KOMENTÁŘ: Funguje to? Zlikvidovat!
Publikováno: 30. 9. 2014 Doba čtení: 6 minut
Když jsme v roce 2005 v Bílině otevírali první předškolku pro chudé děti, netušili jsme, že jsme na začátku jednoho z našich nejúspěšnějších projektů v Česku. Dnes naše předškolní kluby ve 12 českých městech navštěvuje denně přes 250 dětí, pro které jsou často jedinou možností, jak se kvalitně připravit na vstup na základní školu. Přesto je podle všeho budeme muset zavřít. Z(vůle) úřední.
Důvodem je zákon o dětské skupině schválený minulý týden Poslaneckou sněmovnou. Všechny organizace pracující s více než čtyřmi dětmi předškolního věku totiž k povinné registraci u Ministerstva práce a sociálních věcí musí doložit „závazné stanovisko krajské hygienické stanice o splnění hygienických požadavků na stravování, prostory a provoz, což má být posouzeno při kontrole hygieny v prostorách zařízení“.
Kvůli novým normám se děti nadále nebudou moci učit, protože jim například svršky visí na věšácích v chodbě klubu a nikoli ve „vyčleněném prostoru vybaveném šatním nábytkem“. Do roka a do dne bychom měli provést rekonstrukce, během kterých zřídíme samostatnou místnost na odkládání použitých ručníků nebo špinavého prádla, další prostor na ukládání úklidových prostředků a nesmíme zapomenout na zmíněnou šatnu. Věšáky v koupelně je třeba instalovat tak, aby se ručníky vzájemně nedotýkaly, a umyvadla musí být přesně 50 cm nad zemí. Načež můžeme napjatě očekávat kontrolory s pravítky. Na úspěchy ve vzdělávání dětí se nás určitě ptát nebudou.
Podobně absurdních a nesplnitelných norem obsahuje zákon více. Nesplnitelných proto, že potřebné úpravy by si vyžádaly investice v řádu desítek milionů, navíc mnoho z těchto klubů funguje v pronajatých prostorách. Kdo ví něco o plánování stavebních prací či získávání nejrůznějších povolení v prostředí neziskových organizací, je mu jasné, že úředníky očekáváný přechodný rok na provedení požadovaných úprav nemůže stačit. A i kdyby, nikde nikdo neříká, kde bychom měli potřebné peníze vzít.
Čím dřív, tím lépe…
Tenkrát v Bílině šlo o pilotní projekt, který měl pomoci zjistit, jestli mají podobná zařízení potenciál reálně pomoci. Výsledek jsem již zmínil: jde o jeden z nejúspěšnějších projektů, které Člověk v tísni v Česku provozuje. Dovolím si to tvrdit proto, že právě předškolní vzdělání dá dětem chudých rodičů základ, který jim usnadní už tak složitý vstup na běžnou ZŠ. Základ, který by se jim jinak nedostal, protože jejich rodiče nemohou každé ráno nasednout do auta a odvést je do několik kilometrů vzdálené školky, nebo prostě proto, že si běžnou mateřinku nemohou dovolit.
Přitom právě tyto děti potřebují naši péči nejvíce. A najde jen o samotnou přípravu na školní zápis. Naši pracovníci děti provází po celou dobu jejich vzdělávací cesty. Během základní školy jim nabízíme doučování, na jejím konci se jim věnují kariérní poradci, středoškoláky podporujeme pomocí stipendií. Bez předškolních klubů však nebudeme tak úspěšní. Je to jednoduché, čím dřív s dětmi začnete pracovat, tím větší máte šanci na celkový úspěch.
Když jedna ruka neví, co dělá ta druhá
Řekněme si to tedy ještě jednou: V České republice již několik let funguje státem podporovaný systém předškolní výchovy pro chudé děti, který se v současné době implementuje do dalších a dalších měst. A tento systém by měl skončit kvůli nepřípustným klikám u oken. Ano, i kliky u oken musí splňovat předepsaná pravidla.
Jako špatný vtip pak působí původní záměr tohoto zákona – měl pomoci rodičům, kteří mají z různých důvodů problém s umístěním dětí do běžných mateřských škol. Výsledkem je zákonná norma, která absolutně nehledí na kvalitu poskytovaného vzdělávání, ale vše reguluje pouze technickými normami. Poslanci tak hází klacky pod nohy všem, kteří se rozhodli nespoléhat se na stát, který již několik let není schopen zajistit adekvátní předškolní péči, a spolehli se na vlastní síly. A řeč není jen o našich předškolních klubech, zákon se týká mateřských center, skautů i lesních školek. Přitom stačilo přijmout senátní úpravu, která povinnost registrace (spojenou s určitými daňovými úlevami) nahradila dobrovolností.
Mimochodem, ministerstvo školství má podporu předškolního vzdělávání zakotvenu jako jednu ze svých priorit. Ministerstvo práce, kde zákon o dětské skupině vznikl, si to zřejmě nemyslí. Nebo jen jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Každopádně je potřeba, aby příslušná ministerstva nastalou situaci urychleně vyřešila. Jinak na to doplatí ti, kteří si to zaslouží ze všeho nejméně. V našem případě to jsou děti, které už takto mají život složitější, než si je většina z nás schopna vůbec představit.
Jak se narodil špatný zákon...
Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol, popisuje příběh zrodu zákona o dětské skupině, který v červenci senátoři nejprve vrátili zpět sněmovně k dalšímu projednání, aby v září poslanci pozměňovací návrhy odmítli a přijali původní, kritizovanou verzi.
Zákon o dětských skupinách byl dlouhá léta připravován jako nová možnost pro pracující rodiče. Poté, co byl začátkem tohoto roku předložen sněmovně, se však ukázalo, že se nejedná o novou možnost, ale plošnou regulaci všech stávajících programů pro malé děti. Definicí dětské skupiny je totiž pravidelná činnost a každý, kdo ji realizuje (mimo mateřské školy) se musí zaregistrovat. Být dětskou skupinou znamená mít mimo jiné předepsané zázemí o striktně dané velikosti a vybavení, které Ministerstvo zdravotnictví pokládá za minimální. Lesní mateřské školky však vzdělávají venku a takovéto zázemí z principu nepotřebují. Povinná registrace tak pro ně znamená konec provozu.
Možnost volby
Přes snahu o vyjednání změny zákona přijala sněmovna v červnu zákon pouze s prodlouženou lhůtou registrace. Přitom je všem jasné, že během jednoho roku nelze vytvořit novou legislativu, která dnes lesním školkám chybí. Následovalo tedy intenzivní jednání napříč politickým spektrem a informování široké veřejnosti, jehož součástí byla i petice s více než 13000 podpisy určená Senátu. Ten zákon skutečně vrátil sněmovně s pozměňovacím návrhem.
Pozměňovací návrh obsahoval možnost volby. Provozovatel péče by se mohl rozhodnout, zda se stane dětskou skupinou a bude čerpat s tím spojené výhody, nebo zůstane v původní podobě. S tímto řešením souhlasila např. i Unie zaměstnavatelských svazů, která dlouhodobě usiluje o uzákonění dětských skupin. Nevýhodou pozměňovacího návrhu byla změna kvalifikace pečujících osob, z níž nejspíš omylem vypadla kvalifikace chůvy. To se stalo hlavním tématem jednání sněmovny. Když však shrneme, jaké možnosti zákon měl, od úplného zamítnutí, přes přehlasování Senátu k původnímu likvidačnímu návrhu, je jasné, že pozměňovací návrh nabízel nejlepší řešení s tím, že chybějící kvalifikace lze novelizací doplnit. To však poslanci ve své debatě vůbec neřešili.
Záruky? Jen sliby
Nezajímala je petice, kterou dosud podepsalo přes 13 000 lidí a nepřipouští si destruktivní dopad plošné registrace. Houfně slibovali, že otázka lesních MŠ bude vyřešena a nijak se jich zákon nedotkne, ale to byly pouze politické sliby. Nevěříme, že se do roka podaří najít u tří ministerstev, zejména u ministerstva zdravotnictví, shodu na řešení, že bude sepsán a podán návrh nové vyhlášky a novelizace dotčených zákonů, zákony schválit, uvést v platnost a ještě nechat lesní MŠ podle nových pravidel zaregistrovat tak, aby se jich zákon o dětských skupinách netýkal.
Asociace má za sebou čtyři roky vyjednávání, a dobře proto víme, že řešení opravdu není snadné. V tuto chvíli kromě slibů nemáme žádnou záruku. Takže je téměř jisté, že tisíce zavedených míst zaniknou. Poslanci ve svých projevech často zmiňovali, že zákon má mnoho chyb. Přesto jej nakonec přijali. Této logice nero zumíme. Naši zákonodárci vědomě schvalují špatný zákon a to je děsivé.
Komentáře vyšly ve 4. čísle časopisu ZVONÍ!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!
Článek vyšel ve 4. čísle časopisu Zvoní! Prohlédněte si ho!