„Myslela jsem, že strávím zbytek života hledáním přístřeší, ale díky pomoci Člověka v tísni mám střechu nad hlavou,“ říká Khadga z Nepálu

Publikováno: 23. 2. 2021 Doba čtení: 4 minuty
„Myslela jsem, že strávím zbytek života hledáním přístřeší, ale díky pomoci Člověka v tísni mám střechu nad hlavou,“ říká Khadga z Nepálu
© Foto: Krija Hoju

Poslední období monzunových dešťů v Nepálu bylo pro místní obyvatele velmi obtížné. Následovalo po něm totiž 44 zaznamenaných sesuvů půdy v oblastech, které se stále ještě vzpamatovávají z ničivého zemětřesení z roku 2015.

Společně s Evropskou unií a místní partnerskou organizací Phase Nepal pomáháme ohroženým lidem v okresech Sindhupalchowk, Dhading a Gorkha. Poskytli jsme jim například balíčky s potřebnými věcmi na stavbu přístřešků. 140 rodin, které musely kvůli sesuvům půdy opustit svůj domov, si tak mohlo přístřešky postavit a 180 domácnostem jsme poskytli další nepotravinovou pomoc.

Součástí balíčků je pozinkovaný vlnitý plech, hladký plech a plachty. 200 rodinám jsme zajistili další základní potřeby k životu a 105 domácností obdrželo balíčky na zimu. Jejich součástí jsou flísové přikrývky, matrace na spaní, bunda, rukavice, vlněná šála, čepice, nebo solární baterka.

„Myslela jsem, že strávím zbytek života hledáním přístřeší, ale díky pomoci Člověka v tísni mám střechu nad hlavou," říká Khadga Kumari Khadka, které je 62 let a žije ve vesnici Ghumthang v okrese Sindhupalchowk.

Spolu s manželem se živí zemědělstvím, které ale během pěti let utrpělo velké ztráty kvůli dvěma přírodním katastrofám, které je postihly. Mohutné zemětřesení v roce 2015 velmi poničilo jejich dvoupatrový dům a úplně přišli o horní podlaží. Z těch málo úspor, které měli z prodeje sezónní zeleniny, dům opravili. Rodina se pomalu z následků zemětřesení vzpamatovala a vrátila se k normálnímu životu. Loňský monzun ale obrátil jejich život znovu naruby. Obrovský sesuv půdy loni v září zničil nejen jejich půdu, ale i domov. 

Bez vlastního domova

„Ten den mám stále v živé paměti, bylo to v sobotu o půlnoci. Spali jsme a manžel najednou uslyšel nezvyklý zvuk. Vyšel ven podívat se, co to je. Viděl, jak se bortí plot a okamžitě si uvědomil, že naši vesnici zasáhl sesuv půdy. Začal křičet a volat mě, abych vyšla z domu," vzpomíná Khadga na nešťastnou událost.

„Utíkali jsme se schovat do bezpečí. Manžel si ale poranil pravou nohu, když na nás padaly kameny a spadl. Nemohl se hýbat, a tak jsem ho táhla, dokud jsme nebyli v bezpečí. Zatímco jsem ho táhla, kameny padaly na záda i mně. S pomocí dalších lidí z vesnice jsme ho dopravili do Kátmándú, aby se mu dostalo lékařského ošetření. Doktor řekl, že má poničené žíly a nebude se moct hýbat. Několik dní jsem s manželem zůstala v nemocnici a pak jsem se vrátila do vesnice. S manželem zatím zůstala jedna z dcer,” vypráví Khadga. Jejich dcery jsou vdané a žijí v různých částech obce Barhabise. Syn bydlí se svou rodinou ve vesnici Ghumthang.  

Po návratu domů cítila Khadga bezmoc a beznaděj. Její dům byl zničený, půdu odnesla voda a její muž bojoval o život v nemocnici. Zažádala o stan ve vysídleneckém táboře Nagpuje a výbor tábora jí řekl, ať se nastěhuje do stanu ke svému synovi, který do tábora přišel krátce po sesuvu půdy. Khadga si našla útočiště u své sousedky.

Získala pak podporu od různých agentur i vlády v podobě potravinové i nepotravinové pomoci, peněžní hotovosti a dostalo se jí i další pomoci. To jí velmi pomohlo, ale pořád neměla svůj domov. Náklady za léčbu manžela a jejich ekonomická situace ji přiměly vzdát se prozatím myšlenky na stavbu nového domova.

Je to dočasný příbytek, ale je můj

Khadga použila balíčky a materiál od Člověka v tísni na stavbu nouzového přístřešku v oblasti, která je proti sesuvům půdy lépe chráněna. Za použití nového vlnitého plechu, který dostala i trochy toho původního ze svého poničeného domu si zvládla postavit jednu obývací místnost, kuchyň a toaletu. Khadga od nás navíc získala i balíček na zimu.

„Jsem nesmírně vděčná celému projektovému týmu za podporu, kterou mi poskytl,” říká. „I když je to jen dočasný příbytek, je můj, a můžu tu pokojně žít a nepřemýšlet, kam si mohu lehnout. Už se nemohu dočkat, až se muž vrátí domů. Žije teď s dcerou ve městě, protože ještě potřebuje lékařskou péči, ale doufám, že se brzy vrátí,” dodává Khadga.

Autor: Krija Hoju, Člověk v tísni Nepál

Související články