Sedm let v Matiční – fiktivní dopis pro Patrika

Brad Pitt strávil sedm let v Tibetu, kde hledal cestu sám k sobě, svoji naději, svůj život. Patrik a Ála v ústeckém Nízkoprahovém klubu Nový svět Člověka v tísni, kde hledali zpočátku cestu k sobě a zároveň k ostatním, k tomu velkému společnému světu kolem nás. Brad je herec, Patrik je jedním z téměř šesti set dětí, které Novým světem za dobu jeho existence prošlo. Těch sedm let pro něj představuje celou polovinu života.

Ahoj Patriku,

v létě jsme se rozloučili, a přestože ten dopis asi nikdy nebudeš číst, dlužím ti ho. I sobě. A víš proč? Do klubu jsme totiž přišli společně – já pracovat a tys právě nastoupil do předškolky. Oba stejně vykulení, nejistí, ale plni očekávání.

2007

Vůbec s námi nemluvíš, stydíš se, urputně se vyhýbáš pohledu z očí do očí, jsi zakřiknutý nenápadný kluk. Postupně se ale ledy prolamují, občas se i usměješ, zvládl jsi vše potřebné k zápisu a nástup do školy. Už ses osmělil, v klubu jsi pravidelně každý den i se svými sourozenci. Chodíš si dělat úkoly, hrát si. A pomalu vystrkuješ růžky.

2008

Zvládáš v pohodě školu, už víme, že jsi nadějný a nadšený sportovec, když se dostaneš k balónu, jsi k neudržení. A taky moc hezky zpíváš, ale musíme se všichni tvářit, že tě neposloucháme a vlastně tě ani moc neregistrujeme. Kdykoli „hrozí“, že by ses měl stát středem pozornosti (natož aby tě chtěl někdo veřejně pochválit), stáhneš se zpátky do sebe. Nesmím zapomenout na důležitou věc - spolu s nejlepším kamarádem objevujete kouzlo bubnů a to je tedy nářez.

2009

Doma to není dobrý. Nejstarší bráchové jsou na drogách, máma je hodně nemocná, táta musel odejít z práce a je toho na něj dost. Každý pátek se u vás stavím, když jste ve škole – dám si s mámou a tátou kafe, snažím se mámu podpořit v nástupu do nemocnice.  Výsledky vyšetření jsou kruté, ale operaci máma odmítá, bojí se. Učím vaši 15letou sestru zacházet s pračkou, vařit jednoduchá jídla, starat se o domácnost. My dospělí už  bohužel víme, vy tři bráchové a malá ségra  ještě ne. Trávíte volný čas v klubu, kde je fajn.

2010

Nejhorší rok. Táta mě o to požádal a ať je to jakkoli těžké, držím tebe a bráchu za ruku u hrobu vaší mámy. Život celé rodiny se obrátil naruby a už nic nebude jako dřív. Jediné, co pro vás můžeme udělat, je být s vámi, když o to budete stát, respektovat váš smutek, nabídnout vám zázemí a činnosti, při kterých si můžete trochu odpočinout, odreagovat se.

2011 – 2012

Táta v bytě plném vzpomínek nemůže být, stěhujete se pryč. Do klubu se dostanete jen občas. Už jsi velkej kluk a divočíš. Volný čas trávíš převážně na ulici a ta je nemilosrdná, drsná – víc se pereš, hodně ses zhoršil ve škole, chybí ti pravidelné aktivity a všechno, cos měl rád. S nikým nemluvíš o tom, co tě trápí, z čeho máš obavy, čemu nerozumíš. Když jsi tady, jsi zase ten fajn kluk, ale…. Musel ses změnit, abys obstál v pravidlech ulice, rozumím tomu.

2013

V dubnu se stěhujete zpátky, zase jsi pořád v klubu. Bohužel jen na chvíli. Táta utíká před svými démony, pálí mosty a v srpnu se stěhujete na Moravu s nadějí, že tam bude líp – jsou tam prý levné volné byty, práce. Snažím se ještě s tátou mluvit, vysvětlit mu, že to tak není, ale bohužel…. Smutek z loučení zmírňuje jen vědomí, že všechno pozitivní a hezké, co k dětství patří – tábory, výlety, fotbalové turnaje, společná dobrodružství atd. atd.máš spojené s klubem, s námi všemi. Ty zážitky a vzpomínky ti zůstanou, jsou tvoje. Snad si je někdy v budoucnu vybavíš, možná ti pomůžou, když bude třeba.

Naděje a očekávání se nenaplnily – táta je někde na ubytovně a vy všichni čtyři sourozenci v náhradní péči. Máte se tam dobře – máte dost jídla, teplo, hračky a vlastně všechno, co potřebujete.„Jen“ nejste celá rodina pospolu, místo táty máte tety a stýská se vám po kamarádech, celé rodině, po klubu, po svobodě.

Možná se ti může zdát, že je ten dopis vlastně zbytečný. Věř mi, že není. Je moc fajn se občas zastavit a uvědomit si, kolik let jsme spolu prožili, co všechno se za tu dobu stalo, jak jsme se změnili my i všichni a všechno kolem nás. A že ty roky byly v našich životech důležitý.

Zdravím tě Patriku, drž se a dej o sobě někdy vědět.

Ála.