Přežít, jiný plán nemám, říká Ukrajinka Ludmila. Člověk v tísni jí pomáhá opravit dům
Publikováno: 29. 10. 2014 Doba čtení: 2 minuty
Šestašedesátiletá Ludmila Ostrouch z vesnice Semjonovka nedaleko Slavjansku na východě Ukrajiny na začátek bojů nevzpomíná ráda. "Bylo to strašné, báli jsme se," říká důchodkyně, která kdysi pracovala jako dojička krav.
Semjonovka je sevřená mezi dvě znepřátelené vojenské základny, a tak jí boje zasadily těžkou ránu. Většina domů je poničených. "My jsme i během bojů zůstali," říká Ludmila Ostrouch. Její dům naštěstí nedostal přímý zásah.
"Střechu a stěny ale hodně poničily střepiny z bomb, které vybuchly v okolí," říká důchodkyně a smutně se dívá na stěny svého domku. "Někteří se sem vrátili, ale spousta domů je dosud opuštěných," dodává při pohledu na vesnici.
Sama bych opravu nezvládla
Když se fronta posunula, začala Ludmila řešit, jak svůj dům zcela bez úspor opraví, aby v něm mohla přečkat zimu. "Dostala jsem se na seznam, který připravil místní úřad, a lidé z Člověka v tísni mě sami na základě toho oslovili. Nejdříve si však ověřili, v jakém stavu můj dům je," říká Ludmila.
#~gallery-896~#
Minulý týden u domu zastavil náklaďák a hoši vynosili několik kusů eternitu na opravu střechy. "Sama bych opravu nezvládla, manžel je také v důchodu a nemůžeme fyzicky pracovat. Ze čtyř dětí mi zůstaly jen dvě a ty žijí daleko," říká Ludmila. Lidem, kteří si dům nemohou opravit sami, nabízí Člověk v tísni tým dělníků.
Více o naší aktuální pomoci na Ukrajině čtěte zde
Ludmila žije s manželem jen ze skromného důchodu, ale na přežití mají jídla dost. "Školy, nemocnice i banky fungují, ale jsou daleko," říká důchodkyně. A jaké jsou její plány do budoucna? "Přežít, probudit se do dalšího rána, jinak žádné plány nemám," říká.