Poprvé pod stanem, na vodě nebo v Praze. Jak jsme si v Člověku v tísni léto plné premiér a překonaných strachů užili?

Publikováno: 18. 9. 2020 Doba čtení: 10 minut
Poprvé pod stanem, na vodě nebo v Praze. Jak jsme si v Člověku v tísni léto plné premiér a překonaných strachů užili?
© Lucie Bechnerová

V Člověku v tísni si uvědomujeme, že letní tábory nebo malé výlety s rodinou nejsou pro mnoho dětí samozřejmostí. Právě pro takové děti se snažíme zajistit co nejhezčí a smysluplně strávené prázdniny, na které budou dlouho a s radostí vzpomínat. A tak naši kolegové ze vzdělávacích služeb po celých Čechách v průběhu léta organizovali pro děti, se kterými spolupracují, nejrůznější jednodenní i vícedenní výlety. Vydávali se společně za kulturou, účastnili se vzdělávacích akcí, chodili do přírody nebo na koupaliště a nechyběly ani různé sportovní aktivity, jako třeba lezení po skalách nebo sjíždění vody. Mnoho dětí se takových akcí účastnilo vůbec poprvé v životě a už teď je jasné, že na letošní léto jen tak nezapomenou. 

Tento rok se děti na prázdniny těšily snad více, než obvykle. Dálková výuka je mnohdy odřízla od kamarádů a mimoškolních aktivit a domácí samostudium nebylo vůbec snadné. Jakmile jsme tedy zaznamenali, že dochází k pozvolnému rozvolňování hygienických opatření, odstartovali jsme přípravy na léto a příchod prázdnin jsme tak už slavili společně s dětmi na různých akcích a výletech. Pro ty mladší jsme přichystali různé jednodenní aktivity nebo výlety po okolí, s těmi staršími jsme vyrazili i na náročnější vícedenní výpravy. A kam všude naše výlety vedly? Po jakých skalách jsme lezli, jaké řeky jsme sjeli a co všechno jsme přitom zjistili? A to nejdůležitější, jak si léto užily děti?

Horolezci z Ústí nad Labem

Jedna z prvních akcí letošních prázdnin byl čtyřdenní výlet naší ústecké pobočky do kempu v Ostrově u Tisé. „Jakmile jsme se zabydleli v chatkách, vyrazili jsme poznávat okolí. Tisá je krásné skalní město, a tak o zajímavé procházky přírodou nebyla nouze. Protože nám počasí přálo, po procházce jsme se ještě vykoupali v nedalekém rybníce a odpoledne jsme završili hraním deskových her,“ vzpomíná na první den výletu kolegyně Michaela Palaščáková. S ohledem na to, že je Tisá a okolí skutečným rájem pro horolezce, další den byl na programu horolezecký workshop. „Přijeli za námi dva instruktoři, kteří nás nejprve seznámili s lezeckým vybavením a probrali s námi teoretické základy. Když jsme přípravu měli za sebou, vydali jsme se konečně do skal. Děti byly naprosto nadšené. Myslím, že to byla nejoblíbenější akce celého výletu,“ popisuje první pokaranténní výlet Michaela Palaščáková a s úsměvem dodává, že se vše vydařilo na výbornou. „Měli jsme plno sportovních her, ale nezapomněli jsme zařadit ani různé edukativní aktivity, jako je třeba desková hra Brain box. A vzhledem k tomu, že jsme trávili plno času v přírodě, součástí bylo i tradiční poznávání fauny a flóry,“ popisuje Michaela blíže náplň výletu do Tisé.

Indiáni z Berouna

Zatímco na severu Čech se lezlo po skalách, v Berouně se z dětí stali indiáni a piráti. „Cílem naší jednodenní pirátské akce, která byla určena primárně pro menší děti z nízkoprahových klubů, bylo rozluštit šifry a najít poklad. Děti se rozdělily do čtyř týmů po dvou a každá dvojice pocházela z jiné země, tedy i ovládala jiný jazyk. Krásné na tom všem bylo sledovat, jak mezi sebou děti spolupracovaly. Každá dvojice totiž měla šifry v jiném jazyce a k tomu, aby poklad našly, potřebovaly znát všechny rozluštěné šifry. A tak daly hlavy dohromady a podařilo se jim to. Našly poklad plný diamantů a fidorek, o který se dokázaly také spravedlivě podělit,“ vzpomíná nadšeně Iveta Matoušková a dodává, že v čase mezi luštěním šifer vyráběly, jako správní piráti, papoušky nebo hrály lodě.

Soukromá prohlídka s lesníkem

A protože starší děti chtěla Iveta vzít i mimo Beroun, připravila pro ně dva celodenní výlety. První větší výprava vedla do sklárny v Nižboru: „V rámci prohlídky jsme nahlédli i do velkých sklářských pecí a podívali jsme se i na samotný proces výroby, což děti opravdu ocenily. Byly nadšené ze všech těch velikých strojů. I když musím říci, že ony byly ohromně nadšené už ze samotné cesty vlakem,“ líčí s úsměvem Iveta a dodává, že výlet zakončili koupáním v Berounce.

Druhá velká cesta berounské pobočky vedla ještě o kus dál. „Další větší výprava byla návštěva Národního zemědělského muzea v Praze a byla to asi nejkrásnější akce celého léta. Mnoho dětí buď v Praze ještě nikdy nebylo nebo tam byly jen na výletě se školou. Neskutečně je bavila už samotná cesta vlakem, kdy mezi sebou samy hrály tleskanou a jiné další hry. A co teprve samotná návštěva muzea, to byl opravdu zážitek. Děti byly ze všeho natolik unesené, že jsme zvládli projít úplně všechny okruhy. Nejvíce děti zaujal asi okruh lesnictví, kde jsme měli soukromou prohlídku s lesníkem,“ vzpomíná Iveta na návštěvu Prahy.

Na výlet do planetária vzpomínaly děti celé léto

Plzeňská pobočka nasadila laťku velmi vysoko již při prvním výletu. V očích naší kolegyně Lucie Bechnerové ho nepřekonala už žádná další letní akce: „Na začátku léta jsme děti vzali do planetária a musím říct, že takové nadšení jsem vůbec nečekala. Děti byly naprosto unesené, zajímalo je snad úplně všechno,“ vzpomíná Lucie a dodává, že ještě teď, na začátku září, za ní chodí rodiče, aby jí sdělili, že děti o výletu mluvily celé léto. Kromě toho, že se dětem planetárium líbilo, těší Lucii ale ještě něco jiného: „To, co se mi na všech výletech líbí asi nejvíce, je pozorovat nově vznikající přátelství mezi dětmi. Stává se, že se z nich na výletech stanou takoví kamarádi, že se mi pak ozývají rodiče a prosí mě o kontakty, aby se děti mohly vzájemně vídat,“ dodává s úsměvem Lucie.

Překonané strachy a útěk před bouřkou

A jestliže nesmí v repertoáru prázdninových aktivit něco chybět, pak je to výlet na vodu. Jednou z poboček, které se rozhodly na vodu vyjet, bylo Ústí nad Labem. „Na čtyřdenní výlet do kempu Malá skála jsme vyrazily s holkami z kariérního poradenství. Rafty jsme si půjčily hned první den a s odhodláním jsme se vydaly sjet řeku Jizeru. Musím říct, že se holky na začátku hodně bály. Už během cesty do Úpy jsme je musely uklidňovat, že budou mít vesty, že voda nebude tolik hluboká, a že se o ně postaráme. I tak bylo vidět, že jsou opravdu nervozní. Strachu neubrala ani bouřka, která se na nás hnala, ani jez, který na nás čekal po necelých pěti stech metrech,“ vzpomíná Michaela. Tón jejího hlasu ale napovídá, že nakonec vše dopadlo dobře. „Naštěstí jsme bouřce ujely a už po chvilce se holky přestaly bát. Po pár minutách na lodi prohlásily, že by si jez klidně sjely znovu!“ usmívá se Michaela. A aby byl program výletu pestrý, vydaly se také navštívit Dům přírody Českého ráje, kde se zašly podívat na moderní interaktivní expozici o historii a tamější přírodě.

Přispějte na SOS Česko
Chci vstoupit do Klubu přátel

Poprvé pod stanem i na vodě

Ústecká pobočka ale rozhodně nebyla jediná, která se vydala za prázdninovým dobrodružstvím na vodu. Naopak, vodácké výlety patřily k těm nejčastějším. Na třídenní velký výlet s cílem pokořit řeku Otavu se během léta společně vydaly také tři další pobočky. „Na pozvání Martiny Bláhové jsme se společně s plzeňskou a rokycanskou pobočkou vypravili na vodácký výlet. Sešli jsme se v Plzni a společně odtamtud pokračovali do Horažďovic, kde jsme první noc kempovali. Během odpoledne jsme se seznámili s vodáckými termíny, které by měl každý správný vodák znát a večer jsme pak strávili společně u ohně. Hned druhý den ráno jsme vyrazili na vodu a musím říct, že to překonalo má očekávání, bylo to báječné. Děti byly pod stanem i na vodě poprvé. Proto bylo o to skvělejší, že si dokázaly poradit se vším strachem, který měly. Naše nejmladší účastnice se zpočátku bála opravdu hodně, dokonce tak moc, že do lodě vůbec nechtěla nastoupit. Ale netrvalo dlouho a strach překonala. Uklidnili jsme ji a nakonec to bylo opravdu skvělé,“ vzpomíná kolegyně z kladenské pobočky Mária Siváková a dodává, že výlet rozhodně nebyl pouze odpočinkový, hned první den totiž zvládli hladce ujet celých dvacet kilometrů!

Vodáckým výletem ale zdaleka nekončí aktivity, které Mária společně s dětmi během léta podnikala: „Sjíždění Otavy nebylo naší jedinou akcí. Uspořádali jsme také grilovačku, piknik v přírodě a vydali jsme se také rybařit. S dětmi jsme si půjčili pruty a strávili u rybníku celý den. Nasávali jsme energii z okolní přírody a nic nám nechybělo. Byl to pro nás relax a chvilka, kdy jsme si mohli společně povídat o všem důležitém, příjemném i nepříjemném, a povedlo se nám se zase vzájemně o kousek přiblížit. A přátelství a důvěra jsou to, co je u nás skutečně důležité,“ vysvětluje Mária.

Hromadný výlet do Klenčí a stopování Hanyšky a Martínka

Plzeňská pobočka kromě společné akce sjíždění vody uspořádala ještě hromadný výlet do Domu přírody v Klenčí. Protože účastníci byli z různých poboček, dali si sraz na nádraží přímo v Klenčí, a pak už na místo pokračovali společně. „Když jsme do Domu přírody dorazili, nejprve nás čekala komentovaná prohlídka, během které se děti dozvěděly plno informací o okolí i historii místa. A protože z Klenčí pochází Jindřich Šimon Baar, byla část prohlídky věnována i jemu. Po prohlídce byla pro děti připravená stopovací hra na téma Hanyška a Martínek, kterou napsal právě Baar. Při stopovačce jsme se rozdělili tak, aby v každé skupince byly jak mladší, tak starší děti. Menší nosily mapu, hledaly, kam jít a starší luštily hádanky. Společnými silami to všechny děti zvládly na jedničku. Odpoledne jsme pak strávili všichni spolu ve dvoře Domu, opékali jsme buřty, a než jsme se zase rozdělili a vydali se všichni zase domů, stihli jsme si ještě zahrát nějaké hry,“ vzpomíná kolegyně Lada Forstová.

Mladí řidiči z Olomouce

Na druhé straně republiky, v Olomouci, vzali kolegové děti nejprve do tamější zoologické zahrady. „Nadšené byly všechny děti, hlavně ty, které v zoo ještě nikdy nebyly. Musím ale říct, že pro všechny děti představovala velký zážitek už samotná cesta,“ usmívá se Jan a vzpomíná na nadšení dětí z jízdy vlakem a tramvají. Druhá výprava olomoucké pobočky vedla do Valašského Meziříčí, kde společně navštívili dopravní hřiště. „První část byla vzdělávací. Učili jsme děti základní značky, semafory nebo to, jak se chovat na přechodu. Pak jsme si vypůjčili káry a zkoušeli jsme to v praxi. Pro děti to byl ohromný zážitek, opravdu moc je to bavilo. Odpoledne jsme potom zakončili ve Světě her a poznání. Prošli jsme společně výstavu Imaginárium divadla bratří Formanů a Evropou křížem krážem, kde se děti prostřednictvím různých interaktivních her dozvěděly plno zajímavých informací o našem kontinentě. A nevynechali jsme ani atrakci nazvanou Obří krtkovo bludiště,“ směje se Jan a vzápětí dodává, že neméně povedená byla i poslední akce léta. „Naše poslední prázdninová cesta vedla na hrad Helfštýn. Měli jsme velké štěstí, protože jsme se podívali i do nově otevřeného torza renesančního hradního paláce, které do té doby pro veřejnost nebylo přístupné. Navštívili jsme také kovářskou výstavu a na závěr si děti vyrazily vlastní mince,“ vypráví Jan a dodává, že poté, co prošli celý hradní komplex, vydali se ještě na sedmikilometrovou stezku, po které doputovali až do vedlejšího města. Odtud pak vyrazili zpět domů a zakončili tím letní výlety.

S létem zábava nekončí

Díky našim zaměstnancům, dobrovolníkům, ale i Vaší podpoře, měly děti léto opravdu pestré. S koncem prázdnin ale zábava nekončí a už teď kolegové na pobočkách chystají mnoho podzimních akcí. „V plánu na září máme akrobatický cirkus bez zvířat nebo výlet na farmu u Kladna,“ říká Lucie Bechnerová. O svých podzimních plánech se podělila také kolegyně Mária Siváková: „Na posledním pikniku u rybníka jsme si dětmi povídali nejen o tom, co všechno se o prázdninách dělo, ale připravili jsme si také plány na podzim, abychom se měli na co těšit. Protože děti, se kterými v kariérními poradenství pracuji, jsou už starší, snažím se jim v plánování nechat volnou ruku a poskytuji jim jen podporu a motivaci. A musím říct, že to funguje skvěle. Děti si samy vymyslely, že by chtěly jít venčit psy z útulku a rádi by také vzaly pytle a šly poklidit naše okolí. V plánu máme také eko-workshop, během kterého se chystáme ze starých látek a oblečení ušít třeba tašky na nákup. Plánů máme opravdu hodně. A víte, proč to tak je? Děti jsou motivované, akční, chtějí neustále něco podnikat a zkoušet nové věci. S tak skvělými dětmi jde zkrátka všechno samo,“ zakončuje s širokým úsměvem Mária Siváková vyprávění o létě.

Autor: Dagmar Růžičková