Pro oběti bezpráví v libyjských věznicích svitla naděje na spravedlnost. V Německu zatkli vůdce milicí, ty by měly předat kontrolu nad věznicemi

Věznice Mitiga vznikla v roce 2011 a za dobu její existence na její půdu nevkročil žádný nezávislý pozorovatel. Stojí zhruba osm kilometrů od Tripolisu, hlavního města země. Pod kontrolou ji v uplynulých letech měly ozbrojené milice, které mají v Libyi od konce občanské války v roce 2011 velmi silné postavení – kontrolují části území i některé státní instituce. 

Na začátku září nicméně uzavřela libyjská vláda národní jednoty s milicionáři dohodu o jejich ústupu z oblasti. Opustit mají letiště i věznici Mitiga, nově by na ni měly dohlížet státní bezpečnostní složky. Stejná dohoda má platit pro věznici Ain Zara, která se nachází zhruba 12 kilometrů daleko od věznice Mitiga.

Zatím ale dohoda naplněná není. Milicionáři sice vpustili do části komplexu Mitiga, který úřady oficiálně uznávají jako věznici, vládní pracovníky i příbuzné některých vězňů. Ne ale do zbytku areálu, kde podle místních lidskoprávních organizací pokračuje nezákonné držení lidí. Ozbrojenci tvrdí, že za mřížemi jsou teroristé, odmítají je ale předat do rukou soudní moci. 

Podle nezávislých organizací jako Amnesty International jsou ve věznici Mitiga drženi odpůrci vlády a poměrů v Libyi, aktivisté nebo uprchlíci z jiných států, kteří se snažili přes zemi přejít.

Tamní lidskoprávní organizace, Amnesty nebo i Ministerstvo zahraničí USA upozorňují, že milicionáři ve věznici Mitiga páchali zločiny proti lidskosti – brutálně a systematicky vězně mučili, mlátili, podrobovali elektrošokům, vystavovali je hladu a žízni a upírali jim přístup k hygieně nebo lékařské péči.

Neměli také jak se odvolat proti svému uvěznění, ať už v rámci trestu nebo vazby. Věznici dosud ovládala milice RADA SDF (v překladu „Speciální odstrašující síly“), která formálně spadá pod libyjské ministerstvo vnitra – vláda nad ní a dalšími ozbrojenými skupinami ale má minimální kontrolu, dochází tak k tomu, že vykonávají úlohu samozvaných strážců zákona a vězně v některých případech drží svévolně, bez zákonného důvodu a bez dodržení řádných právních procesů. 

16. července zatkla německá policie na brandenburském letišti v Berlíně jednoho z vrcholných představitelů RADA Chálida el-Hišrího. Podle zatykače Mezinárodního trestního soudu se přímo dopustil zločinů jako vražda, mučení, znásilnění a další formy sexuálního násilí, nebo jim přihlížel.

Aktuálně je v Německu ve vazbě, následovat bude převoz do Haagu, kde s ním začne soudní řízení. Samotné zatčení bylo průlomové, klíčové bude také, jestli se jeho vinu podaří před soudem prokázat a odsoudit jej.

Ne vždy se proces daří dotáhnout do konce – například na začátku roku propustily italské úřady pryč ze země Usámu Nadžíma zadrženého na základě mezinárodního zatykače kvůli zločinům páchaných ve vězení Mitiga. Důvodem byly podle italské vlády právní a procesní nesrovnalosti.

Mezinárodní trestní soud nadále žádá vydání Nadžíma, nejnovější vývoj tomu ale nenahrává. Na začátku října italský parlament odmítl vydat ke stíhání tři ministry, kteří měli být zapojeni do Nadžímova neoprávněného propuštění. Rozhodnutí vyvolalo kritiku ze strany lidskoprávních organizací, podle nichž krok ohrožuje důvěru v mezinárodní spravedlnost a signalizuje nedostatek politické vůle vypořádat se s válečnými zločiny spáchanými v Libyi.

V srpnu pak vydal ICC zatykač na dalšího z vysoce postavených libyjských ozbrojenců kvůli válečným zločinům. Je pozitivní, že k takovému vývoji dochází a doufáme, že se bude dařit nastolovat spravedlnost za zločiny páchané v libyjských věznicích.

Velmi důležité je, že libyjská vláda letos v květnu přijala jurisdikci ICC nad zločiny vykonanými od roku 2011. To by mělo pomoci dostávat zločiny páchané v detenčních zařízeních před nezávislý soud. Je důležité, že tamní vláda je ochotná podílet se na tomto procesu, což zvyšuje naději obětí a jejich rodin na spravedlnost.

Mezinárodní trestní soud představuje unikátní nástroj, který má za cíl stíhat ty nejzávažnější zločiny - genocidu, agresi, zločiny proti lidskosti či válečné zločiny. Je ale jen tak silný, nakolik jsou jednotlivé státy ochotny a odhodlány spolupracovat: zatýkat podezřelé, předávat důkazy a chránit svědky.

Zatčení v Německu je ukázkovým příkladem, že spolupráce může fungovat a mít konkrétní výsledky. Ani v nestabilních regionech tak není beztrestnost samozřejmostí. Mezinárodní společenství dokáže jednat, pokud spojí síly a spravedlnost je dosažitelná i tam, kde místní instituce selhávají. Proto je důležité, aby státy ICC podporovaly a pomáhaly mu naplňovat jeho mandát. Například v regionu severní Afriky a Blízkého východu řada zemí jurisdikci soudu nepřijala a Libye je spíše výjimkou. 

Pomáhejte s námi lidem, kteří bojují za lidská práva. Jde jim o život. Přispějte do naší sbírky SOS Svoboda.