Proč má terénní práce smysl
Publikováno: 10. 10. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Terénní práce je jedna ze služeb, kterou v rámci organizace Člověk v Tísni poskytujeme lidem, kteří se ocitli v tíživých situacích, ze kterých nevědí jak ven. V tomto krátkém, nevím, zda se to dá pojmenovat jako článek, bych Vám chtěla trošku přiblížit, jak terénní práci vnímám já, bažant v sociálních službách.
Do Člověka v Tísni jsem nastoupila před skoro 10 měsíci, přesněji řečeno 9 a kousek. V té době jsem neměla žádné zkušenosti z praxe, začala jsem sice studovat sociální práci, ale samotná praxe mi byla na míle vzdálená. Jako asi každý člověk, co nastoupí do nového zaměstnání, jsem se bála, zda se dokážu všechno naučit a zda budu schopná jako „teréňák“, jak si ve slangu říkáme, fungovat. Po 9 měsících sice spoustu věcí umím, ale pořád je spousta věcí, které jsou mi neznámé a představují výzvu.
Ale abych se dostala k jádru věci, spousta lidí, mých přátel i známých, se mě ptala, jak můžu takovou práci dělat, jaký má smysl. Otázky proč nebraly konce. Nemohli pochopit, proč jsem se rozhodla dělat s lidmi, kteří jsou vlastně na dně. Postupem času jsem pochopila, že nemá cenu se snažit dlouze vysvětlovat mé vnitřní pohnutky a důvody. To podstatné je, že uvnitř cítím, že tahle práce smysl má, že je to takové světlo na konci tunelu, když už všechna ostatní zhasnou, a lidé mají pocit, že jejich situace je neřešitelná a bezvýchodná. Nedáváme lidem plané naděje, nedáváme jim kázaní o tom co, by kdyby, dáváme jim pomocnou ruku, a mnohdy pomocná ruka v podobě někoho, kdo bude vedle vás stát a někam Vám doprovodí a vysvětí, co po Vás vlastně chtějí, má nedozírný účinek.
Jde o to, že jsou tu lidi, kteří tu žijí s námi a pokud by měli alespoň z poloviny takové možnosti, jaké jsem měla třeba já, nemusela by tu taková služba být. Jenže pokud máme společně žít v jedné společnosti, musíme se naučit respektovat, být trošku empatičtí a pochopit, že ne všechny problémy a důvody mají naprosto jasný černo bílý důvod.
Tak jako má každá mince dvě strany, tak každý problém, se kterým se dnes a denně setkáváme, má dvě strany. Jedna strana je taková, jakou jí vidí většina společnosti a druhá strana je ta, kterou nám klienti odhalují postupně. Mnohdy za jejich problémy stojí tíživé životní jizvy a šrámy, ne všichni se s nimi dokážou poprat sami. A proto jsme tu my a proto má tahle práce smysl, ať už Vám to tak přijde nebo ne.
Každý z nás někdy potřebuje někoho, o koho se opře, kdo ho podpoří. Je jedno jestli je to manžel, maminka, bratr, setra, nebo nejlepší kamarádka, které voláte v noci před zkouškou, že nic neumíte. Každý z nás někoho takového potřebujeme, někoho, kdo nám ukáže, že není všechno jen špatné, někoho, kdo nám ale i řekne, že je třeba sebrat všechny síly a jít se „prát“. A i proto jsme tu my, jsme tu pro lidi, kteří z nějakých důvodů ztratili cestu a potácejí se ve tmě. To co od nich očekáváme my, že se oni sami zapojí, protože je to hlavně o nich a oni musí bojovat. S podporou ale sami za sebe, protože žijí svůj život a nikdo ho neodžije za ně.