Strach z bomb vás ochromí, říká uprchlice na východě Ukrajiny. Pomohli jsme zprovoznit uprchlické centrum pro 200 lidí

Publikováno: 3. 9. 2014 Doba čtení: 5 minut
Strach z bomb vás ochromí, říká uprchlice na východě Ukrajiny. Pomohli jsme zprovoznit uprchlické centrum pro 200 lidí
©

Koordinátoři Člověka v tísni pomáhají uprchlíkům na východní Ukrajině a každý den se setkávají s osudy lidí, kteří museli kvůli bojům opustit své domovy. Přečtěte si zážitky našeho koordinátora René Kočíka, jenž se setkal s lidmi, kteří zažili ostřelování nebo dramatické útěky pod palbou a také svědectví, jak těmto lidem přímo v terénu pomáháme.

Z ostřelovaných měst a vesnic na východě Ukrajiny uprchly desetitisíce lidí, kteří hledají útočiště především v uprchlických centrech, a už nyní se připravují na to, že v nich stráví celou zimu. Tým Člověka v tísni pro uprchlická centra zajišťuje dodávky základních potravin, hygienických prostředků, teplého oblečení či školních potřeb pro děti, které se zapsaly do škol na území mimo ozbrojený konflikt.

Kapacita uprchlických center je však omezená. Díky podpoře Člověka v tísni se včera otevřel tábor poblíž města Krasnyj Lyman severně od Slovjansku. „Zařízení, které dříve sloužilo jako letní pionýrský tábor, jsme vybavili kuchyňskými potřebami a zásobili potravinami na příštích čtrnáct dní. Zaplatili jsme také materiál na drobné opravy objektu a jeho zprovoznění. Dočasné ubytování tu najde až dvě stě lidí evakuovaných převážně z Doněcku a Horlivky,“ říká jeden z koordinátorů Člověka v tísni Tomáš Butkai.

#~gallery-874~#

Mezi zdejšími uprchlíky je i paní Olga a její tři děti. „Jsme z Horlivky, odkud jsme odešli už před měsícem, manžel zůstal v ostřelovaném městě, kde stále zajišťuje provoz místní šachty,“ říká Olga. Do tábora se s dětmi přesunula z přeplněného centra uprchlíků v nedalekém Svjatohorsku. Jen tam registrují více než osm tisíc uprchlíků a zdejší kapacita zdaleka nepokryje proud lidí, kteří hledají útočiště mimo konflikt. Matce a jejím třem dětem hrozilo, že tábor budou muset opustit.

Peníze jim dávno došly, odjet dál na Ukrajinu nemohou. Možnost přesunout do nově otevřeného centra uvítali.

Už dávno nevím, co je klidný spánek

Žije zde teď i paní Iryna, která vypomáhá v kuchyni. Pochází z Doněcku, kde je dnes ostřelování na denním pořádku. „Těžko si můžete představit, jak se člověk cítí, když se v jeho bytě několikrát denně třesou okenní tabulky a vy už dávno nevíte, co to je klidný spánek. Až tady jsem poprvé po mnoha týdnech mohla spát,“ říká žena, které se po dlouhé době pomalu vrací do tváře úsměv.

Kromě nového uprchlického centra u Krásného Lymanu zajistil Člověk v tísni dodávku potravin i pro tranzitní tábor v nedalekém Svjatohorsku, kterým měsíčně projde asi tisíc uprchlíků z Doněcké oblasti. Ti dále směřují do středu a na západ Ukrajiny.

Pomoc je možné posílat přímo na konto sbírky SOS Ukrajina 93209320/0300

nebo pomocí SMS ve tvaru DMS SOSUKRAJINA na číslo 87777

Platbu kartou můžete provést ZDE.

(Svůj dar si také můžete odečíst z daní)

Kulky v karoserii

Další dodávku potravin, léků a hygienických potřeb rozdělil tým Člověka v tísni v Zolotém v Luhanské oblasti. Po příští dva týdny poslouží více než třem stovkám lidí, převážně matkám s dětmi. Město se nachází poblíž frontové linie a část humanitární zásilky lidé dopravují do blízkého Pervomajsku, kde stále probíhají boje a civilní obyvatelé strádají.

„V původně čtyřicetitisícovém Pervomajsku je stále hodně lidí, kteří odmítají opustit své domovy. Nefunguje elektřina, není voda, lidé se ukrývají ve sklepích, snažíme se jim proto dodávat aspoň základní potraviny, což vyžaduje velkou odvahu“ říká učitelka školy v Zolotém paní Svitlana a ukazuje na dveře automobilu, který se před chvílí z Pervomajsku vrátil – jeho karosérie je provrtána několika kulkami, řidič naštěstí vyvázl bez zranění. Do Pervomajsku vyráží několikrát týdně i zdravotní sestra, která pacientům poskytuje nutnou péči. Část léků ze zásilky Člověka v tísni sem také poputuje.

Jsem tu jen v tom, co mám na sobě

Lidé v uprchlických centrech se hrozí blížící se zimy. Mnozí odešli s tím, že se do svých domovů vrátí za několik dní, s sebou si vzali jen nejnutnější věci a letní oblečení. „Jsem tu jen v tom, co jsem měla na sobě, mysleli jsme, že vše brzy skončí, a přitom to vypadá, že konec té hrůzy je v nedohlednu. Co budu dělat, až přijde zima, netuším, místní nám sice pomáhají, ale jejich možnosti jsou omezené. Jakou pomoc bych uvítala? Vrátit se domů!,“ říká starší žena, která našla dočasné útočiště v jednom z domů u obyvatel Zolotého. Člověk v tísni bude finančně přispívat i na nejnutnější opravy domů před nadcházející zimou.

Na řadě míst Donecké a Luhanské oblasti se kvůli probíhajícímu konfliktu neotevřely 1. září školy. Mnohé ze škol, které byly poničeny během bojů, začátek nového školního roku odsunuly na polovinu září. Problematická bude výuka dětí v táborech uprchlíků. Tam se Člověk v tísni snaží dodávat základní školní potřeby.

1. září bez žáků, to žádném učiteli nepřeju

Smutný začátek nového školního roku si bude navždy pamatovat i učitelka klavíru Inna z Krasnohorivky poblíž Donecku. Město je silně poškozeno ostřelováním, sklep místní hudební školy sloužil v kritických dnech jako kryt. Zdivem budovy se táhnou hluboké jizvy, část střechy chybí. Ve dvou vlhkých sklepeních místnostech tu během nejprudších střetů přespávalo asi třicet lidí, část z nich se tu na noc uchyluje stále.

„Přežít lze všechno, ale strach z bomb ne, ten vás zcela ochromí,“ říká paní Inna a z mozolnatých rukou sfoukává prach z cihel, které spolu s dalšími lidmi vybírají z trosek vedlejší vybombardované budovy. „Nevím, kdy opět budu moci hrát na klavír, bojím se, že s takovými prsty už to nikdy nebude ono,“ říká žena, která vychovala generace nadějných pianistů. „Nikdy jsem nezažila takový začátek školy. Je to strašné – 1. září bez žáků, to žádnému učiteli nepřeju,“ říká.

Kromě dvou koordinátorů humanitární pomoci se v těchto dnech na východě Ukrajiny pohybuje také dvoučlenný zdravotnický tým Člověka v tísni. „V nemocnicích, které leží na hranicích konfliktu, zjišťujeme potřeby místních lékařů a po poradě s nimi zajišťujeme chybějící zdravotnický materiál k ošetření raněných,“ říká lékař Člověka v tísni Severyn Romaniv.

René Kočík a tým Člověka v tísni na východní Ukrajině

Autor: