Nízkoprah - dobrej tah?

Publikováno: 30. 12. 2015 Doba čtení: 4 minuty
Nízkoprah - dobrej tah?
©

Končí rok 2015 a na dveře už ťuká rok 2016 a hodí se trochu zabilancovat, tak pojďme do toho.

Jeden z našich letošních projektů měl název „Nízkoprah – dobrej tah“ a nabízí se otázka, jestli tomu tak skutečně bylo. Zkusme zavzpomínat, co všechno jsme společně prožili, co se nám podařilo hodně, co trochu míň a co taky třeba vůbec. Až to dáme dohromady, měli bychom si umět otázku zodpovědět.

 Ze všemožných statistik použijeme jen dvě čísla pro vaši představu: do klubu letos přišlo celkem 201 dětí a mladých lidí. Někteří chodili pravidelně, někteří občas; každopádně jsme spolu byli 1 417 hodin. Do klubu děti chodí dobrovolně. Je na svobodné vůli každého, kde a s kým chce trávit volný čas, co ho baví, zda chce dělat něco, co má smysl nebo se jen nudit. Klub jim ale nabízí možnost volby, alternativu k životu či spíše přežívání na ulici. Těch 201 dětí si zvolilo nízkoprah.

 

 

A co jsme tady celý rok dělali?

Tak především jsme sociální služba. Dalo by se přesně vyčíslit, kolik aktivit bylo výchovně preventivních, sociálně terapeutických, vzdělávacích či volnočasových a co si pod nimi vlastně představit. Ale bylo by to zbytečně dlouhý a asi by vás to fakt nebavilo číst. A tak si zodpovědně promítáme celý uplynulý rok a docházíme k tomu, že se vlastně neudálo nic světoborného, co by pohnulo kolem dějin, co se zapíše do rekordů a nemáme vás tedy čím výjimečným ohromit. No posuďte sami: Denně si děti mohly udělat úkoly, připravit se na vyučování, každý týden jsme na společném setkání bavili o všem důležitém – co už bylo, co bude, co prožíváme a jak se máme, řešili jsme aktuální dění a problémy. Všechny aktivity reagují na potřeby, zájmy a přání těch, kterým jsou určeny – dětem a mládeži od 6 do 19 let. Ne všechno je samozřejmě reálné s ohledem na prostory klubu, jeho vybavení, počet dětí i počet pracovníků, ale vždycky se nějak domluvíme a shodneme.  Někdo rád kreslí nebo něco tvoří, tak chodí na dílnu. Další preferuje pohyb a sport, někoho uhranula muzika. A ostatní si „JEN“ chtějí hrát s kamarády, skládat puzzle, nebýt sami na svá trápení i radosti, povídat si, potřebují odpovědi na spoustu otázek, chtějí být užiteční a potřebují podporu, pochvalu a ocenění. I přijetí a radu, když se něco nezadaří, když ne všechno je úplně tak, jak být má. Potřebují vědět, že o ně máme zájem, záleží nám na nich, že jsme tady teď pro ně. Opravdu třešničkou na dortu díky podpoře různých projektů byly i výlety, tábor a různé sportovní i kulturní akce. Ale to jsou opravdu zážitky mimořádné, těch není mnoho. To nejdůležitější se odehrává během mnoha všedních dnů.

Co se nám podařilo, z čeho máme radost

Že:

  • každý den přišlo do klubu cca 25 – 30 dětí (jedná se o běžný den, když se pořádá nějaká „spešl“ akce, klidně i 50 a víc)
  • opět se o něco zlepšilo prostředí klubu - udělala se nová podlaha na chodbě a za vydatného přispění větších kluků se vymalovala chodba i klubovny
  • celý klub je vybavený a využívaný pro aktivity dětí
  • stabilní sestavu pracovnic obohatil svým příchodem Gustavo – tolik potřebný a úžasný mužský elementJ(zdravíme do Španělska – užij si to a těšíme se na tebe)
  • úspěšně jsme zvládli inspekci MPSV, což je hodně důležité, protože máme papír s razítkem, že služba je poskytována kvalitně, ve prospěch dětí
  • kluci, kteří nastoupili na SŠ, ve studiu stále pokračují
  • v průběhu roku si cestu do klubu našla spousta nových dětí malých i teenagerů, a že s námi zůstali ti „zasloužilí“ - toho si hodně ceníme
  • vrátily se některé děti, které se v průběhu roku odstěhovaly, takže např. Rózka už pilně sbírá razítka za úkoly a dílnu a patří zase mezi nejpilnější děti
  • Tomík si dlouhé týdny jen hrál s míčem a vůbec s námi nemluvil, a teď už mluví až dost, navíc krásně kreslí a rád cokoli tvoří
  • a jeho bráška Emil začal docházet na úkoly a má ze všeho na světě nejradši kočky, proto je moc fajn, že to Ježíšek věděl a pod stromečkem se objevily i puzzle s koťaty J
  • a jejich starší ségra Eliška se opakovaně krásně umístila ve výtvarné soutěži a pro hezké ceny si jela až do Prahy
  • Zina a Sonička chodí do klubu pravidelně číst, což jim přinese nejen razítka na nástěnce….
  • se potvrzuje, že když chodí děti do klubu od útlého věku, je to znát – na jejich chování, vztahu k ostatním i sobě, ke klubu, pozorujeme u nich pozitivnější reakce, naději a touhu vymanit se z jejich stávajícího prostředí a hlavně něco pro to udělat – dříve nevídaná věc
  • a proto máme radost, že takovou možnost už mají i děti z Předlic

Co byl průšvih, z čeho nám bylo smutno, co nás naštvalo?

Jednoznačně krádež v klubu. Ta nás zasáhla z mnoha důvodů nejvíc. Přestože pro to samozřejmě omluva není, jako všechno na světě – nic není černobílé. Víme, že zoufalí lidé zkrátka dělají zoufalé věci. A právě proto ten zoufalec potřebuje naši pomoc nejvíc a společně na tom děláme. On ale musí nejvíc.

A smutno nám tradičně bylo, když jsme se museli s některými dětmi z různých důvodů rozloučit nebo jsme se ani rozloučit nestihli.

Co plánujeme dál?

Opět nic mimořádného – normální a úplně obyčejné další fungování klubu pro děti, které si do něj najdou cestu. Se všemi radostmi i starostmi. A kdyby nám k tomu všemu vyšla i naplánovaná oprava povodněmi a letitým využíváním poničeného dvora, tak by to bylo moc fajn.

 

No tak nakonec je to stejně dlouhý, ale zkuste sami popsat celý rok života tolika lidí v několika řádcích, to se nedá.

My už odpověď na otázku v úvodu našeho bilancování známe. A co si teď myslíte vy? Je nízkoprah pro děti dobrej tah?

Nový svět všem přeje dobrý rok 2016. 

Autor: Alena Malátová, Ředitelka a kontaktní pracovnice Nízkoprahového klubu Nový svět