Po 18 měsících jsme předali správu jihosúdánských táborů pro vnitřní uprchlíky vládě
Publikováno: 7. 7. 2015 Doba čtení: 3 minuty
Džuba (3. července 2015) - Když jsme v lednu 2014 začali pomáhat na třech místech v jihosúdánské Džubě 5000 vnitřních uprchlíků, kteří často jen s pár osobními věcmi utekli před čerstvými boji a etnickým násilím, asi by nás nenapadlo, že tábory pro ně budeme spravovat celých osmnáct měsíců. Nyní přišel čas se z táborů Mahad a Lologo, kde je dohromady 3500 uprchlíků, stáhnout a předat jejich správu místní vládě.
Jihosúdánský tým společně s partnery a prostředky z Klubu přátel Člověka v tísni zajišťoval nejen chod táborů, ale zpočátku také jídlo, deky, nádobí, plachty proti dešti a především se staral o dodávky pitné vody, postavil v kempu latríny a svážel odpad. "Počet lidí v kempech kolísal podle bezpečnostní situace. V březnu lidé začali odcházet domů, protože se situace v některých oblastech stabilizovala," říká šéfka jihosúdánské mise Člověka v tísni Martina Voháňková.
Pomoc kempu Mahad se záměrně začala tlumit od počátku letošního roku, aby se nevytvořila závislost lidí na humanitární pomoci. "Lidé postupně ve městě našli způsoby, jak se s obtížnou situací vyrovnat. A tak se pomoc v posledních měsících zaměřila jen na ty nejzranitelnější," říká Martina Voháňková s tím, že Člověk v tísni na konci března do kempu přestal dovážet pitnou vodu, čistit latríny a vyvážet odpad.
#~gallery-1323~#
Komunita umí tábor spravovat sama
"Po třech měsících jsou dva ze tří tanků stále plné, komunita si na vodu přispívá. Postaráno je i o čistotu latrín. Tradiční vůdci starost o ně rozdělili jednotlivým komunitám. Lidé také sbírají odpad a vynášejí ho na ulici, kde funguje veřejný svoz," popisuje současnou realitu v táboře Mahad Martina Voháňková s tím, že za poslední půlrok Člověk v tísni s vnitřními uprchlíky, z nichž většinu tvoří ženy a děti, uskutečnil mnoho diskuzí o řízení kempu. Výsledkem je velká angažovanost všech komunit, které vytvořily svoje vlastní výbory a řeší řadu věcí svépomocí.
Tým zároveň uspořádal kampaně o čistotě v táboře a ve spolupráci s Internews vysvětloval, jak bude vypadat jeho odchod z kempu. "Kolegové z Internews rozdali komunitám tři rádia a vytvořili sérii vysílání o životě v Mahadu, o Člověku v tísni a o správě v kempu.Celé vysílání je v tradičních jazycích a je nahrané přímo lidmi z komunity. To vše doplnili tradičními kmenovými písněmi a pořady pravidelně vysílali," říká Martina Voháňková s tím, že pořady vysílala i stanice Mingkaman FM ve městě Bor, odkud vnitřní uprchlíci přišli. Do rádia pak volali lidé s tím, že v táboře mají příbuzné, o kterých od vypuknutí konfliktu neslyšeli.
#~gallery-1322~#
Poslední červnový den mohl Člověk v tísni při slavnostní ceremonii kemp předat vládě. "Teď už bude na ní, aby pro vnitřní uprchlíky hledala řešení. Jasně ale zaznělo, že podpoří ty, co se chtějí vrátit domů, ale i ty, co se zatím domů kvůli bojům vrátit nemohou," vysvětluje Martina Voháňková a dodává, že lidé se začali vracet zejména do relativně stabilní oblasti Pibor a do okolí města Bor ve státě Jonglei. Část lidí si přeje integrovat se do života v Džubě a to se týká i vnitřních uprchlíků z Lologo, kde jich zůstalo jen několik desítek.
Správá tábora by nebyla možná bez pomoci partnerů IRC, UNHCR, WFP, IBIS, UNICEF, Terres des Hommes, USRATUNA a prostředků z Klubu přátel Člověka v tísni, Rapid Response fund, Common humanitarian fund nebo Central Emergency Respond Fund.