Start, který má smysl

Publikováno: 31. 5. 2017 Doba čtení: 2 minuty
Start, který má smysl
© ČvT, pobočka Karlovy Vary

Jednoho dne přišla k nám do školy pracovnice organizace Člověk v tísni a začala nám povídat o všem, co tato společnost u nás i ve světě dělá a poskytuje. Jak, komu a proč pomáhá, o jaké věci se zajímá a o co usiluje. Přednáška i následná diskuse mě zaujaly a tak jsem se jako dobrovolník přihlásila do programu doučování v rámci projektu K.O.Z.A. (Kooperace, Otevřenost, Zájem, Adaptace), jehož hlavním cílem je vyrovnávání přístupu ke vzdělávání dětí, které žijí v podmínkách sociálního vyloučení.

Přišlo mi to celé jako moc zajímavý způsob, jak se něco nového naučit a obohatit tak své zkušenosti i praxi na poli budoucího pedagogického pracovníka. Poznala jsem nové lidi, získala jsem povědomí o tom, jak to v ostatních rodinách funguje a jak je náročné pracovat s dětmi, které vyrůstají v prostředí sociálně slabých rodin. Že je velmi těžké přesvědčit je, že vzdělání je jednou z nejdůležitějších věcí v životě člověka, že jejich start může významně ovlivnit i cíl, že mají navíc, že můžou dosáhnout všeho, co si jen budou přát. Zní to jako „klišé“, ale pro tyhle děti je vlastně tak nějak nereálné uvěřit tomu, že můžou být úspěšní, že je může někdo uznávat a respektovat za to, kým jsou a za to, co dokázali nebo že jednou můžou bydlet v krásném domě s velkou zahradou a jezdit každý rok na dovolenou k moři. Tyhle děti nechápou a ani nemají jak pochopit přímou úměrnost mezi vzděláním a budoucí kvalitou jejich života, nemají k dispozici vhodné vzory, nemají zkušenosti, neumí si představit svůj život jinak než život svých rodičů. A kdo by to vlastně dokázal? Všichni vycházíme z toho, kde vyrůstáme a co nám společnost dovolí.

Tohle zjištění pro mě bylo frustrující, nevěděla jsem, jak se k tomu postavit, co na děti přesně platí, jak je přimět k tomu, aby se soustředili na učení, a jakým způsobem je o důležitosti vzdělání přesvědčit. A ani dnes vlastně nevím, jestli se mi to nakonec povedlo. Po půl roce jsem sice viděla změny a jejich školní prospěch se zlepšil. Posuny ve čtení, počítání i ostatních dovednostech a schopnostech byly zřejmé, doučování je dokonce většinou bavilo, zvlášť když jsme se učili formou hry. Ovlivnilo to ale jejich životy natolik, aby uvěřili svému vlastnímu úspěchu? Svojí naději na kvalitní a spokojený život? To se v tuhle chvíli asi nedozvím a vím, že jejich úspěch bude záviset na mnoha dalších proměnných, jako jsou rodiče, učitelé, kamarádi, společnost, příležitosti a dokonce i štěstí, ale pevně věřím, že je to začátek, že je to start, který má smysl.

Program podpora vzdělávání a volnočasových aktivit je realizován z projektu K.O.Z.A. v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání spolufinancovaný Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

 

 

 

 

Autor: Bianca Treitlová a Alexandra Farkalinová, Pracovnice dobrovolnické činnosti a pracovnice podpory vzdělávání pro Karlovarský kraj

Související články