Pekárna prodá 1500 chlebů denně a poskytuje práci osmi sociálně znevýhodněným Gruzíncům
Publikováno: 12. 1. 2015 Doba čtení: 3 minuty
Zákaznicí stojí před pekárnou ve vesnici Gelati kousek od druhého největšího gruzínského města Kutaisi, v rukou drží právě zakoupené pecny chleba a diskutují. Uvnitř mezitím čtyři pekaři připravují další várku křupavého pečiva. Tento běžný odpolední shon pozoruje jeden z majitelů Koba Nishnianidze a přitom ukazuje na ceduli, která uvádí, že podnik byl podpořen penězi České rozvojové agentury a Člověka v tísni. „Vedle pekárny plánujeme otevřít kavárnu a malý obchod,“ říká hrdě.
Před třinácti měsíci se Koba Nishnianidze dozvěděl, že Člověk v tísni poskytuje peníze i rady podnikatelům, kteří se rozhodnou založit byznys s pozitivním dopadem na své okolí. To konkrétně znamenalo, že musejí zaměstnat minimálně šest sociálně znevýhodněných osob. „Jeden z mých kolegů už dříve spolupracoval s Člověkem v tísni na programu pro školy a dozvěděl se o této příležitosti. Společně jsme připravili byznys plán a předložili jej Člověku v tísni. Poté už jsme začali rovnou se stavebními pracemi na budově pekárny,“ popisuje Nishnianidze začátky podnikání.
Pekárna začala fungovat před sedmi měsíci a obyvatelé z Gelati a okolních vesnic se rychle naučili do ní chodit pro chleba. „Každý den pečeme tisíc nebo 1500 pecnů. Otevřeli jsme ještě jednu menší pekárnu, v níž pečeme typický gruzínský chléb lavaš, který dovážíme i do této větší pekárny,“ vysvětluje Nishnianidze.
#~gallery-880~#
A tím výčet úspěchů majitelů pekárny stojící u cesty mezi kopci imeretského regionu nekončí. „Nyní máme jedenáct zaměstnanců, někteří pracují přes noc, jiní zase v průběhu dne. Zaměstnáváme osm sociálně znevýhodněných osob, ostatní zaměstnanci jsou profesionální pekaři. Jeden z nich zaučuje ostatní. A pak máme jednu prodavačku,“ říká Nishnianidze a dodává, že někteří zaměstnanci budou pracovat také v obchodě a kavárně.
Lidé si zlepší kvalifikaci, a pak si najdou práci sami
Natia Katamadze pracuje v pekárně jako prodavačka od samého otevření podniku. „Tohle je moje první zaměstnání. Dříve jsem byla v domácnosti, ale rozhodla jsem najít si práci. Ta, kterou mám, mě baví, neměnila bych ji,“ říká Katamadze. „K pekárně přibude obchod, tak budu prodávat i tam. Šéf je na mne hodný a vychází mi vstříc. Mám totiž malé dítě a někdy potřebuju odejít domů dříve,“ uvádí prodavačka. „Vlastně všichni zaměstnanci jsou milí, jsme tu jako jedna rodina,“ dodává.
Pracovníci se v pekárně podle Katamadze střídají často. „Jedním z důvodů je to, že lidé nechtějí přijít o sociální dávky. Dalším je to, že se naučí péct, a pak si třeba chtějí najít lepší práci jinde,“ vysvětluje.
A tohle je přesně jedním z cílů České rozvojové agentury a Člověka v tísni. Lidé si zlepší svou kvalifikaci, což jim umožní najít si zaměstnání sami. „Práce u nás dává sociálně znevýhodněním jednak nové dovednosti, jednak motivaci zlepšit své společenské postavení. Jeden bývalý zaměstnanec si například našel novou práci v Tbilisi,“ potvrzuje majitel pekárny Nishnianidze.
„Kromě práce nabízíme sociálně znevýhodněným lidem i kurzy pečení. Některé pak u nás rovnou zaměstnáme,“ přibližuje Nishnianidze.
Podporujeme podnikání se sociálním dopadem od roku 2012
A jak konkrétně Člověk v tísni pomohl pekárně? Nakoupili jsme pekárenské vybavení, a pokud majitel splní podmínky, přejde po několika měsících do jeho vlastnictví. Dále prošel Koba Nishnianidze tréninkem o tom, jak úspěšně podnikat. „Bez pomoci Člověka v tísni bych nebyl schopen vybudovat tak velký podnik. Neměl bych na něj peníze a musel bych otevřít pouze menší pekárnu,“ říká majitel.
Úspěšný rozjezd podnikání dodal Nishnianidzemu odvahy v tom, aby otevřel také kavárnu a obchod. „Rádi bychom v obchodě prodávali sladké pečivo i dorty,“ přibližuje plány do budoucna Nishnianidze.
Člověk v tísni společně s Českou rozvojovou agenturou pomáhá zakládat podnikání se sociálním dopadem na znevýhodněné osoby od roku 2012. Firmy, které od té doby vznikly, zaměstnávají především uprchlíky, ženy a mladé z velkých rodin i z chudých poměrů.