Tak lze také pomoci

Publikováno: 26. 10. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Tak lze také pomoci
© ČvT archiv

Dnes bych ráda napsala o jednom dobrém skutku, kde má své místo i ČvT. Jednoho dne se na mě obrátil můj syn s otázkou, zda bych nevěděla o někom, kdo by potřeboval pomoci nějakým darem do výše 10 tisíc korun. Syn nastoupil před rokem do českolipské technologické společnosti Krofián. Ta každoročně sestavuje tým několika kolegů, kteří mají za úkol rozdělit určité peníze na charitativní účely. Nakupují tak konkrétní potřeby pro rodiny s postiženými dětmi, podílí se na adopci na dálku, společnost přispívá na pitnou vodu v Africe a také na chirurgické oddělení česko-slovenské nemocnice v Ugandě. Nesmím zapomenout ani na aktivity Unicef, kde podporuje děti zasažené válečnými konflikty. 

Po chvilce přemýšlení jsem měla jasno. Vím o rodině, kde obě děti – kluci byli klienty naší organizace. Jeden jako předškolák a druhý docházel na doučování k mému bývalému kolegovi.

Kluci žijí ve společné domácnosti se svoji maminkou v obci Ploužnice v obecním  bytě. Mladší je čtvrťákem základní školy a starší chodí do páté třídy praktické školy. Bohužel, oba mají každý vážnou, nevyléčitelnou nemoc s velmi nejistou prognózou do budoucnosti. Mladšímu z nich byla asi před rokem diagnostikována svalová distrofie, zatímco starší se léčí již několik let s nádorovým onemocněním nervového systému. Kluci jsou jako všechny ostatní děti se všemi potřebami a klukovskými zájmy. Jejich maminka se snaží oč může, aby klukům zajistila potřebnou péči a lásku. Kluci jezdí na kolech, společně s maminkou pořádají výlety do okolí, a i přes malý výdělek matky, která denně dojíždí do Mnichova Hradiště uklízet do fabriky, si dokáží našetřit peníze, aby mohli v létě společně vyrazit na týdení dovolenou k Máchovu jezeru do chatiček. Maminka se jim snaží splnit každé přání, protože neví, jak dlouho budou oba kluci „normálně fungovat“. Maminka na staršího dostává příspěvek od státu ve výši tří tisíc korun, na mladšího nedostává nic. S chlapci je potřeba velmi často dojíždět na lékařské kontroly a vyšetření do Prahy nebo do Ústí nad Labem. Už jen cesta hromadnou dopravou je pro matku samoživitelku velmi nákladnou záležitostí, která dosti zatíží rodinný rozpočet.

Kluci o svých nemocech vědí a dokáží se o nich bavit jakoby nic. Oba i jejich maminka jsou velmi silní a odhodlaní za každou cenu bojovat. Proto, když můj syn přišel s nabídkou pomoci, nápad pomoci této rodině přišel velmi rychle. Syn svůj návrh předložil v práci a výsledek byl ANO. Společnost se s matkou spojila, aby zjistila, co kluci nejvíce potřebují. A protože v té době se rodina měla stěhovat do bezbariérového bytu, kde kluci budou mít svůj malý dětský pokoj, uvítali by prý pořádnou postel, nejlépe palandu. Pracovníci firmy rodinu osobně navštívili, zaměřili si prostory pokoje a už jen zbývalo odpovídající postel vybrat, dovést a smontovat. Osobní kontakt s lidmi v nouzi je však něco docela jiného, než finanční podpora vzdálených projektů neziskových organizací a tak se nakonec po setkání s rodinou rozhodl obchodní manažer společnosti pan Martin Kohout pořídit celou postel na vlastní náklady.

Chtěla bych proto jemu i společnosti Krofian poděkovat za rodinu i za ČvT, Vánoce jsou již za rohem a peníze ušetřené za novou postel se budou rodině určitě hodit. 

Autor: Daniela Nevolová, pracovnice předškolního klubu

Související články