Nejasná zpráva z „konce Česka“, aneb Den mediální gramotnosti ve Varnsdorfu

Nejasná zpráva z „konce Česka“, aneb Den mediální gramotnosti ve Varnsdorfu

7. 11. 2019

Je jedno z prvních zářijových rán, druhý týden školního roku. Učitelé, rodiče i děti si po prázdninách teprve zvykají na opětovný návrat do režimu dní řízených rozvrhy výuky, povinnostmi a časy kroužků. Už o půl osmé vystupujeme po dvouhodinové cestě s kolegyní z auta na parkovišti za budovou střední odborné školy na Mariánské ve Varnsdorfu. I když už sluníčko rozehřívá ostřejší ranní vzduch, je tu chladněji než při odjezdu z ještě spící Prahy. 

Cestou přes nejsevernější oblasti Česka nám navigace ve chvílích, kdy zrovna na okamžik zachytila signál, střídavě zobrazovala německou a polskou vlajku namísto české a o tom, kterým státním územím právě projíždíme jsme spekulovaly podle měnících se nápisů podél silnice i odlišné úpravy okolí a architektury domů. Synchronicita nám přeje a hned při příchodu ke vchodu do budovy školy se potkáváme s Drenou Čvorović, paní učitelkou ze Střední průmyslové školy a střední odborné školy služeb a cestovního ruchu, a Ondřejem Klípou, naším externím lektorem. Čeká nás společný projektový Den mediální gramotnosti určený studentům 2.G - oboru Grafický design.

Dnešnímu projektovému dni, zaměřenému na zpravodajství, předcházelo hned několik aktivit realizovaných během šesti předcházejících měsíců. Prvním z nich byla účast zástupců školy na společném vzdělávacím setkání, akreditovaném MŠMT, v dubnu v Praze. Účastníci se na něm seznámili s metodikou práce s dokumentárním filmem, našimi mediálně-vzdělávacími materiály a získali prostor pro sdílení svých zkušeností s kolegy z dalších deseti pilotních škol, které se zapojily do dvouletého projektu JSNS: Mediální vzdělávání na odborných školách 2019-2020. Škola využila i možnosti realizace ukázkové hodiny vedené zkušeným lektorem přímo ve třídě a průběžných konzultací, během nichž byla rozebrána ukázková hodina, prodiskutovány specifika konkrétní školy, navržen výukový plán „ušitý přímo na míru“ a dostali jsme se k řešení věcí, na něž nebyl dostatečný prostor během úvodního setkání s ostatními pilotními školami.

Není potřeba zvyšovat hlas

„Někteří z kolegů se chtěli přijít podívat, dnes ale u nás zrovna probíhají i maturity, tak jim to asi, bohužel, nevyjde,“ lituje cestou po schodišti do třetího patra paní Drena a pokračuje: „Se studenty jsme se už na dnešek připravovali, vědí, co je čeká. Prošli jsme si vybrané články pana Mundila, který by měl po poledni dorazit na debatu, dohledávali jsme si, o jakých tématech píše a kde všude v zahraničí jako redaktor působil.“ V hloučku před učebnou už čeká šestnáct studentů. „Dobrý den, to jsem ráda, že jste dnes dorazili všichni,“ říká a na vysvětlenou směrem k nám dodává, že většina dětí dojíždí zdaleka a kvůli chybějící dopravní obslužnosti mívají problémy s docházkou.

Vcházíme do malého prostoru učebny, kde si hned na první pohled všímáme nástěnky s nám velice dobře známou sadou plakátů k rozvoji mediální gramotnosti Opravdu?, kterou už druhým rokem zdarma distribuujeme školám. Jinak strohou místnost zdobí ještě ukázky povedených grafik samotných studentů. Místu na stěně nad katedrou, kde dříve ve většině tříd visívala fotografie hlavy státu, dominuje státní znak. Nezvoní. V okamžiku kdy paní Drena začne mluvit, se však celá třída zklidní a usadí do lavic. Je patrné, že žáci zrcadlí partnerský a respektující přístup, na který jsou od ní očividně zvyklí, a k reakci na pokyny proto není potřeba ani zvýšení hlasu, ani jejich opakování. 

My obsazujeme lavice zadní, abychom co nejméně narušovali přirozený běh výuky. Dopoledne jsme tu jen v roli nezúčastněných pozorovatelů, teprve odpoledne přijde na řadu vzájemná zpětná vazba mezi vyučující a lektorem, během níž zhodnotí, co se z jejich pohledu podařilo více, co méně a proberou možnosti, jakými by se dala zlepšit slabší místa jak na straně výuky, tak z hlediska námi poskytovaných materiálů. Obousměrná intenzivní komunikace jinak probíhá po celou dobu spolupráce na projektu – učitelé, kteří se do projektu zapojili, testují během svých hodin navržený výukový plán, průběh realizace evaluují a formulují zpětnou vazbu směrem k nám. Z dvouleté spolupráce tak na jejím konci vzejde strategie začleňování mediálního vzdělávání do výuky, využitelná v budoucnu pro všechny zájemce z řad středních odborných škol a učilišť.

„To je moc textu, to se mi nelíbí.“ 

Otevření tématu dne evokuje vyučující otázkou: „Máte představu, jak vypadá práce novináře?“ Ze třídy se ozve jednohlasné a jasné: „Ne.“ Na navazující dotaz, jestli některý z posluchačů výhledově uvažuje o práci novináře, zvedá nesměle ruku jedna ze studentek. Už má v této oblasti i zkušenost z přípravy školního časopisu Yntrák, za něhož škola v minulosti opakovaně získala ocenění (nejlepší středoškolský časopis v ČR). Po pár úvodních minutách už si pouštíme film z portálu JSNS.CZ, Mimořádnou zprávu režiséra a scénáristy Tomáše Bojara. Máme díky ní ve zrychleném sestřihu možnost nahlédnout na jeden den do zákulisí dvou redakcí – televize a deníku, a sledovat, jakým způsobem oba týmy připravují jednu a tutéž zprávu k vydání. Bezprostředně po projekci následuje reflexe emocí, které film v žácích vyvolal. Paní učitelka využívá jednu ze základních a lety prověřenou metodu JEDNOHO SLOVA a postupně zapisuje na tabuli jedno vedle druhého výrazy, jimiž studenti vystihují své aktuální pocity ze snímku. Jak na ně novinářská práce působí? Nejčastěji zaznívají slova: těžká, zajímavá, stresující, složitá, zmatená. 

Studenti jsou také překvapeni množstvím lidí, podílejícím se na tvorbě jedné krátké zprávy, které je ve večerních televizních zprávách věnováno pouze několik desítek vteřin času, délkou přípravných prací, náročností získávání zdrojů a ověřování faktů. Udivuje je z filmu patrná úzká spolupráce uvnitř obou novinářských týmů. Kromě komentářů reflektujících novinářskou práci, sdělují i postřehy k samotnému zpracování filmu – realistické, dokumentární, natočené podle skutečnosti, ale také nejasné, zmatené, nesrozumitelné a „bylo špatně slyšet“. Způsob, jakým je film natočen i jeho téma, jsou pro ně očividně ještě příliš složité a příběh nedostatečně srozumitelný. Pro doprovodnou aktivitu je třída rozdělena do čtyř skupinek a diskutuje za pomoci metody INSERT o tom, jaká zjištění pro ni byla nejzajímavější, jaká hodnotí pozitivně nebo naopak negativně a jaké další otázky film vyvolal. Následuje pro některé už vytoužená přestávka, jejíž začátek si studenti během hodin očividně velice dobře hlídají. My ji využíváme k prolistování časopisu Yntrák a doplnění hladiny kofeinu v krvi.

Po osvěžení přichází na řadu další sekce projektového dne. V té se zaměřujeme na vnímání rozdílů v periodicitě tištěných titulů a jejich struktury. Po otázce: „Víte, co je to týdeník?“ následuje odpověď: „Vychází každý týden... a pak je Blesk.“ Třídou kolují ukázky Respektu a Reflexu. Počínající profesní deformace je patrná už tady ve druhém ročníku teprve během přípravy na budoucí povolání – studenti si v první řadě všímají grafiky, hodnotí ilustrace Pavla Reisenauera a neobrazovou část komentují slovy: „To je moc textu, to se mi nelíbí.“ Společně s vyučující listují stránku po stránce jedním z výtisků a pojmenovávají vybrané rubriky. Říkají si, co je to editorial, komentář, které části titulu jsou redakční, které reklamní a proč vlastně reklama v časopisech je. Posléze nás čeká opět promítání. Tentokrát jen několikaminutový vhled do fungování redakce týdeníku s názvem 7 dní s Respektem. V navazující řízené diskuzi dochází studenti ke zjištění, že zatímco televizní a deníkové zpravodajství má výhodu v rychlosti a aktuálnosti, s jakou informují, periodicita týdeníku zase nabízí více času na zpracování a tím i možnost hlubšího rozboru témat a pečlivějšího ověření zdrojů informací.

Svět ve 22 minutách

V praktické části si pak dvojicích vyzkouší práci editora, a to seřazením událostí dne z aktivity „Svět ve 22 minutách“ do posloupnosti na základě tzv. novinářských kritérií, mezi nimiž je nejvíce zaujme negativita, které s nadsázkou přiřazují mezi kritérii prioritní místo.

Než stačí aktivitu dokončit přichází už Stanislav Mundil, vedoucí zahraniční redakce ČTK. Po tichu, které je odpovědí na otázku, jestli někdo ví, co je to ČTK, přibližuje nejen její význam a fungování, ale i novinářskou práci. Vyprávěním o vlastních zkušenostech ilustruje například i rozdíly před a po nástupu moderních digitálních technologií. Na závěr celého programu dostávají žáci skupinový úkol, který mají dodatečně zpracovat do „Yntráku“: jedna skupinka (novinářský tým) uskuteční rozhovor s panem Mundilem a druhá na základě rozhovoru s námi připraví článek na téma mediální vzdělávání. V posledních dopoledních minutách se ještě narychlo rozdělují role a úkoly jednotlivců v týmu: „Hledá se někdo na stylistiku. Kdo tu měl jedničku z češtiny?“

Po společném obědě v jídelně, vzpomínce na školní léta nad buchtičkami s krémem a evaluaci celého dne se loučíme a vyrážíme na cestu zpět. A kam příště? Do Mostu (tam vždycky), Liberce, Ústí nad Labem, Nového Jičína, Karlových Varů, Opavy, Olomouce a také do Loun, kde už se na Obchodní akademii a Střední odborné škole generála Františka Fajtla připravuje Den mediální gramotnosti rovnou pro dvě stě studentů z celé školy. Obdobných návštěv nás během podzimu 2019 čeká ještě osm. A my se na všechny moc těšíme.

Projekt Mediální vzdělávání na odborných školách 2019-2020, zaměřený na podporu výuky mediální výchovy a kritického myšlení na středních odborných školách a učilištích v pěti vybraných krajích Česka (Karlovarském, Libereckém, Moravskoslezském, Olomouckém a Ústeckém), je realizován díky finanční podpoře Google.org.

Autor: Táňa Abrhámová, mediální koordinátorka JSNŠ