Šimon Pánek pro Deník.cz: Světové pořádky se mění nejvíc za posledních 150 let
Publikováno: 8. 1. 2020 Doba čtení: 2 minuty
Ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek odpovídal na otázky reportérky Kateřiny Perknerové z Deníku.cz. V rozhovoru se dostalo nejen na vysvětlení toho, jak Člověk v tísni pomáhá v zahraničí i v Česku, ale na otázky směřování světové politiky i České republiky.
O práci Člověka v tísni v zahraničí se toho ví hodně, ale jak pomáháte v Česku?
Doma pracujeme už dvě desítky let, byť to není tak vidět jako práce v místech, která jsou denně na prvních stránkách novin. Naše Programy sociální integrace pomáhají lidem a rodinám, které se propadly na dno, mezi skoro desítkou tisíc klientů v sedmi krajích jsou dospělí, děti, rodiny. Významnou součástí naší činnosti je desetileté úsilí o regulaci půjčování peněz a celkově problematika dluhů, předlužení a exekucí, kde doslova bojujeme za statisíce lidí. K tomu, co nabízíme doma, samozřejmě patří vzdělávací programy a festival Jeden svět.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek na prosincové schůzi sněmovny pronesl pozoruhodný projev, v němž mimo jiné řekl, že jestli se za třicet let něco viditelně zhoršilo, pak je to zahraničněpolitická situace. Jak to vidíte vy?
Světové pořádky se bezesporu mění nejvíc za posledních 150 let. Končí euroamerická dominance, která fungovala celé 20. století, ať už v oblasti vzdělanosti, technologií či financí. Svět se stává multipolárním, je méně přehledný, předvídatelný a stabilní, neboť věci se dějí tak, jak bychom nikdy neřekli, že se mohou odehrát. V globálních vztazích možná bude o něco spravedlivější, protože bílý člověk z Evropy a Ameriky už nebude mít jednoznačnou převahu.
Video:
Nestane se dominantní civilizací Čína, a pokud ano, bude svět opravdu spravedlivější?
To nevím, mluvím o tom, že momentálně jsme svědky jistého narovnání vztahů v celosvětovém měřítku. Pro životy konkrétních lidí je to ale vlastně špatná zpráva, protože nepředvídatelný svět je místem většího počtu válečných konfliktů, neschopnosti je zastavit, vícera velkých zájmů, které konflikty udržují v chodu. Obávám se, že pro lidská práva a život civilistů v konfliktních zónách je svět nebezpečnější, než byl.
Co se s tím dá dělat na úrovni velké politiky, neziskového sektoru a nás obyčejných lidí?
Možná bych začal tím, co může dělat mezinárodní nevládní organizace, jako je ta naše. Snažíme se pomáhat, kde to jde. Za posledních dvacet let došlo v rozvojových zemích k obrovskému pokroku. Zvyšuje se počet lidí, kteří se dostali z chudoby, dětí, jež chodí do školy, průměrný věk, příjmy. Vše ukazuje, že statisticky se svět zlepšuje. Bohužel přibylo válečných střetů, počet uprchlíků je největší od 2. světové války, což dokládá rozkolísanost světa. My proto podporujeme lidi, aby se stavěli na vlastní nohy a brali život do svých rukou, to je podstata rozvoje.
