Povodně v Pákistánu zabily 442 lidí, ČvT poskytne vyplaveným materiál na stavbu provizorních přístřešků a hygienické prostředky

Tým ČvT začal poskytovat pomoc lidem v těžce poničeném okresu Kashmore. „Pracovali jsme tady od povodní v roce 2010 a postavili jsme tu takřka 4 000 domů. Proto jsme se rozhodli pro návrat do oblasti, kterou dobře známe a lidé tam znají nás,“ řekl regionální koordinátor pro Pákistán a Afghánistán Tomáš Kocián, jenž se na místo okamžitě vypravil. Tým ČvT zatím vybírá postižené, kterým pomůže. Podle Tomáše Kociána ještě situace není úplně kritická, protože lidé stále mají jídlo, které zachránili ze zatopených domů. To jim ale bude rychle ubývat.

„Vyplaveným lidem dáme možnost vydělat si peníze prostřednictvím veřejných prací. Zároveň budeme postiženým poskytovat plachty a základní materiál na stavbu provizorních přístřešků. Následovat budou kampaně o hygieně doprovázené distribucí hygienický potřeb,“ nastínil Tomáš Kocián pomoc ČvT v Pákistánu. Povodeň letos přišla náhle, ale v oblasti, kde tým ČvT působí, se lidé většinou stačili dostat na vyvýšená místa, a tak tam téměř nejsou oběti na životech.

Povodně 2012 v číslech:

442 mrtvých

2912 zraněných

4 668 215 lidí bylo zasaženo povodní

169 161 domů bylo částečně zničeno

237 977 domů bylo zničeno kompletně

15 486 vesnic bylo povodní zasaženo

314 408 lidí je v 480 záchranných táborech

1 121 992 akrů úrodné půdy bylo zničeno

Ve vesnici Soomar Golo začalo pršet v sobotu navečer a v neděli byla celá vesnice pod vodou. „Napřed mi spadla jen jedna zeď a myslel jsem, že to domek nějak ustojí. Neustál. Ve vesnici je 170 domků, polovina z nich je buď kompletně nebo částečně zničená,“ říká třiapadesátiletý farmář Ali Hasan, kterému zničila povodeň dům už před dvěma lety. „Teď musíme nějak přežít zimu, přišel jsem o úrodu. Zřejmě budu muset za lichvářem a nějaké zrní na mouku si od něho vypůjčit,“ popisuje Ali Hasan svoji svízelnou situaci. Mnoho vytopených lidí teď přežívá u svých domů na ostrůvcích nad vodou nebo se přemístili na hráze a vyvýšená místa.

Povodeň se letos přiblížila zrádně. Nešlo o rozvodnění řek, jednalo se spíše o mohutné deště, které trvaly takřka týden. Půda nebyla schopná dále přijímat vodu, a tak se nevsakovala a zůstala stát. Velká voda nejvíce poškodila úrodu rýže, která je pro zemědělce hlavním zdrojem příjmu. „Lidé tak přišli o základní zdroj obživy. V některých oblastech se navíc zbortila velká část zaplavených domů a zničené jsou i zdroje pitné vody,“ vyjmenovává největší škody Tomáš Kocián.

Návrat lidí domů nyní záleží na tom, kdy se podaří dostat vodu ze zaplavených míst. „Chtěl bych domek, který nebudu muset každý rok znovu stavět. To ale stojí hodně peněz, které naše rodina nemá. Nevím, možná bych mohl prodat krávu a za ni pořídit cihly a cement, ale kde pak vezmu pro rodinu mléko?“ přemítá o své budoucnosti Ali Hasan.

Největší humanitární operace v historii ČvT:

Člověk v tísni vyslal svůj tým do Pákistánu ihned po povodních v roce 2010. Na počátku se  zaměřil na pomoc lidem vracejícím se do vodou zpustošeného území v provincii Khyber-Pakhtunkhwa na severu země. Jak povodeň postupovala, rozšířil svou misi jižněji do provincií Padžáb a Sindh. Ve spolupráci s partnerskými humanitárními organizacemi z Aliance2015 zajišťoval pitnou vodě, základní hygienické podmínky a distribuoval materiál, ze kterého si lidé stavěli provizorní přístřešky. Lidem, které povodeň připravila o zdroj příjmů, umožnil Člověk v tísni vydělat si peníze při odklízení následků povodní. Pomáhal také zúrodnit pole, z nichž povodeň odnesla úrodu i s půdou a připravit zemědělce na jarní sezónu. Drobné farmáře podpořil i distribucemi osiva a hospodářských zvířat. V další fázi pomoci se ČvT zaměřil na obnovu domů zničených povodní. V úzké spolupráci s místními obyvateli budoval ve třech oblastech jednoduché zděné domky postavené v souladu s místní tradicí a díky kopaným základům lépe odolávající živlům. Od roku 2010 postavil 5100 domů pro 35 000 lidí, 900 studen. Na celou operaci doposud utratil 150 milionů korun.