Ukrajinská uprchlická krize: Jak vypadá aktuální situace
Aktualizováno: 28. 7. 2026 Doba čtení: 5 minut Sdílet: Sdílet článekTotální ruská invaze na Ukrajinu způsobila mimo jiné i největší nucenou migraci v Evropě od konce druhé světové války. Do pohybu se postupně dala až třetina obyvatel napadené země. Čtyři a půl roku od invaze zůstává mimo své domovy na deset milionů Ukrajinců. Čtyři miliony lidí zůstávají vysídleny v rámci samotné Ukrajiny. Bezmála šest milionů uprchlíků našlo útočiště v zahraničí, a to nejen v Evropě, ale i v zámoří.
Migrační pohyby, které spustila Ruskem zahájená válka, už zdaleka nezahrnují jen útěk z Ukrajiny do první bezpečné země, ale stávají se čím dál komplexnějšími. Jako příklady můžeme uvést pokračující stěhování uprchlíků mezi jednotlivými státy Evropské unie, migraci do Kanady, kde existuje silná ukrajinská diaspora, anebo „kyvadlovou“ mobilitu na Ukrajinu a zpět, která je zvlášť intenzivní na východní hranici Polska.
Situace v Evropě
V Evropě se podle odhadů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) momentálně nachází přibližně 5,2 milionu uprchlíků z Ukrajiny. Z toho 4,4 milionu připadá na státy Evropské unie.
Údaje Eurostatu ukazují, že nejvíce nuceně vysídlených, konkrétně asi 1,3 milionu, aktuálně žije v Německu. V prvním pololetí letošního roku evidovaly německé úřady kolem 10 tisíc nově příchozích měsíčně, ale skutečný nárůst byl podstatně menší, protože tisíce lidí odcházely opačným směrem.
Druhý nejvyšší počet uprchlíků, konkrétně necelý milion, eviduje Polsko. Na třetím místě je Česko, kde se podle nejnovějších dat ministerstva vnitra nachází zhruba 395 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou. V rámci EU je Česko nadále státem s nejvyšším podílem ukrajinských uprchlíků v populaci (3,6 %).
Ze západoevropských zemí přijaly vysoké počty uprchlíků například Španělsko, Spojené království, Nizozemsko a Irsko, i když procentuálně tam Ukrajinci tvoří výrazně menší část populace než ve státech východního křídla EU. Na druhou stranu je ale potřeba připomenout, že v mnoha západoevropských státech žije mnohem více uprchlíků (a obecně migrantů) z jiných, mimoevropských zemí, jako například ze Sýrie, Afghánistánu, Súdánu nebo Venezuely.
Naprostá většina ukrajinských uprchlíků v EU nadále zůstává v režimu dočasné ochrany. Její platnost byla nově prodloužena do března 2028. Čím dál více členských zemí EU ale již umožňuje přechody na dlouhodobá pobytová oprávnění, která lépe odrážejí životní situaci uprchlíků a dávají jim stabilnější právní status. Podrobněji v samostatném článku zde.
Kanada a USA
Nezanedbatelná část ukrajinských uprchlíků našla útočiště v zámoří. Do Kanady a USA zamířilo od února 2022 dohromady přes půl milionu Ukrajinců. Oba tyto státy zavedly pro ukrajinské běžence speciální vízové režimy.
Většina z těch, kdo zamířili do Kanady, tak učinila skrze program CUAET (Canada-Ukraine Authorization for Emergency Travel), který mimo jiné usnadnil získání povolení k práci i ke studiu. Podle posledních dostupných dat přijala Kanada skrze tento program asi 300 tisíc Ukrajinců. V současnosti již noví zájemci o přesun do Kanady zpravidla využívají standardní pobytová oprávnění.
Do USA odešlo od února 2022 zhruba čtvrt milionu Ukrajinců. Využít mohli buď status dočasné ochrany, nebo speciální humanitární vízum udělované v rámci programu Uniting For Ukraine (U4U), založeném na principu individuálního sponzorství. V lednu 2025, po nástupu nové Trumpovy administrativy, byl program U4U pozastaven. V průběhu roku média informovala o problémech s prodlužováním pobytových oprávnění, čímž se řada Ukrajinců dostala do nejisté právní situace.
Relativně vysoký zájem Ukrajinců o nouzový přesun do Kanady a USA lze vysvětlit mimo jiné hlubokou a bohatou migrační historií. V obou severoamerických zemích existuje již od devatenáctého století silná ukrajinská diaspora.
RUSKOO tom, kolik ukrajinských uprchlíků se nachází v Rusku, neexistují spolehlivé a ověřitelné údaje. Propagandistická prohlášení moskevského režimu o milionech lidí, kterým Rusko poskytlo útočiště, je v každém případě potřeba důrazně odmítnout. Ruská propaganda kromě toho používá nebezpečně zavádějící terminologii, když nucené přesuny z okupovaných území standardně označuje za "evakuaci". Z hlediska mezinárodního humanitárního práva (článek 49 Čtvrté Ženevské úmluvy) se ale jedná o deportace. V březnu 2023 vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu zatykač na ruského vůdce Vladimira Putina, a to v souvislosti s únosy ukrajinských dětí. Přesný počet unesených dětí není znám. Konzervativní odhady hovoří o zhruba 20 tisících, některé respektované zdroje ale uvádějí mnohonásobně víc. Z hlediska mezinárodního práva naplňuje násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné skutkovou podstatu genocidy.
Návraty
Mnoho uprchlíků se na Ukrajinu vrací, ale zpravidla jen krátkodobě, například kvůli návštěvě blízkých příbuzných, nutné zdravotní péči nebo vyřízení dokladů. Odborné odhady počtu lidí, kteří se na Ukrajinu ze zahraničí vrátili dlouhodobě, se pohybují mezi 1,1 a 1,4 milionu. Asi tři čtvrtiny z tohoto počtu se vrátily již v letech 2022 a 2023.
Plány uprchlíků na návrat se postupem času mění. Více a více lidí vidí budoucnost svou a svých dětí v zemích, kde nyní žijí, spíše než na Ukrajině. Podle nejnovějšího průzkumu UNHCR doufá v návrat zhruba polovina uprchlíků v Evropě. Mnohem více lidí by se vrátilo, pokud by válka skončila mírem a vrácením okupovaných území, mnohem méně naopak v případě, že by boje skončily jen křehkým příměřím.
Odhodlání k návratu se stát od státu liší. Obecně platí, že nejsilnější aspirace na návrat mají uprchlíci v zemích, které s Ukrajinou přímo sousedí (Moldavsko, Rumunsko, Polsko) a nejnižší naopak v západní Evropě (Nizozemsko, Spojené království, Německo). Z Česka se podle zjištění UNHCR plánuje “za jakéhokoliv scénáře” vrátit necelá třetina dotazovaných.
Sociologické průzkumy na téma návratů je v každém případě potřeba brát s rezervou. Klíčovým faktem je, že hromadnější stěhování zpět na Ukrajinu bude možné pouze při splnění tří základních podmínek, jimiž jsou práce, bydlení a bezpečnost.
Vnitřně vysídlené osoby
Často opomíjenou, ale nedílnou součástí ukrajinské uprchlické krize je vnitřní vysídlení. Podle zprávy Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) z července 2026 činí počet vnitřně vysídlených osob (tzv. IDPs, běžně se též hovoří o vnitřních uprchlících) zhruba 3,9 milionu, což odpovídá asi osmině celkové populace.
Rozmístění IDPs se v průběhu času výrazně změnilo: jestliže v prvních měsících války hledalo nejvíce lidí útočiště na západě země, v současnosti se jich většina nachází na východě, to znamená stěhuje se dále od frontové linie, ale neopouští svůj region. Jen v Dněpropetrovské a Charkovské oblasti nyní žije přes milion vnitřně vysídlených osob.
