Málem nestihla utéct, dům je v troskách
Publikováno: 7. 5. 2015 Doba čtení: 2 minuty
Pan Gurung, muž kolem padesátky, se prodírá davem. Když na něj přijde řada, otiskne svůj prst na seznam a přebírá si balík, ve kterém je silná bílá plachta a provaz. Za ním se tlačí stovky dalších. Člověk v tísni ve vesnici rozdává 445 plachet, pod které se schová víc než 2000 lidí.
Vesničané pochází z odlehlé oblasti Kerabari v nepálském distriktu Gorka. Právě tady v horách je většina domů po ničivém zemětřesení srovnaná se zemí. Až dosud chodil pan Gurung spolu se svou starou matkou a dalšími 14 členy rodiny spát do komunitního centra nebo na pole. Teď si díky pomoci z Česka vybudují kvalitní provizorní přístřešek, který je ochrání před monzunovými dešti.
Muž pyšně předává plachtu své mamince. Stojí ve dveřích domu, který na první pohled vypadá celkem v pořádku. Uvnitř je ale hromada sutin. Paní Seti Gurung s vrásčitým obličejem je ozdobená zlatými náušnicemi a náhrdelníkem, jak to je pro místní ženy typické. Je jí 78 let a celý život strávila tady v Kerabari. Teď přišla o střechu nad hlavou. „Když se to stalo, byl jsem zrovna na poli, jako většina lidí. Země se otřásla tak silně, že domy začaly padat jako papírové. Hned jsme běželi k nejbližšímu obydlí a pomáhali lidem ven. Došlo mi, že v našem domečku je moje matka, hrozně mě to vyděsilo,“ popisuje syn. Jeho matka je i na svůj vysoký věk vitální, gestikuluje a vysvětluje: „Hned jsem se snažila vyběhnout ven, opírala jsem se o stěny a nábytek. Hned jak jsem vyšla na volné prostranství, střecha našeho domu se propadla dovnitř.“
#~gallery-960~#
Paní Seti se synem přemýšlí, co bude dál. Snaží se svépomocí opravit dům a znovu se postavit na nohy. „Máme menší pole, pěstujeme kukuřici, takže hlad úplně nemáme. V první řadě jsme potřebovali místo, kde na noc složíme hlavu. V domě zůstat nemůžeme,“ popisuje syn. Bojí se, že při některém z následných otřesů na ně spadnou zbytky jejich hliněného domku. „A teď budou potřeba peníze, abychom kvalitně opravili dům,“ dodává.