Moldavské mandle hledají cestu na evropské talíře

Moldavské mandle hledají cestu na evropské talíře

 “Mandle jsou jednou z nejvýživnějších potravin na světě.” To jsme zjistili během ochutnávky některých delikates, jako například zeleného mandlové pesta, připraveného Tamarou Schiopu, kuchařkou, výživovou specialistkou a organizátorkou pikniků ekologických farem na jihu Moldavska. Je teplý srpnový den a skupina lidí, kterou přivezl minibus z Kišiněva, usedá na barevné deky ve stínu okolních mandloní.

Pikniky pořádané v různých částech země s cílem propojit spotřebitele a ekologické producenty se v posledních letech staly oblíbenou událostí. Obzvláště městská střední třída se více zajímá o zdravou výživu a je také schopna si připlatit za vyšší kvalitu. Na pikniku si návštěvníci vyslechnou příběhy potravin z ekologických farem a mohou si nakoupit produkty „rovnou z pole“.

Tamara, která akce pořádá prostřednictvím své firmy EtnoGastronomica, se stala spolupracovnicí Člověka v tísni (ČvT), který se s podporou České rozvojové agentury a USAID zaměřuje na růst povědomí o ekologickém zemědělství v Moldavsku. I přesto, že Tamara již mnoho let žije ve Velké Británii, pravidelně se vrací zpátky do své rodné země a podporuje zde rozvoj ekologického zemědělství díky dovednostem a znalostem, které získala v zahraničí jako farmářka a maloproducentka potravin.

Tanya a Igor: pěstitelé mandlí

Farma, kterou jsme navštívili, patří Tanye a Igorovi, mladému páru, který zvažoval emigraci z Moldavska. Poté ale dostali příležitost koupit si pozemek nedaleko jejich rodné vesnice. “Naše půda je to jediné, co nás stále drží v Moldavsku. Tahle farma je pro nás jako dítě – chceme vidět, jak roste,” říká Igor a dodává, že odchod mladých lidí do zahraničí je jedním z největších problémů, kterému dnes Moldavsko čelí.

I přesto, že je jejich farma vzdálená více než dvě hodiny jízdy, Tanya a Igor stále žijí v Kišiněvě. Zatím si neumí představit, že by opět žili na vesnici – dům Igorových rodičů je poslední obývaný v celé ulici. Poté, co se v roce 2007 zavřela poslední vinice kvůli ruskému embargu, vesnice se stala městem duchů.Mladým lidem, jako jsme my, kteří také chtějí to nejlepší pro své děti, toto místo vůbec nic nenabízí. To je důvod, proč dojíždíme. A dojíždíme tak často, jak jen můžeme,” dodává Igor.

Moučník na pikniku servíruje přímo farmářka – marcipán je jednou z jejích nejlepších lahůdek, jak Tanya sama říká, ale všichni se shodnou na tom, že i mandlové sušenky “al cantucci” jsou výborné. Kromě práce v mandloňovém sadu Tanya také ráda experimentuje se zpracováním mandlí do různých výrobků – zatím jenom pro rodinu, přátele a návštěvníky.

Čas sklizně

Když na podzim znovu navštěvujeme farmu, zjišťujeme, že sklizeň byla v letošním roce průměrná. Oblast, kde farma sídlí, zasáhla po našem letním pikniku bouře, takže mnoho ořechů přišlo vniveč.

Tentokrát nás Tanya bere do jednoduchého skladu z vlnitého plechu, který byl před rokem postaven s podporou ČvT. Sklizené ořechy tu teď čekají na rozlousknutí a následný prodej. “Dřív jsme mandle sušili v domě našich rodičů. Jak si jistě umíte představit, během sezóny byly ořechy úplně všude: v podkroví, v koupelně, okolo postele i pod ní. Jednoduše šílené, směje se Tanya.

ČvT pravidelně podporuje drobné moldavské farmáře, kteří se zajímají o přechod na ekologickou produkci, s cílem podpořit jejich podnikání, zejména v jeho počátcích. Kromě podniku Tanyi a jejího manžela již ČvT udělil řadu dalších finančních grantů - například výrobci ovčího sýra, parfémů a také ekologickému obchodu s potravinami.

Mandle: mezera na evropském trhu

Pěstování mandlí se zdá být dobrým nápadem – v Moldavsku je po nich vysoká poptávka a v Evropě je zase na trhu nedostatek všech druhů ořechů. Největší trh s jedlými ořechy (více než 40 % světového importu) představuje Evropská unie, která je tak pro pěstitele zajímavou exportní příležitostí.

Tanyina a Igorova produkce bohužel ještě není připravena na vývoz. Oficiálně je farma ještě pořád v přechodném období. “Certifikát obdržíme v průběhu jednoho roku – jenom tehdy můžeme začít prodávat s mezinárodní ekologickou známkou. Produkce také ještě není dostatečná – zatím můžeme všechno, co máme, prodat lokálně. Většinu prodáme na zemědělských a potravinových přehlídkách - prodáváme kilo loupaných ořechů za zhruba deset euro,” říká dvojice.

Člověk v tísni s pomocí České rozvojové agentury a US AID bude i nadále pokračovat v podpoře slibných podnikatelských myšlenek ekologického zemědělství a v Moldavsku.


Autor: Veronika Semelková, Člověk v tísni