Ukrajinská uprchlická krize: Jak vypadá aktuální situace
Publikováno: 1. 12. 2025 Doba čtení: 6 minut Sdílet: Sdílet článekTotální ruská invaze na Ukrajinu způsobila mimo jiné i největší nucenou migraci v Evropě od konce druhé světové války. Do pohybu se postupně dala až třetina obyvatel napadené země. Téměř čtyři roky od invaze zůstává mimo své domovy na deset milionů Ukrajinců. Přibližně třetina z nich zůstává vysídlena v rámci samotné Ukrajiny. Bezmála sedm milionů běženců našlo útočiště v zahraničí, a to nejen v Evropě, ale i v zámoří.
Migrační pohyby, které spustila Ruskem zahájená válka, už zdaleka nezahrnují jen útěk z Ukrajiny do první bezpečné země, ale stávají se čím dál komplexnějšími. Jako příklady můžeme uvést pokračující stěhování uprchlíků mezi jednotlivými státy Evropské unie, migraci do Kanady, kde existuje silná ukrajinská diaspora, anebo „kyvadlovou“ mobilitu na Ukrajinu a zpět, která je zvlášť intenzivní na východní hranici Polska.
Situace v Evropě
V Evropě se podle propočtů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) momentálně nachází přibližně 5,3 milionu ukrajinských uprchlíků. Z toho 4,3 milionu připadá na státy Evropské unie.
Rozmístění běženců doznalo oproti prvním měsícům krize poměrně výrazných změn. Zatímco v roce 2022 evidovalo nejvíce nuceně vysídlených Polsko, v současnosti jako hlavní destinace figuruje Německo. Podle posledních statistik nyní na jeho území přebývá asi 1,3 milionu ukrajinských uprchlíků. Počty příchozích kolísají, ale zůstávají významné. V létě 2025 činil čistý migrační přírůstek (počet příchozích mínus počet odchozích) 7 až 8 tisíc lidí měsíčně.
Velmi výrazně se uprchlická situace za uplynulé čtyři roky proměnila v Polsku. Z téměř dvou milionů běženců, kterým Polsko poskytlo dočasnou ochranu, jich aktuálně podle oficiálních údajů zůstává asi milion (alternativní zdroje hovoří spíše o 600 až 700 tisících). Stovky tisíc Ukrajinců odešly ještě v roce 2022 zejména do Německa, ale v menší míře také do dalších západoevropských států.
V současnosti je počet držitelů dočasné ochrany v Polsku poměrně stabilní. Nutno ale připomenout značnou mobilitu na polsko-ukrajinské hranici. Cirkulační pohyby oběma směry dosahují desítek tisíc osob denně.
Zaměříme-li se na počet uprchlíků v přepočtu na obyvatele, na čele unijního žebříčku najdeme Česko, kde držitelé dočasné ochrany z Ukrajiny tvoří téměř 4 % populace (v listopadu jich v ČR bylo téměř 400 tisíc). Větší relativní počet běženců je v celé Evropě už jen v mimounijním Moldavsku.
Ze západoevropských států nevykazuje nejvyšší relativní počet uprchlíků Německo, ale pro mnohé možná trochu překvapivě Irsko. Aktuálně se tam nachází 117 tisíc držitelů dočasné ochrany. Rapidní růst ustal teprve v souvislosti s drastickým omezením sociální podpory pro nově příchozí, které vstoupilo v platnost v dubnu 2024.
V této souvislosti je potřeba připomenout, že nejen v irském, ale třeba i německém či rakouském případě je ukrajinská uprchlická krize jen jednou z mnoha – k hromadnému příchodu Ukrajinců došlo v těchto zemích ve stejné době, kdy evidovaly rekordní množství žadatelů o azyl z mimoevropských zemí jako byly Sýrie, Afghánistán, Súdán nebo Venezuela.
Kanada a USA
Nezanedbatelná část ukrajinských uprchlíků našla útočiště v zámoří. Do Kanady a USA zamířilo od února 2022 dohromady přes půl milionu Ukrajinců. Oba tyto státy zavedly pro ukrajinské běžence speciální vízové režimy.
Většina z těch, kdo zamířili do Kanady, tak učinila skrze program CUAET (Canada-Ukraine Authorization for Emergency Travel), který mimo jiné usnadnil získání povolení k práci i ke studiu. Podle posledních dostupných dat přijala Kanada skrze tento program asi 300 tisíc Ukrajinců. V současnosti již noví zájemci o přesun do Kanady zpravidla využívají standardní pobytová oprávnění.
Do USA odešlo od února 2022 zhruba čtvrt milionu Ukrajinců. Využít mohli buď status dočasné ochrany, nebo speciální humanitární vízum udělované v rámci programu Uniting For Ukraine (U4U), založeném na principu individuálního sponzorství. V lednu 2025, po nástupu nové Trumpovy administrativy, byl program U4U pozastaven. V průběhu roku média informovala o tom, že mnoho Ukrajinců má potíže s obnovováním svého pobytových oprávnění a v důsledku toho se ocitá v právním vakuu.
Relativně vysoký zájem Ukrajinců o nouzový přesun do Kanady a USA lze vysvětlit mimo jiné hlubokou a bohatou migrační historií. V obou severoamerických zemích existuje již od devatenáctého století silná ukrajinská diaspora.
RuskoO tom, kolik ukrajinských uprchlíků se nachází v Rusku, neexistují spolehlivé a ověřitelné údaje. Propagandistická prohlášení moskevského režimu o milionech lidí, kterým Rusko poskytlo útočiště, je v každém případě potřeba důrazně odmítnout. Ruská propaganda kromě toho používá nebezpečně zavádějící terminologii, když přesuny z okupovaných území standardně označuje za "evakuaci". Z pohledu mezinárodního společenství se vzhledem k neuznání ruských anexí jedná o deportace. V březnu 2023 vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu zatykač na ruského vůdce Vladimira Putina, a to v souvislosti s únosy ukrajinských dětí. Přesný počet unesených dětí není znám. Konzervativní odhady hovoří o zhruba 20 tisících, některé respektované zdroje ale uvádějí mnohonásobně víc. Z hlediska mezinárodního práva naplňuje násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné skutkovou podstatu genocidy.
Návraty
Mnoho uprchlíků se na Ukrajinu vrací, ale zpravidla jen krátkodobě, například kvůli nutné zdravotní péči, zkontrolování svých nemovitostí nebo z rodinných důvodů. Počet lidí, kteří se na Ukrajinu ze zahraničí vrátili dlouhodobě, odhaduje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) na 1,2 milionu.
Plány uprchlíků na návrat se postupem času mění. Více a více lidí vidí budoucnost svou a svých dětí spíše v zemích, kde nyní žijí, než na Ukrajině. V Česku se podle posledních průzkumů jedná asi o dvě třetiny vysídlených. Vrátit se chce jen zhruba pětina dotazovaných (zbývající část nedokáže odpovědět). V dalších státech EU je situace podobná.
Ukrajina v poslední době zvyšuje úsilí k tomu, aby se co nejvíce uprchlíků vrátilo. Napomoci by mělo i nově zřízené Ministerstvo jednoty. Jak čelní ukrajinští představitelé, tak nezávislí odborníci se nicméně shodují, že hromadnější návrat bude možný pouze při splnění tří základních podmínek, jimiž jsou práce, bydlení a bezpečnost.
Vnitřní uprchlíci
Často opomíjenou, ale nedílnou součástí ukrajinské uprchlické krize je vnitřní vysídlení. Podle zprávy IOM z října 2025 činí počet vnitřně vysídlených osob (tzv. IDPs, běžně se též hovoří o vnitřních uprchlících) zhruba 3,7 milionu, což odpovídá asi osmině celkové populace.
Téměř polovina IDPs pochází z Charkovské a Doněcké oblasti. Rozmístění vnitřních uprchlíků se v průběhu času výrazně změnilo: jestliže v prvních měsících války hledalo nejvíce lidí útočiště na západě země, v současnosti jich většina setrvává na válkou nejvíce zasaženém východě. Jen v Dněpropetrovské a Charkovské oblasti nyní žije skoro milion vnitřně vysídlených osob. Dalších 700 tisíc vnitřních uprchlíků připadá na Kyjev a Kyjevskou oblast.
Drtivá většina vnitřních uprchlíků žije v soukromém, nejčastěji pronajatém bydlení. V kolektivních centrech, kterých je něco přes tisíc, se aktuálně nachází orientačně 70 tisíc lidí.
Životní podmínky vnitřních uprchlíků jsou obtížné. Mnoho jich má problémy najít práci, a to navzdory nedostatku pracovníků, který ukrajinskou ekonomiku trápí – jejich kvalifikace bohužel často neodpovídá místní poptávce. Jindy je překážkou nízká mzda, která by nestačila ani k pokrytí základních životních potřeb. Důsledky není těžké si domyslet: patří mezi ně vysoké ohrožení chudobou nebo relativně častější využívání humanitární pomoci.
