Ruská propaganda v Česku

1. Je ČR pro Rusko jako cíl proputinovské propagandy zajímavé?

Bezpochyby ano. Dlouhodobá strategie Ruska je oslabovat Evropskou unii skrze jednotlivé národní státy. Rusko nechce s EU jednat jako s celkem, protože taková jednání jsou pro něj komplikovanější, EU jako celek více a tvrději prosazuje své zájmy, které jsou často v rozporu se zájmy Moskvy. Proto se Kreml snaží zaměřovat na slabší články EU. Velmi často jde o jeho bývalé satelity – země, které byly za studené války v jeho sféře vlivu, kde zná dobře mentalitu lidí a kde má kontakty a vazby z minulosti. Ve státech, jako je Litva, Lotyšsko, Česko nebo Maďarsko, Rusko snáze získává lidi pro špionáž a dostává se přes ně ke strategickým materiálům NATO a EU. Zároveň zde snáze ovlivňuje veřejné mínění skrze propagandu.

Česko dlouhodobě nemá ujasněné, jestli chce patřit skutečně na Západ, nebo na Východ, a právě to Rusko využívá. Propaganda přináší chaos, oslabuje demokratické instituce a část politických elit, které hájí jiné zájmy než Rusko. To Českou republiku strhává zpátky do ruské sféry vlivu. Propagandou ovlivněná země může vedle dalšího sehrávat i roli tzv. trojského koně uvnitř EU. Zmanipulovaná veřejnost tlačí politiky do proruských postojů, které pak v Unii prosazují, a to ať už jde o bezpečnostní otázky, energetiku nebo pohled na ruskou válku na Ukrajině.

2. Kým je ruská propaganda řízená? Co je jejím cílem a jaké používá nástroje?

Ruská politika je hierarchická. Prvním rozhodnutím prezidenta Vladimira Putina po nastoupení do úřadu v roce 2000 bylo, že dostane pod svoji kontrolu média. Uvědomoval si totiž, že kdo jimi vládne, vládne politikou, což byla vyzkoušená praxe již za jeho předchůdce Borise Jelcina.

Propaganda je dnes zaměřena jednak dovnitř ruské společnosti a jednak ven, do zahraničí. Putin se uvnitř Ruska snaží vytvořit dojem, že lidé žijí v demokracii. Když člověk zapne ruskou televizi, nemá problém naladit debaty, v nichž hosté jakoby diskutují. Jedni zastávají pravicové, druzí levicové pozice. Vzájemně se přou, polemizují. Spojuje je však to, že ať už zastávají jakoukoli ideologii, shodnou se vždy na Vladimiru Putinovi. Cílem propagandy uvnitř Ruska je skrze zdání plurality a kontrastů vyzdvihnout Putina jako spasitele ruské společnosti. Společnosti, která má pocit zneuznání, rozdrobení, ztráty svého vlivu. A právě Putin je nabízen jako lék.

Směrem do zahraničí pak ruská propaganda nabízí tzv. alternativní pohled na události. Ten je v kontrastu s interpretací západních médií, jež se snaží o hledání faktů, a až z nich teprve staví realitu. Ruské propagandě o žádná fakta nejde, chce přehlušit hlasy, které by mohly být vůči Rusku kritické, a především chce vyvolat pocit, že pravda neexistuje (každý má svou pravdu). Jde o relativizaci všech hodnot, faktů a jejich interpretací.

Nástroje ruské propagandy jsou rozličné – směrem do Ruska je to především indoktrinace prostřednictvím televize, směrem do zahraničí pak šíření nepravdivých zpráv prostřednictvím anonymních proruských webů nebo činnost trollů, kteří řízeně narušují debaty pod on-line články.

V Putinově vládě měl propagandu roky na starosti ředitel jeho administrativy Vladislav Surkov, v jehož kanceláři se konaly každý pátek porady, kam chodili ředitelé televizních stanic, významní novináři, lidé se společenským vlivem – a Surkov je úkoloval. Na každého měl telefon, říkal jim, co vysílat, jak věci interpretovat tak, aby to bylo výhodné pro prezidenta. Vždy bylo stanoveno ústřední téma týdne, například chaos na Ukrajině, a to se pak zpracovávalo v různých podobách. Nyní agendu propagandy převzal jiný technolog moci, Vjačeslav Volodin, a několik dalších lidí.

CELÁ LEKCE

3. Jakou roli hraje propaganda v rusko-ukrajinském konfliktu?

Důležitou, a to ve třech směrech. Zaprvé uvnitř Ruska zvyšuje popularitu prezidenta Putina, která je po rozpoutání války proti Ukrajině historicky nejvyšší. Putin je líčen jako člověk, který ochránil životy a zájmy ruské menšiny na Ukrajině. Ty, tvrdí ruská propaganda, byly v nebezpečí, ohrožené ukrajinskou většinou. Ukrajinská společnost je často nazývána jako „fašistická“, protože to v Rusku vzhledem k válečným reminiscencím vzbuzuje největší emoce. Putin údajně vytrhl menšinu z područí fašistů a zajistil jí svobodu a bezpečí (připojení Krymu k Rusku). Díky tomu se nediskutuje o vážných problémech ekonomiky, o korupci, špatné administrativě a Putin není politicky ohrožen.

Zadruhé se na Ukrajině propaganda snaží ovlivnit co největší počet lidí, aby podporovali ruské separatisty a odtržení od Kyjeva. Nebo aby volili prokremelské politiky. To Ukrajinu dlouhodobě oslabuje a dělá z ní zemi, která je snáze manipulovatelná a ovladatelná Moskvou.

A zatřetí je ruská propaganda směřována vůči Západu. Stav, kdy je Ukrajina nepravdivě portrétována jako země, která de facto způsobila válečný konflikt ohrožením proruské menšiny, napomáhá tomu, že Moskva může přes některé evropské státy například tlačit na zmírnění sankcí vůči Rusku.

Propagandu zcela nepochybně využívá i ukrajinská strana, která se cítí zahnaná do kouta. V ukrajinské společnosti nicméně nejde o takový fenomén. S propracovaným systémem Ruska tak nelze ukrajinskou propagandu srovnávat.

4. Jaké historické, hospodářské nebo jiné vazby pojí ČR a Rusko?

Vzhledem k roli, kterou hrál Sovětský svaz v osvobození Československa během druhé světové války, je ruský hlas v Česku stále silný. Část politiků, současný i předchozí prezident vyzdvihují potřebu obchodovat s Ruskem a nekritizovat jeho velmocenské ambice. Při poslední návštěvě Moskvy lobboval prezident Miloš Zeman za zájmy českých firem, které v Rusku podnikají a mají tam problémy. Například proto, že se dostaly do soukolí tamních oligarchů a korupčních zájmů.

V Česku aktuálně působí, jak zjistil zpravodajský server Hlídací pes, 17 tisíc firem ve stoprocentním ruském vlastnictví. Část těchto firem nicméně funguje jako pračky špinavých peněz z obchodu se zbraněmi, drogami či nelegálním materiálem. Ruské tajné služby, jako kontrarozvědka FSB nebo rozvědka SVR, skrze ně financují své problematické operace na Západě, včetně Česka. Rusko tento fakt bagatelizuje a snaží se ho přehlušit partnerstvím v jiných oblastech, například společným bojem proti islámskému terorismu, respektive spoluprací v jaderné technologii, kdy se snaží získat kontrakt na dostavbu jaderné elektrárny Temelín.

5. Kolik žije v ČR Rusů? Z jakých společenských skupin pocházejí a čím se v ČR většinou zabývají?

Podle posledních dat žije v Česku trvale 18 825 Rusů, dalších 16 059 tu přebývá přechodně. Nejvíce Rusů žije v Praze, Karlových Varech a v Brně. Příslušníci ruské menšiny se zabývají převážně obchodem a kvalifikovanějšími pracemi, jde o vzdělanější lidi.

Část Rusů žijících na našem území přišla do Československa ve 20. století v reakci na komunistický puč v roce 1917. Například z Krymu tehdy odešlo 150 tisíc lidí. Následovaly další vlny emigrace, poslední velká proběhla po rozpadu SSSR.

V ruské komunitě dochází v poslední době k názorovým rozkolům, a to převážně kvůli dění na Ukrajině. Ti, kteří mají české občanství a k ruské národnosti se jen hlásí, převážně akceptovali zdejší hodnotový systém včetně demokratických principů. Ruská propaganda na ně nemá takový vliv. Což neplatí pro lidi, kteří české občanství nemají nebo o ně neusilují. Většinou jsou daleko více indoktrinováni, přebírají ruské vidění světa, které se od středoevropského hodnotově značně odlišuje.

6. Kdo jsou čtenáři proruských serverů v ČR? Jsou to Rusové, nebo Češi? A jak velkou skupinu tvoří?

Proruské weby, které v Česku působí, jsou většinově psané česky. Z velké části jsou zaměřeny na české publikum, jehož přemýšlení mají ovlivnit. Modelovým případem je Aeronet.cz. Články, které se na něm objevují, jsou výhradně v češtině a mapují dění v Česku. Když například demonstrující ukazovali prezidentu Miloši Zemanovi červené karty na znamení nesouhlasu s jeho politikou, přinesl Aeronet.cz zprávu, že šlo o akci americké ambasády v Praze. Toto tvrzení nebylo ničím podložené, mělo nicméně vyvolat dojem, že prezidentova proruská politika je správná a že se stal terčem Západu. Zeman se v té době stavěl za zrušení sankcí vůči Rusku uvalených kvůli válce na Ukrajině.

Aeronet.cz je ale jen jedním z mnoha proruských webů, které na českém území působí. Kontrarozvědka BIS aktuálně monitoruje činnost minimálně osmi dalších zpravodajských portálů, které jsou rovněž zaměřené na české publikum. Menší část médií je pak zaměřena na ruskou menšinu žijící v Česku. Jde o noviny a časopisy vydávané a psané převážně ruskými emigranty nebo lidmi, kteří z Ruska pocházejí.

7. Proč jsou ruské zpravodajské servery většinou netransparentní?

Hlavním důvodem je, aby nešlo dohledat jejich majetkovou a vydavatelskou strukturu a vystopovat lidi, kteří za nimi ve skutečnosti stojí. Rusko má zájem ovlivňovat veřejné mínění, dělá ale maximum pro utajení svých aktivit, aby mohlo veřejně argumentovat, že se na žádné propagandě nepodílí a nemá s ní nic společného. Podobně fungují i ruskou vládou placení trollové, kteří manipulují s veřejnými debatami pod články na západních webech. Většinou pracují na směny z neoznačených domů v Moskvě nebo Petrohradě, ale působí i za hranicemi Ruska. Mají přesný scénář, jaká témata do debat vnášet, jak mají reagovat atd. Kreml vynakládá na propagandu obrovské částky, část rozpočtu ruské ambasády v Praze jde podle kuloárních informací právě na pokrytí této činnosti na našem území.

Propagandistické weby jako Aeronet.cz mají svá sídla uvedená na fiktivních adresách. Aeronet.cz například v holandském Eindhovenu, v tamním průmyslovém parku u letiště. Ve skutečnosti na udané adrese portál nesídlí a nikdy nesídlil. Tím, že web uvádí adresu daleko v zahraničí, se zvyšuje šance, že nikdo nepojede informace ověřit na místo.

8. Vyskytuje se ruská propaganda i v ryze českých médiích?

Částečně ano, což je dáno především tím, že redakce a vydavatelé šetří na editorech a ověřovatelích zpráv. Vydavatelské domy mají v důsledku ubývání čtenářů seškrtané rozpočty a noviny dnes vyrábí poddimenzované redakce. Což zvyšuje riziko, že na jejich stránky proniknou proruské zprávy. Dílem je šíří i někteří čeští politici, kteří bez ověření přebírají zprávy proruských webů, a zvyšují tak jejich věrohodnost a relevanci. Argumentují přitom, že nemají čas zprávy ověřovat.

Velkému tlaku je během ruské války na Ukrajině vystavena veřejnoprávní Česká televize (ČT), jejíž Radě přicházejí desítky dopisů, které kritizují, že televize vysílá příliš protirusky. Tytéž dopisy pak dostávají i jednotliví redaktoři. Faktem je, že na vysílání ČT se ústupky ruským zájmům zatím nijak neprojevují. Informace, které Česká televize zprostředkovává z Ukrajiny a Ruska, jsou v drtivé většině případů ověřené a pravdivé.

9. Jaké zásady představuje novinářská etika? Dohlíží někdo na jejich dodržování?

Každý novinář by měl maximálně prověřovat, zda se nestal terčem ruské či jakékoli jiné propagandy. Média mají přinášet pravdivé a ověřené informace. Znakem kvalitních médií není poskytnutí přesně stejného časového prostoru každé straně, novináři by se neměli bát zasazovat informace do kontextu, interpretovat je, uvádět souvislosti. Vždy by měli dbát na to, že cílem, který sledují, není manipulace veřejnosti, ale její svobodné rozvíjení skrze poskytování a přinášení kvalitních informací.

Jednotlivé redakce mají v Česku své etické kodexy, které se samozřejmě liší. Avšak tím, že je přijaly, se hlásí k určitým vyšším standardům své práce. Zda jsou tyto kodexy naplňovány, by měli kontrolovat především šéfredaktoři a vydavatelské domy, u veřejnoprávních médií pak jejich rady. V Česku bohužel zatím nefungují tzv. ombudsmani, jako tomu je v anglosaských novinách. Ti často provádějí pátrací práci, jejímž cílem je odhalit, zda do novin nepronikají nepravdivé informace či zda novináři záměrně nemanipulují. Když zjistí, že ano, otevřeně o tom na svých stránkách píší, vysvětlují, kde a proč došlo k chybě. Proto každé seriózní noviny mají rubriku oprav.

Autorem informačního textu je novinář a publicista Ondřej Kundra.

Zapojte se do Studentských voleb!