Propojení s praxí je cílem naší výuky, říká ředitel afghánské zemědělské školy
Publikováno: 8. 10. 2014 Doba čtení: 3 minuty
Střední zemědělská škola v Chahar Asyabu nedaleko Kábulu působí na první pohled divoce. Studenti, pocházející z chudých venkovských rodin, se mačkají na židlích na chodbě a jejich hlasité předčítání z učebnic zaniká v hluku právě probíhající stavby. První patro pronajaté budovy, v níž škola sídlí, totiž právě prochází rekonstrukcí. Přesto je tohle místo nabité snahou něco se naučit.
Hybatelem změn, kterými škola v poslední době prochází, je ředitel Abdul Aziz. “Snažíme se studentům předat praktické dovednosti. Například je učíme, jak využívat inkubátory pro chov kuřat, jak pěstovat jedlé houby, nebo jak včelařit. I pěstování okrasných květin pro ně může být výnosné, protože trhy v Kábulu jsou blízko. Studenti navíc mohou všechny znalosti ihned využít ve vlastní praxi, protože rodiny většiny z nich se věnují zemědělství,” vysvětluje Aziz.
Škola si přivydělává prodejem hub
Pravdou je, že škola v Chahar Asyabu patří mezi ty afghánské střední zemědělské školy, které jsou v rozvoji praktické výuky nejaktivnější. V ostatních vzdělávacích institucích je stále nejrozšířenějším modelem výuky memorování teoretických znalostí, které však rodinám farmářů nepomohou zlepšit produkci natolik, aby mohly svoje plodiny prodávat a ze zisku platit svým dětem náklady na vzdělání.
„Vypěstovanou zeleninu, med a houby se studenty prodáváme na trhu přímo v Chahar Asyabu,“ popisuje ředitel Aziz vlastní podnikatelský plán. „Kilo hub prodáme za 450 afghani (zhruba 160 korun). Houby jsou u nás vzácností a lidé je někdy kupují místo masa. Vařené houby se zeleninou jsou oblíbeným jídlem, které tradičně pohostinní Afghánci předkládají svým hostům při pátečních návštěvách,“ vysvětluje Aziz.
Za vydělané peníze škola nakupuje nové spóry na pěstování hub, cukr pro včely, osivo a sazenice pro školní zahradu. Člověk v tísni podpořil produkci hub a medu ve škole formou mikrograntu, dlouhodobý provoz těchto aktivit ale musí škola hradit z vlastní produkce.
#~gallery-884~#
Bez pomoci ministerstva to nejde
Škola vznikla v roce 2012 na žádost místních lidí a docházejí do ní i studenti z provincie Logar, kde ještě donedávna působili čeští vojáci. . „Na začátku jsme neměli nic. Postupně se podařilo školu vybavit nábytkem, zajistit učebnice, základní laboratorní vybavení a malou knihovnu. Na rozvoji školy se významně podílel i Člověk v tísni. Nějaké peníze vybereme od rodin studentů a místních lidí, máme na to ve škole kasičku. Ale bez pomoci ministerstva a organizací nemůžeme školu rozvíjet. V současné době je naší největší potřebou nová školní budova. Dostali jsme od ministerstva 6 jeribů půdy, ta se však nachází daleko. Abychom ji mohli využívat, potřebujeme tam postavit novou budovu a do ní celou školu přesunout,“ říká ředitel.
I přes stísněné podmínky a nedostatek prostředků může být škola ředitele Azíze v mnohém vzorem pro ostatní. Proto se tu nedávno konal dvoudenní workshop pro učitele. Společně stavěli skleník, kompost, připravovali sazenice stromů, záhonů šafránu a zeleniny a mohli okoukat i pěstování hub nebo včelaření. Aktivní učitelé budou podporováni v rozvoji těchto činností i ve svých školách.