Petrolejka, dřevěná koza a tahák na zdi, tak vypadá porod v DR Kongo

Publikováno: 8. 4. 2013 Doba čtení: 1 minuta
Petrolejka, dřevěná koza a tahák na zdi, tak vypadá porod v DR Kongo
© Foto:

Vstupujeme do malé hliněné chatrče asi pět krát tři metry bez oken. Příjemný venkovní vzduch se mění ve velmi dusný horký prostor, ve kterém se mísí pach léků a lidského potu. Dívám se na barevně oděné konžské ženy ležící po dvou na úzkých dřevěných postelích bez matrací. Jsou to čerstvé rodičky. V náručí drží svá látkou omotaná miminka, některé právě kojí. Kolem postelí visí moskytiéry. Cítím upřené pohledy všech přítomných. Aniž by ženy přerušily kojení svých miminek, zvědavě otáčejí hlavy a z jejich očí je čitelná jasná otázka: „Qu-est-ce qu’ils font la les wazungu?“ (Co tu dělají ti běloši?)

Zatímco kolega klade různé otázky personálu i pacientům zdravotního střediska Sugulu, hltám celou scénu, která se přede mnou odvíjí. Jako mladá žena, která se pravděpodobně také jednou ocitne v roli matky, si představuji samu sebe, jak rodím v místním porodním sále, malé temné místnůstce, kterou jsme navštívili před chvílí.

#~gallery-776~#

Zdravotnické centrum si lze v prostředí konžského venkova představit jako malou hliněnou či zděnou stavbu bez přívodu pitné a většinou i užitkové vody, sprch a často i záchodů nebo chladniček na uchování léků. Vybavení je velmi prosté, obvykle jen s poloprázdnou skříňkou na léky, základním lékařským materiálem a pár kusy nábytku.

Při cestě do ní jsme prošli malým předsálem s jednou dřevěnou postelí bez matrace – takzvanou hekárnou. Uprostřed další, závěsem oddělené, místnůstky stojí značně opotřebovaná dřevěná porodní koza, vedle ní petrolejová lampa, na hliněné zdi nakřivo nalepený plakát s názornými černobílými kresbami ženské vagíny a z ní vycházející dětské hlavičky – něco jako porodní tahák pro místního vyškoleného zdravotníka. Rodit zde je pro Evropanku myšlenka naprosto nepředstavitelná. Běžná Konžanka z oblasti Kitutu v Demokratické republice Kongo, do takového zdravotního střediska ráda dorazí pěšky až z deset kilometrů vzdáleného domova...

Čtěte více na webu National Geographic.

Autor: Daniela Hranaiová