,,Přála bych to tak každému. Umět naslouchat intuici a zároveň si být vědom svých hranic.“
Publikováno: 13. 6. 2017 Doba čtení: 2 minuty
Člověk v tísni provozuje v Česku 14 předškolních klubů, kam loni chodilo 330 dětí. Ideálně zde zůstávají zhruba rok, abychom jim pomohli s přestupem do běžné mateřské školky. U nás na Kladně máme předškolní klub "V Domečku" a dnes si představíme jednu z jeho pracovnic, Lindu Vejvančickou.
Ahoj Lindo, můžeš se našim čtenářům krátce představit, prosím?
Jmenuji se Linda Vejvančická, bydlím v Kladně, s manželem a čtyřletým synem, v domě s menší zahradou a kočkou Fuji.
Tak to je vtipné jméno. Prozradíš nám, jaká je tvá pracovní pozice v Člověku v tísni a jak dlouho se jí věnuješ?
Moje funkce je pracovník s rodinou v předškolním klubu. A věnuji se jí od září loňského roku.
Můžeš nám to vysvětlit nějak laicky, co tvá práce obnáší?
V praxi to znamená, že částečně pracuji společně s kolegyní pedagožkou v předškolním klubu, kde se věnuji dětem a práci s nimi, a zbytek času věnuji práci s rodiči. Domlouvám si s nimi individuální schůzky, chodím k nim domů nebo si prostě ráno povídáme pří přebírání dětí. Mluvíme o tom, co dětem jde, na čem je naopak potřeba pracovat, pomáhám jim s výběrem školky či školy, připravuji je na zápisy a případně je tam i doprovázím, když je potřeba. To je totiž jeden z našich hlavních cílů, připravit děti i jejich rodiče na přechod do běžného školského systému.
To zní zajímavě. Baví tě to? A co nejvíc?
Baví mě to moc. Dřív mě bavila hlavně práce s dětmi, ale od té doby, co jsem sama rodič, mi dává ještě větší smysl pracovat s dospělými a podporovat je v jejich rodičovských kompetencích. Sama jsem zažívala a dodnes zažívám různé strachy ohledně svého dítěte, mám obavy z jeho začlenění, jak vše v životě zvládne a jak se mu bude dařit, takže mám pochopení pro kohokoliv, kdo to prožívá stejně.
Co děláš, když neděláš?
Když nejsem v práci, jsem asi nejvíce se svojí rodinou. Moc ráda taky chodím na večeře a víno s kamarádkami, na koncerty a do kina. V Kladně vzniklo skvělé seskupení okolo znovuzrozeného kina Sokol, kde se pořádají swingové a jiné večírky, promítají filmy – takové akce mám ráda, vždy tam potkám někoho známého a dobře se bavíme.
Nyní máš možnost vzkázat všem čtenářům/ klientům/ fanouškům cokoli – co to bude?
Čím jsem starší, tím pro mě mají větší význam věty jako „žít a nechat žít“ a „být sama sebou“. Opravdu ráda bych se jednou otočila za svým životem a viděla radost a naplnění a méně kompromisů a přizpůsobování se něčemu nebo někomu jen proto, aby… Přála bych to tak každému. Umět naslouchat intuici a zároveň si být vědom svých hranic.
Děkujeme za rozhovor!
