Štěpán Bubák o akademickém výzkumu v západní Zambii: „Musíme být sebevědomí a vycházet si vstříc“

Se Štěpánem jsme mluvili nejen o samotném výzkumu a závěrech, které z něj vyplývají pro organizace působící v Zambii, ale zaměřili jsme se také na spolupráci akademie a neziskového sektoru.

Člověk v tísni se zapojil společně s předními českými akademickými institucemi do projektu Coop4Wellbeing. Co bylo hlavním cílem?

Základní myšlenkou bylo propojit rozvojovou praxi s výzkumem. Zaměřili jsme se konkrétně na rozkrývání sociálně – ekologických vazeb v západní Zambii, což znamená, že jsme přímo na místě zkoumali interakce mezi společností a přírodou. Také jsme zjišťovali, jak tyto vztahy ovlivňují naše rozvojové a humanitární projekty nebo jak získané informace využít pro zacílení našich příštích aktivit.

Jaké výsledky nebo doporučení z výzkumu vychází?

Formulace výsledků a doporučení probíhala na jednom z workshopů, kterého se účastnili všichni důležití aktéři z řad neziskových organizací, akademie i donorů. Jedním z doporučení například bylo, aby se u každého projektu vyčlenil čas a finance na sociálně – ekologický výzkum, na který u stávajících projektů není tolik prostoru. Další z doporučení je zaměřit se na ucelenější projekty, které nebudou pokrývat pouze jednu oblast, například zemědělství, ale propojí odvětví, která se navzájem ovlivňují, například přístup k vodě s klimatickou odolností, vzděláváním a zapojením občanské společnosti.

Co z výzkumu vyplývá pro neziskové organizace působící v Zambii nebo konkrétně pro Člověka v tísni?

Pro organizace, které v západní Zambii působí, jsme vytvořili mapovou vizualizaci, kde jsou shrnuté informace o projektu včetně diagramů s výsledky. Pro naši praxi jsou ale klíčové mapy, které znázorňují, jakým způsobem se v regionu překrývají jednotlivé administrativní oblasti. To je pro nás důležité, abychom věděli, jaké aktéry musíme při přípravě projektu oslovit. Na mapě je znázorněné, kde se překrývají tradiční i oficiální správní oblasti, což je především v okolí města Mongu, kde působíme.

Z jakého důvodu se Člověk v tísni rozhodl do Coop4Wellbeing zapojit?

Jako Člověk v tísni se snažíme častěji navázat spolupráci s univerzitami a výzkumnými institucemi, abychom zlepšovali kvalitu našich projektů. Přestože veškerou naši práci vždy stavíme na vědeckých výzkumech a datech, která sami sbíráme, díky této příležitosti jsme mohli jít mnohem víc do hloubky.

Jaká byla konkrétně naše role v rámci tohoto výzkumu?

Zapojili jsme se především do případové studie, a to jako aplikační garant, což znamená, že naším úkolem bylo uvádět výsledky výzkumu do praxe. Naší přidanou hodnotou je, že známe realitu rozvojové pomoci a máme zkušenost s místním prostředím. Zprostředkovali jsme dvě cesty do Zambie, které v rámci projektu proběhly, ale zapojili jsme se také do tvorby metodologie pro sběr dat v terénu. Výzkumnému týmu jsme zprostředkovali logistiku na místě a kontakty s místními respondenty, aby mohli realizovat rozhovory a workshopy s cílovými skupinami. Ale za naši nejdůležitější roli považuji, že jsme výzkumnému týmu poskytli vhled do naší práce a problematiky, se kterou se každý den setkáváme.

„Každý z partnerů přinesl do výzkumu vhled ze svého oboru“

S jakými institucemi jsme na výzkumu spolupracovali?

Do výzkumu se zapojily univerzity, výzkumné instituce a neziskové organizace. A právě tato multidisciplinární spolupráce mi dávala smysl, protože každý z partnerů do výzkumu přinesl vhled ze svého oboru. Přestože jsme byli v projektu jako hlavní partner, chtěli jsme do výzkumu zapojit i další české neziskové organizace, které v Zambii působí. Spolupracovali jsme tak s kolegy z Charity, Adry a dalších organizací. Z univerzit se do výzkumu zapojila Mendelova univerzita, Česká zemědělská univerzita a kolegové z rozvojových studií Univerzity Palackého v Olomouci. Pracovali jsme s týmem Akademie věd, konkrétně s Czech Globe – Ústavem výzkumu globální změny.

Jak probíhala spolupráce s akademickým prostředím? Naráželi jste na problémy nebo neporozumění, které mohou pramenit z rozdílného fungování světa akademie a nezisku?

Musím říct, že výzkumný tým byl skvělý a spolupracovalo se nám moc dobře. Na určité problémy jsme naráželi, a to především kvůli rozdílným motivacím. Naším cílem bylo z výzkumu získat co nejvíce praktických věcí, které bychom mohli využít, ale pro výzkumný tým a univerzity je někdy primárním cílem spíše publikace výsledků výzkumu v odborných časopisech. Každopádně jsme vždy našli shodu a výsledky projektu jsou nyní užitečné pro všechny strany. Rozdílů jsme si všímali také v tempu práce. My často pracujeme v překotném tempu, na které nemusí být kolegové z akademického prostředí zvyklí. Ale nenazval bych to nějakými velkými problémy, spolupráce byla skvělá a založená na tom, že jsme si vycházeli vstříc.

Co si z této zkušenosti odnášíš pro další spolupráci s akademickým prostředím? Udělal bys příště něco jinak?

Pro nás to byla skvělá zkušenost, vyzkoušet si tento typ spolupráce. Myslím si, že je potřeba vcítit se do role partnerů z jiného prostředí a vycházet si vstříc. Z naší strany budeme příště k těmto projektům přistupovat sebevědoměji. Ze začátku jsme měli z této spolupráce velký respekt. Uvědomili jsme si ale naši přidanou hodnotu v tom, že známe velmi dobře místní prostředí a jsme schopni zprostředkovat důležité kontakty.

Výzkum se zaměřuje výhradně na region západní Zambie. Jsou jeho výsledky přenositelné do praxe také v dalších zemích nebo regionech?

Tento region a zemi jsme pro případovou studii vybrali, protože jsou prioritní pro českou rozvojovou spolupráci. Západní Zambie je ale specifická svým systémem vládnutí, kde se potkává zambijská státní správa s tradičním systémem řízení. Proto je přenositelnost výsledků z případové studie omezená a relevantní především pro naše působení v Zambii. V rámci projektu se ale podařilo vyvinout metodologii pro sociálně – ekologický výzkum, která se dá použít po určitých adaptacích napříč všemi kontexty.

„Tato spolupráce pro nás byla odrazovým můstkem“

A dozvěděli jsme se něco nového o místním prostředí?

Některých informací, které z výzkumu vyplynuly, jsme si byli už dříve vědomi. Ale díky dvěma cestám, které jsme společně s výzkumným týmem do Zambie podnikli, jsme měli možnost proniknout v některých tématech více do hloubky. A jedna z věcí, která má na naše projekty zásadní vliv, je přístup k půdě. Rozdělování půdy má ve své pravomoci tradiční správa. Velkou roli zde hrají genderové nerovnosti, protože ženy sice přístup k půdě mají, ale nemohou ji vlastnit. To musíme zohledňovat také při naší pomoci a zajistit, aby ženy mohly vlastnit půdu. V rámci workshopů a rozhovorů jsme s ženami mluvili a získali větší vhled do toho, jaké mají v oblasti vlastnictví půdy možnosti nebo jak postupují v případě, že o půdu přijdou.

Vidíš ve spolupráci na podobných výzkumech potenciál pro Člověka v tísni i do budoucna?

Projekty zaměřené na aplikovaný výzkum, stejně tak jako výzkum samotný, jsou pro nás do budoucna jednou z priorit. Tato spolupráce pro nás byla takovým odrazovým můstkem. Byla skvělá a moc si jí vážíme. V budoucnu bychom rádi zapojovali více a systematičtěji také univerzity a výzkumné instituce v zemích, kde působíme, to je jedním z našich hlavních cílů.

Projekt byl realizován v rámci konsorcia CzechGlobe – Ústavu pro výzkum globální změny Akademie věd ČR a Univerzity Palackého v Olomouci a financován Technologickou agenturou ČR.