Pomoc nevládních organizací po tornádu byla rychlá
Publikováno: 27. 8. 2021 Doba čtení: 3 minuty
„Když to srovnám, jak jsem zkoušel zařídit ty ostatní formy pomoci, tak to bylo hodně stresové a komplikované a nakonec jsem se dozvěděl, že stejně nic nedostanu. Od vás přijeli pracovníci a všechno proběhlo velmi rychle,“ říká Jan Pavka, jehož rodina dostala od Člověka v tísni v první vlně pomoci 150 tisíc korun.
“Já si myslím, že neziskovky teď mají velmi dobré jméno tady.“ Hodně také fungovala vzájemná solidarita: „Když jsem řekl, že jsem z postižené vesnice, tak mi dali stavební materiál se slevou. Drobný materiál jako lepicí pásky dokonce zadarmo.“ doplňuje.
Jan Pavka pracuje jako IT specialista v Brně, ale během covidové pandemie tráví hodně času v rodných Mikulčicích. Doma má velkou zahradu, sad a zabývá se „ovocnařením“. Osudného večera 24. 6. byly hlášeny bouřky. Odešel tedy do svého sadu zabezpečit stromky a otrhat mladou třešeň, protože se obával, že mu bouřka může zničit ovoce, jako se to stalo při podobné události před třemi dny. Když začínalo pršet, rozhodoval se, jestli jet domů nebo ne, ale nakonec se schoval v sadu na zápraží vinného sklepa, jedl třešně a pozoroval bouřku. Potom si už pamatuje pouze veliký hluk „jak nastartovaná stíhačka“. Zaběhl do sklepa a odtud uviděl přes otevřené dveře to tornádo, velké a černé. „Tornádo – tady ve střední Evropě? Ti lidé, kteří říkali, že se mění klima, měli asi pravdu. To bylo první, co mě napadlo,“ říká Jan.
„Tornádo – tady ve střední Evropě? Ti lidé, kteří říkali, že se mění klima, měli asi pravdu. To bylo první, co mě napadlo,“ říká Jan.
Když tornádo po pár minutách odešlo, vydal se po polní cestě k vesnici, kde viděl, jak přibývají rozházené trosky. Na horizontu, kde bývalo asi 2,5 hektaru lesa, byly jen pahýly stromů, domy nalevo byly všechny bez střechy. Na železničním náspu byl převrácený autobus. Na první pohled se zdálo, že situace je stabilizovaná, byli tam sice nějací zranění, ale ostatní se o ně starali. Jan se v té chvíli pokoušel dovolat domů, a proto ho u autobusu poprosili, zda by nezavolal záchranku. Zavolal ji, popsal situaci a místo. Později však zjisti, že záchranka se dostávala k lidem přes dvě hodiny, protože cesty byly zablokované stromy a autobus navíc nebyl na první pohled za železničním náspem vidět. Dodnes si vyčítá, že na místě nezůstal.
Když došel domů, zjistil, že ve srovnání s ostatními nedopadl tak zle. Tornádo sice odneslo plechovou krytinu, ale základní konstrukce střechy zůstala, dům nebyl rozbořený, pouze propršelo do pokojů. Vytřel tedy podlahy a vydal se ke strýci o pár domů vedle, kde už bylo na první pohled vidět, že je to velmi zlé. Dům musel být zbořený. Strýc tedy nyní bydlí v tom sklepě, kde Jan přečkal tornádo a plánuje tam i zůstat i přes zimu.
Pomoc dobrovolníků byla neocenitelná
„Dobrovolníci byli důležití v tom smyslu, že hlavně pomohli uklidit nepořádek; dokonce i ten sad, o který jsme měl strach, že budu muset uklízet všechen ten nepořádek, uklidili oni.“ Když měl konečně čas, tak tam asi po deseti dnech přijel a zjistil, že to tam je více méně vysbírané. Všechna veřejná prostranství také vysbírali dobrovolníci. Jan nyní čeká na klempíře, který by střechu dodělal. Dále bude potřeba dodělat ještě velké množství detailů, jako je například vymalovat vevnitř.
„Až na podzim doděláme střechu, tak už jen dodělat podhledy a vymalovat, ale v těch nejzasaženějších oblastech to znamená postavit nový dům. Strýc to má zbořené, do zimy by chtěl postavit hrubou stavbu a dál se uvidí. Chtěl bych hlavně říci, díky za pomoc,“ dodává Jan. „Moc si toho tady vážíme.“
