Příběh humanitárního pracovníka Shalika
Publikováno: 16. 8. 2023 Doba čtení: 3 minuty„Rodiče mě vždy motivovali k pomoci potřebným,“ říká Shalik. „Říkali, že pomáhat lidem je to největší dobro vůbec.“
Shalik se narodil v malé vesnici v odlehlé horské oblasti okresu Arghakhanchi v západním Nepálu. Jako dítě přihlížel těžkostem, kterým jeho rodiče a členové komunity čelili kvůli chudobě, nedostatečné infrastruktuře a přírodním katastrofám. Toto rané setkání s těžkostmi v něm vzbudilo touhu pomáhat druhým.
Po dokončení bakalářského studia se Shalik přestěhoval do Káthmándú, aby zde pokračoval v magisterském studiu sociálních věd. V roce 2015 pak nastoupil do společnosti Člověk v tísni jako terénní pracovník. V té době se Nepál stále ještě vzpamatovával z ničivého zemětřesení, při kterém zahynuly tisíce lidí a miliony zůstaly bez domova. Shalik byl vyslán do okresu Gorkha, jedné z nejhůře zasažených oblastí.
Shalik neúnavně pracoval na pomoci těm, kteří zemětřesení přežili. Rozděloval potraviny, vodu a přístřeší. Podílel se také na obnově škol a nemocnic. Jeho práce měla zásadní význam pro obnovu okresu Gorkha.
„Hned po patnácti dnech, co jsem se oženil, jsem musel na 40 dní odejít do terénu v Gorkha-Keraunja,“ řekl Shalik s úsměvem na tváři. „Moje žena však měla velké pochopení. Věděla, že dělám důležitou práci.“
Od té doby Shalik nadále spolupracuje s Člověkem v tísni na různých pozicích. Pracoval na projektech zaměřených na zlepšení přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a čisté vodě a také na projektech zaměřených na snížení rizika přírodních katastrof.
Ve své současné pozici koordinátora pro připravenost na katastrofy a zmírňování jejich následků Shalik úzce spolupracuje s vládními úředníky, členy komunity a dalšími zúčastněnými stranami na vytváření a provádění plánů připravenosti na katastrofy. Pracuje také na zvyšování povědomí o rizicích přírodních katastrof a na schopnosti komunit na ně reagovat.
„Jednou jsem cestoval z Korlabesi do vesnice Korla. Cesta byla dlouhá a bylo období monzunů, takže mi došla voda. Našel jsem u cesty okurku a snědl ji, později jsem zjistil, že to byla divoká okurka. Z toho se mi udělalo špatně a neustále jsem zvracel. Cesta byla blátivá a zbývaly ještě tři hodiny cesty do kopce. I přes všechny tyto problémy jsem se nevzdal a došel do obce Korla,“ řekl hrdě Shalik.
Shalik je oddaný humanitární pracovník, který s nadšením pomáhá druhým a je inspirací pro své kolegy i pro komunity, kterým slouží.
U příležitosti Světového humanitárního dne oslavujeme Shalika a všechny ostatní humanitární pracovníky, kteří nasazují své životy, aby pomohli druhým. Jsme vděční za jejich odvahu a obětavost.