Pořád jsem se modlila ve sklepě. Do Nikišina na frontě jsme dopravili první pomoc po půl roce

Publikováno: 3. 3. 2015 Doba čtení: 3 minuty
Pořád jsem se modlila ve sklepě. Do Nikišina na frontě jsme dopravili první pomoc po půl roce
©

„Podívej se synku, tady to spadlo. A ještě tady,“ ukazuje babička Valerie díry od minomentných granátů kolem chalupy. Kráter od granátu je hned vedle kozího chlívku, druhý probil železný žlab, třetí spadl skoro do předsíně a paní Valja od té doby neslyší na jedno ucho. Vojáci tu postavili svéráznou ochranu – bedničky od granátů narovnali až do výše oken. Jakýmsi zázrakem však domek zůstal celý. „Pořád jsem se modlila, doma, ve sklepě...,“ vypráví Valerie o šesti uplynulých mesících. Ukazuje mi přitom křížky, které kreslila na rámy oken, na dveře, kam se dalo.

Jestli někde na Donbase dávají lišky dobrou noc, tak osada Kruglik vystihuje tento stav stoprocentně. Zapomenutá v polích, donedávna tu žilo deset lidí. S prvními boji loni v červnu i oni odešli. Valerie  Molčanová a její sousedka, taky Valja, ale Poljaková, zůstaly. Boje se přehnaly několikrát sem a tam, nakonec se linie ustálila na jednom místě. Padesát metrů za vesnicí. Vojáci vykopali zákopy, zpevnili je pytli s pískem a usadili se v prázdných domech. Díky jejich jídlu taky babičky přežily. Teď se obě nemůžou vypovídat, o překot vyprávějí, jaké peklo to všechno bylo. Smutným mementem je kříž komandanta Serjoži v zahradě za domem.

#~gallery-937~#

Teď je všechno pryč. Válka, minomety i vojáci. Zůstala jen brigáda, která z polí stahuje těžkými auty tanky a  odváží je na opravu. Elektřina není široko daleko, Valja Poljaková vytáhla ze starého haraburdí kerosinovou lampu ještě z minulé války. „Koho by to vůbec napadlo, že se něco takového může opakovat,“ posteskne si, je ale ráda že přivážíme dárek – baterku. Kromě mýdla, pracího prášku, ručníků i krabic se základními potravinami. Tady na Krugliku, kam nejezdí kamery ani kamiony s pomocí, má všechno cenu zlata.

Prostě se dobře dívejte pod nohy

Rozdáváme hlavně ale v blízkém Nikišinu. Linie fronty byla přesně uprostřed obce a podle toho to tady vypadá. Z domů nezůstalo skoro nic, všechno je jen jedna velká změť trosek. I odsud většina lidí odešla a ti, co tu zůstali, žili půl roku v jakémsi hororu. „Každou noc jsem spal jinde,“ vzpomíná Saša, muž neurčitého věku v omšelém oblečení, podle kterého se poznají „starousedlíci“.

Pomoc je možné posílat přímo na konto sbírky SOS Ukrajina 93209320/0300 nebo pomocí SMS ve tvaru

DMS SOSUKRAJINA na číslo 87777

Platbu kartou můžete provést ZDE.

(Svůj dar si také můžete odečíst z daní)

Poté, co se fronta přesunula o pár desítek kilometrů dál, se lidé začali vracet. Nehledě na to, že vesnici ještě nevyčistili pyrotechnici a všude se válejí náboje a nevybuchlé rakety. „Prostě se dobře dívejte pod nohy,“ vysvětluje základní pravidlo pohybu po vsi jeden z místních obyvatel, zatímco ostatní podepisují petici k úřadům za rychlé odminování.

Pomoc pro 300 lidí

V Nikišinu dostává zhruba padesát rodin to samé, co babičky z nedaleké osady. Hygienické potřeby od Dětského fondu OSN (UNICEF), potraviny od Světového potravinového programu (WFP), deky od další organizace Spojených národů, která se stará o běžence (UNHCR). V celém okrsku je pak celkem 106 příjemců, násobeno průměrnou velikostí rodiny to znamená pomoc pro asi 300 lidí.

Třetina z nich jsou lidé, kteří tady vydrželi všechno, dvě třetiny čerství navrátilci, kteří se snaží opravit domy, aby se v nich dalo bydlet. Pomoct stavebním materiálem se chystáme i jim. Kdo nebude moci dát své bydlení do pořádku sám, pomohou mu sousedé a my jim za práci zaplatíme.

Tým Člověka v tísni spolu s UNHCR dovezl do obce první pomoc po půl roce. Všude skloňované Debalcevo je odsud dvacet kilometrů po vedlejších silnicích, Nikišino však humanitární zásilky dosud míjely. Tak jako spoustu dalších míst, které boje převrátily naruby a lidé tam na pomoc stále čekají.

Člověk v tísni na Ukrajině

Člověk v tísni pomáhá na východě Ukrajiny od letošního srpna, pomoc organizuje z kanceláře ve Slavjansku. Těm nejpotřebnějším poskytuje okamžitou humanitární pomoc, jako je jídlo nebo léky. Pomáhá s opravou poničených domů nebo vybavováním uprchlických center. Lidem také nabízí poukázky na nákup jídla. Od začátku listopadu Člověk v tísni soustavně pracuje i v Doněcku a oblastech kontrolovaných separatisty. Ve městě otevřel kancelář a nejohroženějším lidem poskytuje potraviny, léky, hygienické potřeby i dětské pleny. Měsíčně zásobuje potravinami přes 7 000 lidí. Podpořil také několik domovů pro seniory, hospiců či azylových domů pro lidi bez domova. Více čtěte zde.

Pro více informací kontaktujte:

Vladislav Vik, koordinátor ukrajinských projektů ČvT, 778 531 399, Vladislav.Vik@clovekvtisni.cz

Autor: Tomáš Vlach