Opustil nás dlouholetý kolega Petr Mati

Publikováno: 26. 1. 2022 Doba čtení: 2 minuty
Opustil nás dlouholetý kolega Petr Mati
© čvt

JE TO VELKÁ ZTRÁTA PRO JEHO RODINU, PRO ČLOVĚKA V TÍSNI I PRO LIDI, KTERÝM POMÁHAL. ZA 16 LET, CO U NÁS PRACOVAL, JICH BYLY STOVKY, MOŽNÁ TISÍCE.

Petr byl výjimečně talentovaný a pracovitý kolega, do své práce dával srdce a svým příkladem inspiroval široké okolí. Zároveň byl realista, který věděl, že pouze dobré úmysly nestačí a ke změně životní dráhy se člověk musí propracovat skrze sebereflexi a osobní pokoru. 

Nedokázali bychom spočítat, kolik dětí a mladých lidí se díky němu rozhodlo studovat, rozvíjet se, pracovat na sobě, kolika lidem zlepšil život.

Petrův odchod v mladém věku nás zasáhl. Vyjadřujeme upřímnou soustrast jeho rodině a všem blízkým.

Odemykáme vzpomínkový článek od Evy Mošpanové z Deníku N:

V tom prachobyčejném aktu mluvení a naslouchání jim ukazoval, že mají svou hodnotu, svůj názor a hlas, který stojí za to poslouchat. A ukazoval to i ostatním – mládežníky bral s sebou na jednání s řediteli škol a zástupci města a z těchto setkání vznikaly místní festivaly, mládežnické filmy, besídky a spousta dalšího.

Spoustě dětí změnil pohled na svět, na vlastní možnosti i životy. Obyčejným mluvením, respektem a setkáváním udělal na severu Čech tuny práce, kterou dokážou nejvíce ocenit ti, kteří byli přímo jejím cílem. Je ale důležité o ní hovořit i obecně.

Také si můžete přečíst starší článek, popisující Petrovu práci:

Petrova skupina byla "vlajková loď" a inspirace pro celého Člověka v tísni.

Petr Mati už určitě musel nad dotazem, proč to funguje právě zde (v Bílině), někdy uvažovat. Odpovídá prakticky okamžitě. „První věc je tohle město. Není tak velké, každý sem může dojít pěšky za patnáct minut,“ říká s tím, že složitější dojíždění by účast nejspíš výrazně snížilo.

„Druhá věc je, že tato skupina měla podporu ve vedení města, takže jsem mohl mladým slíbit, že některé věci, které si vymyslí, půjde opravdu dotáhnout.

Třetí faktor jsem určitě i já jako osoba, protože tady pracuji dlouho, rodiče mě znají a děti jsem potkával třeba i na základce. A pak autentičnost – to strašně funguje. Musíte je mít opravdu rádi, musí vám o ně opravdu jít, jinak rozpoznají, že je to fikce.


 

Autor: Člověk v tísni