyvolané změnami, které způsobil člověk, jako jsou třeba stavby přehrad, těžba surovin, asanace starých městských čtvrtí, budování průmyslových zón nebo zakládání přírodních rezervací. Takové přesuny můžou dosáhnout obřích rozměrů. Například v souvislosti se stavbou přehrady Tři soutěsky v Číně na přelomu 20. a 21. století bylo vysídleno nejméně 1,2 milionu lidí.
Termín klimatičtí uprchlíci se poprvé objevil v 70. letech minulého století. Poměrně dlouho s ním operovala nejen média, ale i někteří vědci. Postupně se ale ukázalo, že je nejen obsahově nejasný, ale tím, že ohýbá pojem „uprchlík“, který má právně závaznou definici, také potenciálně škodlivý. Ze seriózních vědeckých studií postupně téměř vymizel.
Nové iniciativy
V posledních letech zažívá označení klimatičtí uprchlíci přinejmenším v médiích malý "comeback". Důvodem jsou aktuální snahy některých zemí o ochranu osob, vysídlených v důsledku živelních pohrom, včetně těch způsobených změnou klimatu. Příkladem je Argentina, která nabízí speciální humanitární víza pro obyvatele Mexika, Střední Ameriky a Karibiku, vysídlené “socio-přírodními” katastrofami. Austrálie uzavřela v roce 2023 dohodu s Tuvalu, která umožní obyvatelům tohoto ministátu, ohroženého vzestupem hladiny oceánu, migrovat do Austrálie se statusem trvalých rezidentů, studovat tam a pracovat. První migranti by měli dorazit v roce 2026.
Hnací síly
Ve větší nebo menší míře migraci ovlivňují – a v jednadvacátém století budou ovlivňovat – všechny extrémní povětrnostní jevy, které klimatická změna podle konsenzu vědců zhoršuje. Přehledně jsou zachyceny v následující infografice.
Náhlé šoky versus postupné změny
Většina pohybů způsobených přírodními katastrofami probíhá uvnitř států, často na lokální nebo regionální úrovni. Zároveň platí, že ačkoliv existují důležité výjimky, bývá takové vysídlení spíše krátkodobé a lidé se v řádu týdnů či měsíců mohou vrátit domů. Přísně vzato bychom tedy měli mluvit spíše o mobilitě než migraci, protože migrace je všeobecně chápána jako dlouhodobý přesun.
V diskusi o klimatické či environmentální migraci je ovšem vhodné rozlišovat právě mezi takovýmito náhlými katastrofami jako jsou povodně, sesuvy nebo lesní požáry, a “pomalými” změnami, jako zvyšující se průměrná teplota nebo stoupající hladina oceánů. V současnosti jednoznačně převažují přesuny zapříčiněné prvním z těchto typů (90 % vysídlených lidí jde na vrub bouří a povodní), ale nelze vyloučit, že v budoucnu se trend otočí.
Jsou to právě přesuny související s postupnými změnami prostředí, co pomáhá pochopit, jak ošidné můžou být zkratky typu klimatický uprchlík. V reálném světě je rozhodnutí migrovat zřídkakdy vysvětlitelné jedním jediným faktorem. To, co může na první pohled vypadat jako příčina migrace, například častější sucho nebo degradace půdy, bývá spíše jejím spouštěčem – posledním impulzem, který člověka utvrdí v rozhodnutí odejít, jež v něm uzrávalo delší dobu.
I takováto migrace může být traumatická. Zároveň ale nelze ignorovat její možná pozitiva. Vezměme si například odchod z venkova do měst: v rozvíjejících se zemích bývá ve městech nižší úroveň chudoby. Jsou zde vyšší příjmy, lepší zdravotní péče a pro děti větší šance chodit do školy.
Právě z těchto důvodů zastávají někteří vědci názor, že místo toho, aby chudé státy migraci z venkova do měst bránily, což se mnohde děje, by ji měly aktivně podporovat. Nejen v zájmu rozvoje, ale i schopnosti přizpůsobit se změně klimatu.
S odhady budoucího vývoje buďme opatrní
Jak velká bude klimatická migrace blízké budoucnosti? V médiích a populárně naučných knihách lze narazit na odhady hovořící o tom, že v souvislosti s klimatem budou v následujících desetiletích migrovat či “utíkat” stovky milionů nebo dokonce miliardy lidí.
K jakýmkoliv předpovědím tohoto druhu je potřeba přistupovat velmi obezřetně. Vědecké základy, na nichž stojí, jsou většinou chatrné či neexistující. Opomíjejí složitost faktorů, které vedou k migraci, i to, že změnám životního prostředí se lze přizpůsobit i jinými způsoby než odchodem.
Pokud se naproti tomu podíváme do nejčastěji citované studie o klimatické změně, kterou je poslední hodnotící zpráva Mezinárodního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC), žádný číselný údaj týkající se globální migrace v ní nenajdeme.
Tím nejdůležitějším, co ze zprávy vyplývá, pokud jde o vztah mezi změnou klimatu a migrací, je poznatek, že tento vztah je nepřímý. Změna klimatu zhoršuje již existující humanitární krize a zvyšuje již existující zranitelnost obyvatelstva některých regionů. Primárně v chudších, rozvíjejících se zemích.
Důsledkem může být – a jak zpráva IPCC potvrzuje, tak dnes skutečně je – větší rozsah vysídlení. V řadě kontextů je ale migrace, zvlášť na delší vzdálenosti a do jiných zemí, obtížná. Lidé se nemohou stěhovat, protože jim v tom brání administrativní či fyzické bariéry, anebo proto, že na to nemají prostředky.
O tom, že klimatická změna v budoucnu dramaticky ovlivní vzorce lidské mobility, nemůže být pochyb. Je ale potřeba vnímat, že zatímco miliony lidí se nedobrovolně dají do pohybu, miliony dalších zůstanou nedobrovolně na místě a na klimatické šoky a stres se budou muset adaptovat jinak.
Použité zdroje:
Climate Change 2023: Synthesis Report. IPCC 2023
DE HAAS, H.; CASTLES, S.; MILLER, M.J. The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World. Methuen Drama 2019
Groundswell Part 2: Acting on Internal Climate Migration. World Bank 2021
NEWBOLD, K.B. Population Geography: Tools and Issues. Rowman & Littlefield 2021
ROMM, J. Climate Change: What Everyone Needs to Know. Oxford 2022
SAMERS, M.; COLLYER, M. Migration (Key Ideas in Geography). Routledge 2016
The Atlas of Environmental Migration. Routledge 2017
