Po povodních v roce 2013 jsme pomohli 1169 rodinám

Po povodních v roce 2013 jsme pomohli 1169 rodinám

16. 10. 2017

Praha (18. září 2013) – Člověk v tísni rozdělil lidem postiženým letošní povodní téměř polovinu prostředků, které shromáždil na kontě sbírky SOS Povodně 2013. Příspěvek na obnovu domácnosti dosud dostalo 1169 rodin, mezi které se rozdělilo 31 894 000 korun. Člověk v tísni díky podpoře od firemních i drobných dárců pomůže celkem bezmála 1400 rodinám. Příběhy některých z nich ukazuje i na výstavě komentovaných fotografií, která je až do 1.října k vidění v prostoru Langhans - Centru Člověka v tísni.

V postižených obcích na Mělnicku, Litoměřicku, Kolínsku, Ústecku a v Praze a okolí je stále 18 terénních pracovníků a jejich práce zdaleka nekončí. V mnoha případech se muselo týdny čekat, až budou domy vysušené a ukáže se plný rozsah škod nebo si lidé vyřídí pojistky. Pak teprve se mohlo rozhodnout o konkrétní pomoci. „Povodňová komise bude ještě rozhodovat kolem 230 případů vytopených rodin, do 460 domácností se naši terénní pracovníci opětovně vracejí a budeme zvažovat další příspěvek,“ říká vedoucí povodňového týmu ČvT Pavel Mandula s tím, že průměrná výše daru domácnostem byla v prvním kole rozhodování 25 461 korun.

Výše daru konkrétním rodinám se lišila a povodňová komise rozhodovala vždy na základě konkrétních potřeb domácností, které terénní pracovníci vždy osobně navštívili. „Při rozhodování o výši pomoci je důležitá míra poškození majetku, finanční možnosti domácnosti, sociální a zdravotní podmínky vyplavených lidí. Platí zde, že ti, kteří jsou na tom nejhůře, dostanou největší podporu,“ vysvětluje Pavel Mandula.

Nejpostiženější rodiny navštěvují terénní pracovníci opakovaně. Pokud domácnost využila první část daru efektivně, rozhoduje se v případě potřeby o další pomoci. „Lidé, u kterých budeme rozhodovat o dalším příspěvku, jsou většinou ve velmi složité sociální a finanční situaci a opravy jejich domů jsou daleko rozsáhlejší,“ vysvětluje zástupce vedoucího povodňového týmu Aleš Tomášek.

Terénní pracovníci nyní s lidmi v obcích uzavírají smlouvy o finančním daru, nabírají údaje od lidí, které se jim v minulých týdnech nepodařilo zastihnout, nebo navštěvují domácnosti kvůli druhému kolu rozhodování. Pět členů povodňového týmu se stará o rozhodování případů a administrativu.

Voda mi vzala postel, tak pořád spím na matraci

Intenzivní práce pokračují především v zatopených vesnicích a lidé často vzpomínají, jak je letošní povodeň zaskočila. „Teprve v neděli se tady rozkřiklo, že budou povodně, a už v pondělí ráno nás evakuovali,“ říká Roman Handlíř z Mlékojed. Nikdo z místních prý nevěřil, že letos přijde opět tolik vody. „Pár nejnutnějších věcí jsem ještě v noci zvládl vynosit do prvního patra, ale nešla elektřina a bylo málo času,“ vzpomíná Roman Handlíř.

Ani po dvou měsících od povodní mu netekla voda, proto se mladý automechanik chodil mýt a na záchod do místní hasičárny. Všechnu energii nyní směřuje k tomu, aby byl dům zase obyvatelný. „Zatím spím nahoře v patře na matraci, protože mi voda vzala i postel,“ říká Roman Handlíř. Do podzimu chce mít ale zrekonstruovaný alespoň jeden z pokojů, kuchyni, koupelnu a záchod. Člověk v tísni podpořil Romana Handlíře finančním darem určeným na rekonstrukci koupelny a vyplaveného přízemí.

Většinu zbývajících případů rozhodne povodňová komise ČvT do konce září, do konce roku by se potom mohlo protáhnout rozhodování těch nejpostiženějších domácností. Lidé v zatopených obcích budou dávat vše do pořádku o poznání déle. Podle terénních pracovníků jde v mnoha případech obnova po velké vodě jen pomalu, protože lidé denně dojíždí do práce a na opravy a uklízení mají jen víkendy.

Snad stihneme do zimy vysušit

To je i případ Petry Podhajské ze Starých Ouholic, která žije v domku sama se dvěma dcerami. „Bylo štěstí, že letos přišla povodeň už v červnu. Díky tomu snad stihneme dům do zimy vysušit, aby nepopraskal,“ říká Petra Podhajská. Povodeň dobře zná. Vyplavená byla už v roce 2002 a stejně jako tehdy měla letos v domě po pás vody. S úklidem jí pomohly děti, rodiče i bratr.

Podle terénních pracovníků byli lidé na letošní povodeň lépe připraveni. „Lidé většinou věděli, co mají dělat a byli lépe pojištěni. Obce navíc často měly svoje povodňová konta a mohly lidem pomoct jednorázovou částkou,“ říká Pavel Mandula. Práci Člověka v tísni si pochvaluje například starosta Hořína Jaroslav Vrba. Letošní velká voda přetekla povodňové hráze u jeho obce o 25 centimetrů, zaplavila 141 domů a všichni obyvatelé museli být evakuováni.

„Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám následně pomohli, a speciálně vyzdvihnout pomoc, již jednotlivé rodiny obdržely od Člověka v tísni. Po první vlně úklidu pro nás bylo důležité, že v obci dlouhodobě pracuje nezisková organizace, která podporuje lidi při obnově jejich bydlení. Oceňujeme, s jakou péčí a zodpovědností řeší jednotlivé případy,“ napsal Jaroslav Vrba.

Na kontě sbírky SOS Povodně 2013 se sešlo 70,7 milionu korun od stovek firemních i drobných dárců. Pomoc by nebyla možná ani bez smluvních partnerů Aktion Deutschland Hilft a CARE.

Autor: Člověk v tísni