Může škola za to, když cizinci výkladu nerozumí?

Publikováno: 28. 4. 2014 Doba čtení: 2 minuty
Může škola za to, když cizinci výkladu nerozumí?
©

Cizinci výkladu v českých školách lecky nerozumějí a těžko tak zjišťují, co se po nich chce. 

„První dva měsíce jsem absolutně nevěděla, proč do té školy chodím a co dělám. Neuměla jsem tehdy vůbec nic. Ve škole nevěděli, co si se mnou počít, tak jsem si musela najít systém, jak se naučit jazyk sama,“ popisuje mongolská studentka Ochgerel Altangerel, jaké to bylo, když ve čtrnácti letech přijela za rodiči do Čech a nastoupila do základní školy. “Oži“ je jednou z tisíců dětí cizinců, které každý rok usednou do školních lavic v českých školách. Jak jim pomoct, aby se v nové situaci rychle zorientovaly a mohly se vzdělávat společně s ostatními dětmi podle toho, jak potřebují?

Čeština zní jako píseň

Oži trvalo pět let, než zvládla běžnou konverzaci v českém jazyce. Z počátku se učila slovíčka jako báseň, aniž by přesně věděla, co znamenají. Připadalo jí, že všichni kolem ní zpívají. Výkladu v cizím jazyce přitom byla ve škole ponechána napospas. Příklad této mongolské dívky není v našich končinách ojedinělý.

Učitelům totiž chybějí výukové materiály i osnova pro češtinu jako druhý jazyk. Žáci od školy nedostávají cílenou podporu formou jazykové přípravky a dalšího doučování, škola navíc očekává, že si toto žáci budou zajišťovat sami. Oni to obvykle očekávají od školy. Neexistuje jazyková diagnostika, která by učitelům sdělila, jak na tom jejich žáci – cizinci jsou. Pro učitele není snadné zohlednit individuální potřeby žáků, obzvlášť v situaci, kdy jsou výuka a hodnocení v běžných školách často stále zaměřeny převážně na učení se faktům.
Cizinci, jejichž mateřštinou není čeština, výkladu leckdy vůbec nerozumějí a těžko tak zjišťují, co se po nich chce. Jejich pokroky nikdo systematicky nesleduje a nehodnotí.

Aby se dětem cizinců v našich školách dostalo potřebné podpory, je dobré pracovat nejen s nimi samotnými, ale spolupracovat i s rodiči. Pokud ani oni neumějí český jazyk dobře, měli by mít školy možnost pracovat s komunitním tlumočníkem. Takovou osobou může být např.  některý ze starších žáků – cizinců, který ovládá oba
jazyky a zároveň zná dobře obě kulturní prostředí. Je podstatné sdělit rodičům i dětem, jaká očekávání od nich škola má, protože mají velmi pravděpodobně se školstvím ze své země jinou zkušenost. A nemělo by se zapomínat také na to dát prostor jim, aby mohli vyjádřit svá očekávání a potřeby.

Rozhovor vyšel v druhém čísle časopisu ZVONÍ, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

Autor: Kateřina Lánská, PSI