Špatné hospodaření s půdou prohlubuje dopady změny klimatu v Česku. Inspiraci můžeme najít v afrických zemích
Publikováno: 7. 10. 2020 Doba čtení: 3 minuty
Vlivem změny klimatu čelí Česko extrémnímu počasí čím dál častěji. Po nejhorším období sucha za posledních 500 let letos následovaly přívalové deště a na několika místech v České republice i povodně. Srážky jsou nepravidelné a nebývale prudké, naše krajina však není takovým podmínkám uzpůsobena. Díky plošnému odvodnění a vytváření velkých zemědělských ploch je sice výroba efektivnější, krajina je však mnohem citlivější a zranitelnější vůči suchu.
Podle expertů lze očekávat, že četnost a závažnost klimatických výkyvů bude do budoucna narůstat.
„Za našich dědů bylo zemědělství neodmyslitelně spojeno s krajinou a péčí o ni a její pestrost. V současné době průmyslového zemědělství je ale příroda a krajina brána jako něco abstraktního, něco co zde sice je, ale nezajímá nás to,“ říká Jiří Kunc z Asociace soukromého zemědělství ČR.
Kromě řešení příčin samotné změny klimatu je potřeba, aby naše krajina byla lépe připravena vyrovnávat se s jejími projevy. Dopadům změny klimatu se také dá do určité míry přizpůsobit. Inspiraci lze hledat v osvědčených postupech, které Člověk v tísni učí zemědělce v afrických zemích, například v Etiopii, Zambii či Demokratické republice Kongo. Právě obyvatelé těchto zemí mají mnohem větší zkušenost s dlouhotrvajícím suchem, než zemědělci v Česku.
Tyto techniky posilují odolnost zemědělství vůči projevům změny klimatu jako je například dlouhotrvající sucho nebo přívalové deště a řada z nich je přenositelná do českého kontextu.
„Velká část venkovské populace Afriky čelí hrozbě neúrody. Přímá vlastní zkušenost vede k tomu, že ekologii a problematiku změny klimatu berou velmi vážně. I když produkce potravin v průmyslovém zemědělství je stále hojně citovaný cíl v rozvojových strategiích mnoha vlád, celosvětově se začínají doporučovat a prosazovat více stabilnější zemědělské systémy. Ty jsme v Česku v honbě za zjednodušením výroby opustili,“ říká expert na tropické zemědělství Jan Svitálek z Člověka v tísni.
V reakci na dlouhodobý problém sucha prosazuje vláda v České republice převážně vysokonákladová technologická řešení, jako je zejména stavba vodních děl a mohutných přehrad. Odborníci však poukazují na fakt, že vodu je nutné zadržovat v krajině ještě, než doteče do koryt řek, aby bylo možné efektivně předcházet zemědělskému suchu. Tato řešení však stále nejsou státem podporována dotačně ani programově. Jedná se o tzv. agroekologická nebo "měkká" opatření, jako je vhodná volba a kombinace plodin nebo zatravňování, ale také tvorba a obnovování krajinné pestrosti, od tvorby drobných mezí a remízků, až např. po zavádění agrolesnických prvků a celých systémů.
„To, jak se staráme o krajinu a půdu během posledních více než padesáti let, není pro společnost příliš lichotivá vizitka. Výrazně se však mění klimatické podmínky, oteplilo se o více než jeden stupeň, tím pádem jsou slabší zimy a voda se více odpařuje, mění se rozložení srážek v průběhu roku i jejich intenzita. Pro omezení zemědělského sucha je nezbytné udržet v krajině co nejvíce vody. Je nutné zpomalit odtok nebo zlepšit zadržovací schopnost půdy,” říká Adam Vizina z Výzkumného ústavu vodohospodářského.
Problém se zadržováním vody by mohla pomoci řešit připravovaná novela evropské zemědělské politiky a nové dotační programy, jenž konečně umožní zavádění a podporu opatření ke zmírňování sucha, které nabízí například agrolesnictví.
„Jedním z opatření, které na jedné straně zmírňuje extrémní průběhy počasí v místě, ale na straně druhé pozitivně působí na širší úrovni, jsou agrolesnické systémy. Ty jsou založené na integraci dřevin do zemědělství a budou poprvé implementovány v České republice jako součást Nové společné zemědělské politiky EU,” říká Radim Kotrba z Českého spolku pro agrolesnictví.
