Povodně v roce 2002 zdevastovaly polovinu Čech – hrozí něco podobného i dnes?
Publikováno: 12. 8. 2022 Doba čtení: 7 minut
Na začátku srpna roku 2002 způsobily silné deště nejničivější povodně v novodobých českých dějinách. Vydatné srážky zvýšily hladiny na povodí Vltavy a dolním toku Labe, také na české Ohři a moravské Dyji. Začali jsme pomáhat v několika okresech i v samotné Praze a rozjeli jsme do té doby naši největší humanitární operaci v Česku.
Od 6. do 18. srpna se jižními a západními Čechami prohnaly dvě mohutné povodňové vlny. V Praze povodeň vyvrcholila 14. srpna rekordní pětisetletou vodou, zalila čtvrti Karlín, Holešovice, Libeň a Malou Stranu, ale také síť pražského metra. Drtivě byly zasaženy jihočeské Metly a středočeské Zálezlice. Záplavami bylo poškozeno kolem 5 300 domácností, 454 domů bylo zcela zničeno nebo muselo záhy podstoupit demolici.
Naše doposud největší akce
Pomoc při zvládání následků srpnových povodní v roce 2002 představovala doposud nejrozsáhlejší operaci Člověka v tísni. Celkově jsme do poloviny roku 2003 vybrali 269 milionů korun. Pomohli jsme 187 městům, vesnicím a osadám, částkou 152 milionů jsme podpořili 3170 rodin i jednotlivců, dalších 110 milionů jsme vložili do obnovy budov veřejného zájmu a malých projektů pomoci (mosty, lávky, vodovody, čistírny odpadních vod).
OBSAH:
Vyhlásili jsme sbírku SOS Povodně
Sbírku SOS Povodně jsme vyhlásili den před tím, než se Prahou prohnala pětisetletá voda, tedy 13. srpna. Obratem na ni začali ve velkém přispívat jak jednotlivci, tak firmy. Lidé nabízeli také materiál či stroje a dobrovolnou pomoc. Sbírka byla nebývale úspěšná a do 15. července 2003 bylo nakonec na jejím účtu vybráno 269 milionů korun.
V den, kdy Vltava kulminovala, už byli v terénu naši pracovníci a ve spolupráci s místními krizovými štáby a vedením obcí vyhodnocovali situaci v postižených oblastech, aby se skupiny dobrovolníků, materiální pomoc a technika pro navazující likvidaci následků dostaly k těm nejpotřebnějším. Koordinátoři postupovali od jižních Čech až k severním hranicím České republiky na Labi.
Zároveň jsme začali jednat s ostatními humanitárními organizacemi. Souběžně vznikal povodňový tým, který byl složen z koordinátorů, terénních pracovníků, statiků, psychologů, stavařů, sociologů a v první fázi hlavně také ze stovek dobrovolníků.
Filmový dokument „269 milionů pod hladinou“
O naší práci vznikl v roce 2003 dokument 269 milionů pod hladinou, který ukazuje organizační strukturu povodňové buňky Člověka v tísni, která se vytvořila operativně těsně po loňských povodních a díky níž se nakonec podařilo peníze rozdělit lidem postiženým záplavami podle jejich skutečných potřeb. Zachycuje i postup rozdělení pomoci od okamžiku, kdy se do Člověka v tísni dostal od starostů postižených obcí seznam lidí, kteří přišli o svůj domov, až po chvíli, kdy se pomoc k lidem dostala a oni ji využili. Šlo často o případy, které propadly státní sociální sítí, protože některým pravidlům nevyhovovaly.
Kde všude jsme pomáhali
Po dohodě s ostatními neziskovými organizacemi jsme převzali zodpovědnost za okresy Strakonice, Prachatice, Mělník, Litoměřice, Ústí nad Labem, Děčín, Beroun, posléze i za pražské čtvrti Karlín a Libeň. Pomáhali jsme však také v dalších regionech.
Kontaktní centrum Karlín v maringotce
V říjnu jsme otevřeli na pražském Karlínském náměstí Kontaktní centrum Karlín, odkud jsme koordinovali pomoc vyplaveným domácnostem z Karlína, Holešovic, Libně a Malé Strany.
Náš tým sídlil v maringotce a poskytoval vracejícím se obyvatelům aktuální informace o zapojování telefonů, dodávkách plynu a vody, statickém ohodnocení domů, finančních příspěvcích, možnostech, kde a jak požádat o náhradní ubytování a o tom, na co mají vyplavení nárok. K dispozici bylo i bezplatné právní poradenství.
Soukromým majitelům nabídl svoji pomoc „sušící tým“: přízemí a sklepy stovek domů byly vyplaveny a prosáknuty vodou, blížila se zima a odhady statiků byly spíše pesimistické. Od podzimu do začátku jara bylo v Karlíně v provozu přes sto našich vysoušecích agregátů. Museli jsme je samozřejmě zásobovat plynule naftou (většina byla poskytnuta zdarma ze Státních hmotných rezerv), a tak bylo ručně doneseno přes dvě stě tun nafty do sklepů, kde pak byla „protopena“ v horkovzdušných vysoušečích.
Čím přesně jsme pomohli
V prvních dnech a týdnech po povodních jsme vypravili více než sto dodávek humanitární pomoci do zasažených lokalit. Šlo o hygienické potřeby, dezinfekci, trvanlivé potraviny a pracovní oděvy, ochranné pomůcky, nářadí na otloukání promočených omítek či těžkou techniku. V průběhu podzimu a zimy jsme vyplaveným buď provozovali anebo zapůjčili 170 vysoušečů, také kalová čerpadla, elektrocentrály a vrtací kladiva. Část materiálních darů byla zakoupena z prostředků SOS, část získána od firem, které se rozhodly věnovat své výrobky a ty byly přes náš sklad dále distribuovány.
Jak Člověk v tísni pomáhal při povodních 2002
Poskytovali jsme finanční podporu rodinám i jednotlivcům. Peníze byly určeny na opravy bytů a domů a obnovu základního vybavení domácností a příspěvky byly rozdělovány podle míry poškození a sociální a ekonomické situace domácností.
Pomáhali jsme také opravovat budovy veřejného zájmu, tedy školy a školky, komunikace, lávky, mosty, domy s pečovatelskou službou, domovy důchodců, přívozy, knihovny, zdroje pitné vody, bytové domy a další obecní instituce, systémy či budovy. Myšlenka propojení firemních dárců s projekty veřejného zájmu vznikla spontánně a ve svém důsledku znamenala to, že individuální příspěvky byly použity především na pomoc individuálním příjemcům, tj. domácnostem, a dary od velkých dárců především na podporu projektů veřejného zájmu.
Bez tisíců dobrovolníků by to nešlo
Během povodní, a bezprostředně po nich, bylo ve spolupráci s Dobrovolnickým centrem UK vysláno přes 3 000 dobrovolníků do desítek vyplavených lokalit. Dobrovolníci dohromady odpracovali 150 000 člověkohodin. Týmy dobrovolníků byly vysílány jen po dohodě se starosty či krizovými štáby. Každá skupina měla svého vedoucího, byla vybavena vším potřebným a organizována tak, aby v období stresů po povodních svojí přítomností nepřidělávala starosti.
Dokončení projektů
Pomoc rodinám byla ukončena v červenci 2003, projekty veřejného zájmu pokračovaly často i déle. Do léta 2003 bylo využito 97,4 % vybraných prostředků. Minimum ze zůstatku bylo použito na pokrytí organizačních a administrativních nákladů spojených s realizací projektů SOS Povodně.
Změna klimatu: mohou se povodně opakovat? Mohou přicházet častěji než dřív?
Jednoduchá odpověď zní: ANO.
Množství srážek se dlouhodobě nemění, proměňuje se ale jejich charakter – teplejší atmosféra pojme více vodní páry, což vede k intenzivnějším srážkám. Za pár hodin v létě spadne tolik vody, kolik běžně spadne za měsíc.
Voda se pak rychle vylévá z koryt a způsobuje škody, v případě vydatných přívalových dešťů hrozí i silné povodně.
Kvůli změně klimatu dochází také k rychlejšímu odtoku vody z krajiny, navíc ve městech a obcích, kde je množství zpevněných ploch, voda rychle odtéká do kanalizace. Pokud pak dojde k přetížení kanalizace a odtoku odpadní vody na povrch, hrozí např. kontaminace studní, což dále ohrožuje zdraví obyvatel.
Změna klimatu obecně způsobuje:
- menší zásoby vody ze sněhu
- pokles zásob podzemních vod
- vyšší koncentrace znečištění vodních toků a ploch
- střet zájmů mezi ochranou vodních ekosystémů a odběrateli vody
- a samozřejmě riziko povodní.
S nízkou schopností krajiny vyrovnat se s extrémními srážkami souvisí celkové zdraví krajiny. To se hodnotí v několika ukazatelích: a) fotosyntetický potenciál, b) chladicí schopnost vegetace, c) krajinná pestrost. Pokud je krajina zdravá, dokáže na klimatické výkyvy lépe reagovat.
Interaktivní mapa: Zajímá vás, jak zdravý je váš kraj nebo obec?
Na naší mapě můžete zjistit, jak si vedou různé části naší republiky, a prohlédnout si příklady dobré a špatné praxe při hospodaření s krajinou (klikejte na šipky v panelu vpravo):
Lze proti zvýšenému riziku povodní něco udělat?
Odpověď zní opět: ANO.
Pro snížení rizika povodní je třeba:
- zvýšit retenci vody v krajině
- revitalizovat vodní toky
- obnovovat slepá ramena potoků a řek a dalších vodních biotopů
- snižovat spotřebu pitné vody
- napomoci vsakování srážkové vody a oddělit ji od kanalizace,
Velmi důležité je také vytváření zelených ploch a ploch pro vsakování dešťové vody, zakládání sídelní zeleně, zpomalení povrchového odtoku nebo využívání srážkových vod.
LIFE WILL aneb Jak navrátit vodu do krajiny
Jedním ze způsobů, jak krajinu připravit na klimatické změny, jsou lokální projekty.
Dlouhodobě spolupracujeme s místními partnery na projektu LIFE WILL – Voda v krajině a půdě. Ten má zvýšit dolnost zemědělské krajiny a jejích obyvatel vůči změně klimatu.
Jedním z cílů projektu je postupné navracení vody do krajiny.
Dlouhodobě pomáháme komunitám nejen ve světě, ale i v Česku, aby se vyrovnaly s nežádoucími dopady klimatických změn. Chcete-li se o dopadech změny klimatu na českou krajinu dozvědět více, navštivte náš klimatický web klima.clovekvtisni.cz.
