Dluhová poradkyně: "Nemažu lidem med kolem pusy, říkám jim věci narovinu"

Publikováno: 20. 5. 2021 Doba čtení: 7 minut
Dluhová poradkyně:
© archiv Kláry Neumannové

Klára Neumannová působí od října 2020 na částečný úvazek jako dluhová poradkyně na Tachovsku a Stříbrsku. Má doma dvě malé děti a je ráda, že se jí po rodičovské dovolené povedlo najít zaměstnání, kde může skloubit práci s rodinou. Při práci se nezajímá jen o výši dluhů, ale také o to, jak dluhy vznikly a jaký je příběh dotyčného člověka. Pokud totiž směřuje do insolvence, tak je podle ní potřeba zjistit příčinu vzniku dluhů, aby se to do budoucna neopakovalo. 

Proč jsi nastoupila do práce jen na částečný úvazek?

Mám dvě malé děti – 3 a 4 roky. Nastoupila jsem do Tísně hned po rodičovské dovolené a nebyla jsem si jista, jak mladší dcera zvládne školku. Taky jsem se po rodičovské chtěla trochu aklimatizovat, přepnout mozek do pracovního režimu, rozjet se pomalu. Potřebovala jsem si najít způsob, jak skloubit dohromady děti a práci.

A šlo to?

Bez problémů. Zvykla jsem si, že jedu na plný režim i s dětmi, že si to jen musím naplánovat, takže mám v plánu přejít na úvazek plný.

Promiň mi jednu osobní otázku. Tvoje dětství nebylo úplně jednoduché, je to tak?

Ano, vyrůstala jsem v pěstounské péči. Ani nevím od kdy přesně. V 8 letech mi umřela máma a táta to úplně nezvládl. Vzpomínám si, že jsme za ním s bráchou jezdili z domova na kole do sousední vesnice, kde měl nějakou práci. Cestou jsme míjeli pastvinu s koňmi a chtěli se svézt. Vyhledali jsme si majitele a zeptali jsme se. Nechali nás výměnou za to, že jsme koně vykydali a vyhřebelcovali. Začali jsme tam jezdit stále častěji, pak tam začali přespávat o víkendech, pak i ve všední dny, a nakonec to skončilo po domluvě s tátou pěstounskou péčí.

Přesto jsi měla energii postavit se na vlastní nohy a vystudovat vysokou školu.

Šla jsem studovat na gymnázium a v 18 letech jsem se osamostatnila. Měla jsem sirotčí důchod po mamince, ze kterého jsem zaplatila nájem, a na ostatní věci jsem si vydělávala na brigádách. Když jsem začala studovat na vysoké škole, tak jsem jeden čas vstávala ráno ve 4, abych si jela pro noviny na poštu, ty jsem rozvezla a pak jsem jela do školy. Po práci jsem šla zase na brigádu, většinou jako obsluha. O víkendech jsem pracovala v podstatě vždycky.

Co jsi studovala?

Ekonomii. V Chebu.

Když jsi studovala ekonomii, pomohlo Ti to jako dluhové poradkyni?

Některé pojmy jsem samozřejmě z ekonomie znala a orientovala jsem se v nich, ale jinak jsem se toho v práci musela hodně naučit. První měsíce jsem se v podstatě věnovala jenom školení, četla jsem zákony a pořád se učila. Do teď mám pocit, že je hodně věcí, co se z dluhového poradenství musím naučit.

Řešení dluhů je hned několik, nemusí to být vždycky insolvence

Kdo Tvoje služby nejčastěji využívá?

Jsou to většinou lidé se základním vzděláním, vyučení, někdy s nedokončenou základní školou, kteří se dostali do dluhů a neví si sami rady, jak dál. Hodně lidí k nám odkazuje organizace Kotec, která v oblasti také působí, ale nevěnuje se tolik dluhovému poradenství. Nebo se mi nedávno ozvala pracovnice z Městského úřadu v Boru. Pomáhá lidem v obtížné situaci, řadu z nich dostala z úplného dna a teď by jim ještě ráda pomohla s dluhy. Domluvily jsme se, že s nimi dluhy zmapuje a já jí pak pomohu sepsat insolvenční návrh, pokud bude potřeba.

Vypracováváš i insolvenční návrhy?

Teď pracuju na prvním. Abych je mohla podávat, musela jsem projít podrobným školením a úspěšně ho zakončit testem. A jsem za to ráda, protože třeba tenhle insolvenční návrh jsem měla rozpracovaný už před školením, ale až na něm jsem se dozvěděla spoustu detailů, které jsem tam následně zapracovávala. Chystáme se ho v nejbližší době podat.

Chce většina lidí, kteří za Tebou přicházejí, insolvenci?

Ano, hodně z nich při příchodu skoro nepozdraví a už hlásí, že chtějí insolvenci. Ale ne vždycky je to ta nejlepší cesta. Třeba spolupracuju s paní, která dostala od rodičů dům s věcným břemenem. Vzala si půjčku a dostala se do dluhů, má zástavní právo na dům. Je na velmi tenkém ledu a pořád opakuje, že o dům nechce přijít. Má k němu citový vztah, vyrůstala v něm. Pořád chce slyšet, že ho zachráním, ale já to slíbit nedokážu. Takže se teď snažíme, aby pravidelně hradila a dům nešel do dražby. Pokud by na to ale došlo, tak jako záložní plán máme také insolvenci, aby se z prodeje domu případně získalo co nejvíce peněz. Ale v tomhle případě to není ideální řešení, primárně se snažíme o nižší splátky, aby je zvládla hradit.

Popiš mi, jak tedy postupuješ, když se na Tebe obrátí člověk s tím, že má dluhy.

Když přijde, řekne mi, s čím se potýká. Ptám se, jestli ví celkový počet dluhů a věřitelů. Když ne, tak je to to zásadní, co musíme zjistit. Zajímám se, jestli se v době, kdy mu vznikaly dluhy, stěhoval. Podle místa bydliště pak podáváme lustraci k okresnímu soudu, kam dotyčný bydlištěm spadal. Pokud to jde, tak tu žádost si tam člověk sám odnese, případně se dá poslat poštou. Zpátky pak lustrace přijde vždy poštou na jeho adresu. Kromě lustrace udělám ještě výpis z centrální evidence exekucí, z té získáme další informace.


Jaká bývají řešení pro zadlužené lidi?

To je různé. Někdy je to na insolvenci, jindy se snažíme snížit splátky, v některých případech je šance zastavit exekuce pro neplatnost.

Známe situace, kdy má člověk i několik desítek exekucí. Máš takové případy?

Lidé se na mě obrací v podstatě ve všech fázích. Přišel třeba pán, který měl jednu exekuci. Podali jsme návrh na zastavení exekuce a čekáme na rozhodnutí. Pamatuju si, jak měl těžké nohy a byl ustaraný, když přišel. A když jsme našli nějakou možnou cestu, jak se mohl najednou nadechnout. Pak přišla třeba paní, která měla dokonce 35 exekucí! A to není vše, v lustraci se objevují ještě další dluhy. Všechno jsou to záležitosti staré třeba 10 až 15 let.

Proč to tato paní chce najednou řešit?

Její motivace je jasná, chce insolvenci, aby jí vrátili děti z dětského domova. Prý je to podmínka. Jenže v tom vidím zásadní problém, že ona sama to nechce řešit, že to dělá jen proto, že to po ní chce někdo další. Moc si neuvědomuje, že ani tak nezáleží na tom, jestli má nebo nemá insolvenci, ale spíš na určité finanční stabilitě. Je potřeba, aby si uvědomila souvislosti.

Není důležitá jen výše dluhu, ale taky jeho příčina

Takže se nezajímáš jen o výši dluhů, ale také o příběhy těch lidí?

Úvodní konzultace je často jen o datech – kolik a kde dluží, jaké mají příjmy. Až pak zjišťuji další informace. Jak ten dluh vznikl? Na co si půjčovali? Proč mají dluh u Českých drah? Jestli jezdí tedy na černo? Chci vědět, jak ty dluhy vznikly.

Proč je to důležité?

Je potřeba, aby si uvědomili, že ten dluh je dopad jejich jednání. Snažím se vysvětlit, že jestli půjdou do insolvence, je potřeba něco změnit. Snažím se jim ukázat, co bude insolvence obnášet, aby si uvědomili její podmínky. Mluvím s lidmi hodně narovinu, z vlastní zkušenosti vím, že je to často jediná cesta. Nemůžu udělat insolvenci člověku, co hraje automaty. To by bylo k ničemu. Potřebuju, aby se nad svou situací zamyslel – jde jen o dluhy nebo o závislost? Bude šťastnější, když se zbaví dluhů nebo závislosti, kvůli které se do dluhů může znovu dostat? Víc se pak zamýšlejí nad tím, co je opravdu trápí.

Dotýkají se Tě ty příběhy? Nosíš si je tzv. domů?

Nejtěžší pro mě je, když se to dotýká dětí. Ale snažím se si je domů nenosit. Hodně mi pomáhá to, co jsem prožila ve svém dětství a celkově v životě. Byla jsem na dně a vím, že se z toho dá dostat. Nemažu lidem med kolem pusy, říkám jim věci narovinu. Pokud svou situaci chtějí řešit, pomůžu jim se ze dna škrábat nahoru, ale musí to sami chtít.

Je něco, co Ti v práci dělá radost?

Těší mě přístup nás jako kolegů, jak se lidi k sobě chovají v rámci Tísně. Když je někdo vyšťavený, tak si vzájemně pomůžeme. Někdy se stačí svěřit kolegyni, jindy nám koordinátorka zajistí třeba supervizi. Mimochodem moje koordinátorka Bára je skvělá, mám v ní velkou oporu. Když se v něčem cítím nejistá, podpoří mě. Nechodíme si do práce jen vydělat peníze. Kromě toho mi taky dělá dobře, když vidím, že přijde zdrchaný člověk, vysype na mě, co ho trápí, a když odchází, tak vidím, že jde s poloviční tíhou, protože i když to třeba bude na dlouho a nic není jisté, tak tím hledáním řešení vidí světlo na konci tunelu. A to mě těší.

Dluhové poradenství na Tachovsku a Stříbrsku je součástí projektu „Krotitelé dluhů v Plzeňském a Karlovarském kraji“ (reg.č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/18_088/0010696) a projektu „Na cestě k oddlužení“ (Registrační číslo: CZ.03.2.60/0.0/0.0/18_088/0010721). Projekty jsou spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. 

Autor: Tereza Králová

Související články