Radikálové na naši vesnici shodili bombu, tak jsem se synem utekla ze Sýrie

Publikováno: 14. 9. 2015 Doba čtení: 3 minuty
Radikálové na naši vesnici shodili bombu, tak jsem se synem utekla ze Sýrie
©

Shefaa Alksser ze syrského Aleppa se na cestu vydala se svým ročním synem Tamimem a sousedy. „V Sýrii se nedá žít. Nefunguje elektřina ani voda. Radikálové na naši vesnici shodili bombu, vedlejší dům se zřítil. Bylo to velmi nebezpečné,“ říká čtyřiadvacetiletá studentka geologie. "Chci dokončit studia a přeji si, aby jednou mohl studovat i můj syn a vyrůstal v bezpečí,“ vypočítává Shefaa, proč utekla ze Sýrie.

Na cestu se vydala před deseti dny. Do Turecka se dostala autobusem. „Z tureckého Bodrumu na řecký Chios jsme jeli lodí. Pašerákům jsme museli zaplatit 1000 dolarů, za syna jsme neplatili,“ líčí Shefaa s tím, že na Chiosu zůstali pět dní v hotelu. „Jen jednu jsme se synem strávili venku a to nebylo nic příjemného,“ dodává Shefaa.

Dál už pokračovali bez pomoci pašeráků. Přes Atény zamířili na sever do Makedonie. „Přes hranici jsme šli tři hodiny pěšky. Bylo strašné horko,“ vzpomíná Shefaa. Makedonii přejeli s Tamimem vlakem a hranici se Srbskem opět překročili pěšky. Postupně doputovali až do Bělehradu.

"Srbové jsou moc hodní a pomáhají nám. Horší to bylo v Řecku. Tamní policie se s námi nemazlila, na ostrově Chios jsem byla svědkem toho, jak mlátili lidi," říká Shefaa při čekání na autobus, který je zaveze do Kanjiži na severu Srbska.

Na pomoc využíváme humanitární fond  Klubu přátel Člověka v tísni. Staňte se novým členem Klubu a pomáhejte s námi. Více o pomoci uprchlíkům na Balkáně čtěte  ZDE

V Turecku nás pašeráci mlátili zbraněmi, říká syrský uprchlík

Čtyřiadvacetiletý Homam Al Mustafa byl v Sýrii učitelem tělocviku. "Sice jsem nebyl v armádě, ale nepopírám, že jsem bojoval proti militantním muslimům," vzpomíná na drsnou syrskou realitu. „Utekl jsem, protože chci žít v míru. Nechci jako člen armády zabíjet nevinné lidi ani zemřít,“ říká Homam s tím, že v Evropě by rád studoval a pracoval.

Na cestu se vydal se svým kamarádem a bratrancem, na cestě potkali další kamarády. „V Turecku nás pašeráci naložili do uzavřených aut a dovezli na odlehlé místo, kde nás mlátili zbraněmi. Nesměli jsme mluvit a pak na malou loď naložili 45 lidí. Každý musel zaplatit 1100 eur,“ vzpomíná Homam, který na cestě strávil 12 dní.

Z Atén jeli až k hranici s Makedonií autobusem, hranici přešli pěšky. Makedonii přejeli vlakem a hranici se Srbskem opět překonali po svých. Přes Srbsko se skupina dostala s pomocí autobusů. „Z Kanjiži na severu Srbska jsme do první vesnice v Maďarsku šli podél vlakových kolejí 12 hodin. Spali jsme většinou na ulicích a v parcích,“ popisuje Homam cestu.

Z Maďarska se Mustafa dostal do Rakouska a odtud přes Německo do Belgie. Nyní čeká na vyřízení azylového řízení v bruselském uprchlickém táboře. „Začal jsem s francouzštinou, abych tady mohl studovat a pracovat. Chci být produktivní součástí zdejší společnosti, ne příživník,“ píše za pár dní z Bruselu Homam. "Už teď si ale užívám, že mohu žít v míru, jsem šťastný," dodává.

Autor: Alžběta Stropnická, Emanuela Macková, Lucie Fialová