Recyklaci respirátorů řešíme ozonem, voní pak jako horská louka

„Nedostatek ochranných pomůcek v prvních týdnech epidemie znemožnil nevládním organizacím poskytování sociálních služeb. Jejich fungování omezily zákony i množství opatření,“ říká Jan Černý ředitel Programů sociální integrace Člověka v tísni. Desítky tisíc lidí, kterým pomáhají, tak musely organizace vyřizovat přes telefon a mimořádně, s dodržením přísných pravidel, povinným použitím respirátorů a roušek, brýlemi, rukavicemi a stříkáním dezinfekce na všechny dotýkané předměty i všude kolem. Přenos viru do rodin, se kterými spolupracují, je totiž to poslední, co by chtěli sociální pracovníci řešit.

Tři stovky zaměstnanců Člověka v tísni, kteří aktuálně pomáhají více než třem tisícům lidí s problémy s bydlením, vzděláváním dětí, dluhy nebo nedostatkem financí na základní potřeby, tak řešili základní problém: jak nenakazit ty, kterým pomáhají. Alespoň částečné řešení nabídly generátory ozonu, s nimiž je organizace schopná denně dezinfikovat stovky respirátorů během třiceti minut.

Za půl hodiny vyčištěno

„Za ozonovou dezinfekci padesáti metrů čtverečních běžně zaplatíte tísíc pětset korun. Za kvalitní ozonovač devět tisíc. Investice se tak vrátí při pouhých šesti použitích,“ říká Daniel Hůle, propagátor ozonového čištění a vedoucí dluhového a kariérního poradenství Člověka v tísni. 

Organizace proto nakoupila sedmnáct generátorů ozonu, které slouží na pobočkách v Praze a Středočeském kraji, na Ústecku, Liberecku, Karlovarsku, Chomutovsku, Plzeňsku, Olomoucku a Jesenicku.

Kromě dezinfekce ochranných prostředků používají pracovníci generátory i na čištění místností, kde se výjimečně setkávají s klienty. Dá se to i spojit. „Stačí nechat respirátory před ozonovačem a během půl hodiny je vyčištěno. Voní pak jako horská louka,“ říká vedoucí pražské pobočky Člověka v tísni Václav Kučera. 

Využití ozónovačů nabídla organizaci veřejnosti i dalším institucím. V Ústí ho například využilo Dobrovolnické centrum, v Olomouci místní potravinová banka. „Chceme je nabídnout i školám a stanovili jsme pravidelné dny pro veřejnost, kdy k nám lidé mohou přinést oblečení,“ dodává vedoucí ústecké pobočky Vít Kučera. Později ho chce nabízet i klientům na dezinsekci nebo čištění plísní v bytech, které jsou často v nevyhovujícím stavu.

Musíme dát přednost naléhavějším případům

Vzdor omezením poptávka po poradenských a sociálních službách na některých pobočkách násobně stoupla. „Tam, kde to bylo možné, jsme před kanceláře umístili stany se stolečkem a židlemi a setkáváme se s klienty i novými zájemci venku,“ říká metodička sociální práce Kateřina Dosoudilová. „Pracovníci i klienti musí mít rukavice, respirátor s rouškou, případně brýle, ptáme se lidí, jestli nemají respirační problémy a po konzultaci dezinfikujeme místa, kde se jednalo,“ upřesňuje Halina Mášová z pražské pobočky Člověka v tísni.

Rukavice, respirátory a dezinfekce

Datum: 11. 5. 2020   Místo: Česká republika   Autor: PIN   

Další

Na pobočce, která sídlí na pražském Smíchově, jsou podle ní termíny pro objednání na jednorázové poradenství s novými zájemci o službu plné na týden dopředu. “Jedná se především o naléhavější případy, kde hrozí riziko z prodlení jako jsou propadné lhůty nebo akutní sociální situace. V terénu řešíme jen urgentní případy,” dodává Mášová. 

„Za lidmi teď chodíme, jen když potřebujeme něco předat, ale setkáváme se jen před domem. Výjimečně jsme klienty doprovázeli na úřady nebo do banky,“ potvrzuje stejnou praxi ředitel Olomoucké pobočky Michal Láš. „Je to dost nepříjemné, v respirátoru se špatně dýchá, máme rukavice, ve kterých se špatně manipuluje s telefonem nebo s dokumenty a ještě musíme udržovat dvoumetrovou vzdálenost,“ popisuje obtíže fungování Láš.

Noví zájemci o pomoc: živnostníci nebo lidé na dohody

Téměř na všech pobočkách přibyli noví zájemci o pomoc. „Jde často o živnostníky, a měli jsme i hodně lidí, kteří byli zaměstnaní na DPČ a DPP, kterým přestala být přidělována práce. Ti často nemají nárok na kompenzace jako je ošetřovné,“ vypočítává problémy nových klientů Halina Mášová. 

V Olomouci a Prostějově řeší nejčastěji podporu při vyřizování žádostí o dávky v hmotné nouzi a problémy s dluhy. „Některým lidem se rozjeli exekuce. Zrovna včera jsme řešili případ pána, kterého jsme doprovázeli do banky, kde zjistil, že mu exekutor stáhl všechny peníze z účtu až do mínusu,“ říká Láš.

Pobočky Člověka v tísni začaly v posledních dnech distribuovat i potravinovou pomoc. „Díky penězům ze sbírky SOS Česko, se můžeme věnovat širší skupině lidí, kteří se v souvislosti s epidemií dostali do problémů. Jsou to lidé, kterým vypadly příjmy, a často díky dluhům a ztrátě zaměstnání spadli s rodinou až na dno. Na Jesenicku jsme poskytovali pomoc i lidem bez domova,“ popisuje nový typ klientů Michal Láš. Distribuce potravinovou pomoci se podle něj pojí se zjištěním situace lidí a další nabídkou sociálních služeb.