René a kolo s mašlema

Publikováno: 9. 3. 2015 Doba čtení: 8 minut
René a kolo s mašlema
©

Nebudu psát o časosběrném dokumentu Heleny Třeštíkové. I mé psaní je časosběrné, jen si moc přeju a věřím, že René z našeho příběhu svůj život ustojí o moc líp. Našlápnuto má, je to jen na něm.

2008: Mezi mnoha dalšími dětmi si nešlo malého blonďatého kluka nevšimnout. Kdyby se dávaly diplomy za zlobení, měl bys obstojnou sbírku. U ničeho jsi nevydržel, pořád jsi někoho pošťuchoval, většinou jsi byl v opozici proti všemu a proti všem. Image revoltujícího drsňáka působivě dotvářel neodmyslitelný šátek s lebkou. Tak nějak cíleně jsi zkoušel, kolik vydržíme a hodně často jsi měl navrch. Hledáme strategie, jak na tebe. Zvolit tu nejjednodušší cestu a poslat tě z klubu pryč?  Pravda, asi by byl v klubu větší klid a pohoda, ale… Lítal bys po ulici a z nudy dělal lumpárny. A co dál? No tak jinak. Válcovat všechny děti tím, že jsi největší borec jen proto, že nejvíc zlobíš a nic víc vlastně neumíš? Děti si chodí do klubu dělat úkoly, učit se, což je samozřejmě pod tvou úroveň a hluboce tím pohrdáš. Ale na rozdíl od jejich je na tvoji žákajdu dost tristní pohled. Kromě poznámek jinou známku než 4 a 5 nemáš. No to je tedy fakt velká frajeřina. Ale takovej machr, abys taky přinesl jedničku, zase nejsi, na to nemáš. Najednou jsi neměl žádnou odpověď, polemizovat jsi moc nemohl – holt co je psáno, to je dáno... Koukám na tebe, malýho vzteklýho kluka, který se najednou cítí ponížený a už rozumím rčení „kdyby pohled dokázal zabíjet“. Bylo by hotovo. Zároveň ale bylo vidět, že ti to v hlavě šrotuje. Co udělat, když ta ženská protivná zavinila to, že ke mně najednou kámoši už tak nevzhlížejí, že se mně – hrdinovi dokonce smějou? To sis dovolila dost. Sice jsi po nás průběžně házel nevraživé pohledy, nemluvil jsi s námi, ale ten den už jsi zlobil nějak míň.

Asi za týden crrrrrrr – a za dveřmi klubu ty s žákovskou v ruce a obrovskýma rozzářenýma očima, dostal jsi fakt svoji první jedničku. To je sice fajn, ale taky to mohla být jen náhoda, něco ti prostě jednou vyšlo. Ale další už nedáš. No dals. Máme radost, vypadá to, že se chytáš, je třeba tě podpořit. Tak se s kolegy radíme, až jsme to vymysleli. Vždyť máme ve sklepě kolo, které nám dal kamarád, že se někdy může hodit. Že už by se tedy hodilo? Pravda, žádný poslední model, své už na něm odjezdili dva kluci, ale… Tak se pojď vsadit: 15 jedniček za sebou bez jediné jiné známky a poznámky a potom možná nějaká odměna, ruku na to. Začal jsi plnit dohodu, každý den sis chodil do klubu udělat úkoly a stala se úžasná věc.  Přišla máma, kterou jsme do té doby nikdy neviděli. Poděkovat. A co prý jsme to s tebou udělali, jak se to podařilo? Měla velkou radost, no bodejť by ne. Vždyť na tebe mohla být poprvé pyšná – nevídaná věc po všech těch školních peripetiích.

Bylo fajn pozorovat, jak tvoje snažení s napětím sledují další děti, hodně dobrá celoklubová bojovka – dáš to nebo nedáš? Ty jó – je to tady, fakt 15. jednička. Tak teď to překvápko. Kolo jsme vypulírovali, na nejvíc odřená místa navázali velikánský mašle z krepáku a zasloužená gratulace Renku!

2010: Tady bych mohla skončit, ale samozřejmě až zas takový „hepáč“ to nebyl. Že by tě ten úspěch jako mrknutím oka změnil v anděla, to tedy opravdu ne. Jsi prostě normální živější kluk, nicméně pořád je s tebou řeč a už dávno víme, že na tebe platí spíš dobrý slovo a pochvala. Moc si přeješ jet na tábor, ale tam už narážíme na velké obavy kolegů. Nakonec uzavíráme dohodu, že se budeš snažit být v klidu, respektovat vedoucí atd. Dáme ti šanci a je jen na tobě, jak s ní naložíš. A ještě podpisy i razítko, aby dohoda měla svou váhu. Asi měla – na táboře jsi fungoval bezvadně, vůbec žádné problémy. Zase se přesvědčujeme, že když o něco jde, dokážeš se hecnout a držet slovo.

2013: Rosteš jako z vody, stačil ses odstěhovat a zase vrátit, hodně tě baví sport a muzika, máte s klukama kapelu. Občas jsi hodně fajn, občas míň a někdy jsi úplně marnej. Pomalu s dalšími většími dětmi začínáte být našimi pomocníky – rádi připravujete hry a soutěže pro menší děti, můžeme se na vás spolehnout, když je v klubu zapotřebí s něčím pomoci, v domě je totiž pořád co dělat. Baví vás něco opravovat, vyrábět, máte radost z každé práce, jejíž výsledky jsou vidět. Ať už je to posekaný trávník, přestěhovaný nábytek, vymalované klubovny, uklizený sklep po povodních atd. atd. Zkrátka nejste lhostejní - děláte něco pro ostatní, jste užiteční. Berete klub za svůj, je pro vás místem, kde se cítíte dobře, nakonec proto sem chodíte. Nemáme na vás žádné páky ani extra odměny, je jen na vaší svobodné vůli, jak se svým  volným časem naložíte.

Taky ale nekončící problémy ve škole, které se vždycky týkaly tvého „nezvladatelného chování“ – výchovná poradkyně, poradny a testy, OSPOD, kurátorka… Na rozdíl od kamarádů ses ale dobře učil a máma dohlídla, abys do školy chodil. To tě uchránilo před přeřazením do praktické školy. Nekonečné debaty o tom, proč jste ve škole tak hrozní, agresivní, prostě zosobněné zlo a v klubu se takhle neprojevujete. Často jste argumentovali tím, že vám tady nenadáváme do debilů, neřveme, chováme se k vám slušně, mluvíme s vámi. To je sice pravda, trochu nás to těší a hodně nám je smutno. Přesto nebereme vaše vysvětlení, že jste chytili nerva. Všichni se setkáváme s lidmi, kvůli nimž nerva chytneme, ale nedá se to řešit tím, že se životem profackujeme. Žádný důvod neobhájí násilí, agresi, v tom vás nikdy nepodpoříme. Ale samozřejmě nic není černobílé a s vaším temperamentem, špatnými zkušenostmi a zážitky těžko očekávat, že se budete chovat jako Mahátma Gándhí. Byla to vaše obrana, jinak jste se bránit neuměli.  Ach jo, to byly těžký chvíle. Nechci se k tomu vracet, jen vím, že se ještě žádné dítě nenarodilo s tím, že bude programově zlobit a škodit, a že žádná porucha chování není definována tak, že se projevuje pouze v dopoledních hodinách. Nic víc, nic míň.

2014: Hodně náročné období - okouzlení z první lásky i velká bolest a trápení, když se láska vytratila a najednou nebyla. Ale svěřil ses, nestyděl ses přiznat, že je ti fakt mizerně. A já se už teď taky můžu přiznat, že tehdy jsem se o tebe bála. Zklamání z lásky v tomhle věku může být dost velký průšvih. Máš to za sebou, ale už jsi obezřetnější, co se týká svěřování kamarádům i sociálním sítím.

2015: Už jsi fakt velkej kluk, víc než o hlavu větší než já. Zdaleka to není jen o výšce, nejenže jsi vyrostl, ale i dospěl. Hodně jsme si povídali, kam dál po základce a vybral sis tesařinu – to je dobrá práce pro chlapa a jestli se budeš snažit a makat, můžeš mít jednou šanci zabezpečit rodinu a vydělat si peníze vlastníma rukama. Často o tom mluvíš, plánuješ budoucnost. To v prostředí, kde žiješ, není z mnoha důvodů vůbec běžná věc. Jo a jen tak mimochodem - taky ti to moc sluší, jsi vždycky jako ze škatulky, potrpíš si na hezké oblečení, dbáš o sebe. To je fajn.

A taky se mi se značnou dávkou shovívavosti pokoušíš vysvětlit, proč jsou právě tyhle mikrofony a mixáky lepší než jiný, taky moc nechápu, proč pořád potřebuješ různý kabely a jaký je mezi nimi rozdíl. Ale s tím se srovnám. Mám prostě normální radost, že ti to ještě stojí za to chodit do klubu a i o takových věcech se bavit. A vím, že jsme se hodně podíleli na tom, že jste se ty i další kluci a holky mohli svým zájmům věnovat, protože vaše dětství a dospívání fakt není čirá radost, veselí a štěstí. Byla a je to tvoje volba, že do klubu chodíš a byla to volba dobrá. Denně totiž potkávám na ulici kluky, kteří si vybrali jinou cestu a to je nekonečný smutek, zoufalství a beznaděj, ale o tom psát nechci, potkáváme je všichni.

Tak si spolu povídáme o životě, jak a co se daří, co taky ne, na co se těšíš a čeho se obáváš. Někdy si všichni prohlížíme fotky ze všemožných akcí, a že jich za ty roky bylo! A jen tak mezi řečí tě i teď občas napadne zeptat se, jestli si pamatuju, jak jsi tenkrát dostal to kolo s mašlema. No to si piš, že pamatuju - vždyť na něm jezdily všechny děti z ulice! To důležitý je, že jsi dostal před lety důvěru, že tě sázka zdravě vyhecovala a mohlo se projevit to dobrý v tobě. Přesvědčil ses, že sliby se nejen slibují, ale i plní. A že můžeš sám něco ovlivnit a dokázat, když se budeš snažit. Moc dobrá zkušenost.

Od té doby jsi dostal spoustu jiných a určitě mnohem dražších věcí, na které jsi už dávno zapomněl, časem se poztrácely nebo rozbily. Nemluvíš o nich, mnohé si už nevybavíš, byly to jen věci. Ale jsou i věci důležitý, který i když už vlastně ve skutečnosti dávno nejsou, tam někde uvnitř zůstanou. Asi v srdci no…. Třeba takový kolo s mašlema. Dodnes si myslím, že právě ty mašle tě fascinovaly nejvíc.

Troufám si odhadnout, jak budeš reagovat, až si tohle přečteš, jedna z následujících možností to tutově bude: 1. no tak to jsou haldy, 2. no tak to jsi přehnaná (event.hustá), 3. no tak to jdu do boku.

Akorát že na mě už si nepřijdeš, za ty společný roky vím svoje. A taky už ani nemáš šátek s lebkou, takže toho drsňáka ti tak nějak nevěřím. Jo Rendo, všimnul sis toho malýho Dominika? No toho, jak úplně nejvíc ze všech dětí zlobí a tak sveřepě kouká. Říkal jsi, že máš ještě někde ve sklepě skejt, na kterým už roky nejezdíš. Myslím, že by se hodil…..

Autor: Alena Malátová, ředitelka nízkoprahového klubu Nový svět