“Teď si můžeme dovolit mít tři jídla denně.” Díky zprostředkovanému zaměstnání může irácká rodina žít normální život

“Teď si můžeme dovolit mít tři jídla denně.” Díky zprostředkovanému zaměstnání může irácká rodina žít normální život

19. 10. 2020

Irák se po dlouhém konfliktu snaží znovu postavit na nohy. Od dob nadvlády samozvaného tzv. Islámského státu je ekonomická situace v zemi stále špatná a pro rodiny je obtížné najít si stabilní zdroj příjmu a uživit se. Zejména těžká je situace v Mosulu, který byl poslední baštou tzv. Islámského státu, kde jsou ekonomické důsledky spolu s opatřeními souvisejícími s Covid-19 pro místní rodiny, zničující.

Člověk v tísni se v Mosulu snaží propojit potenciální zaměstnance s podniky, které potřebují další pomoc. Manželé Mohammed a Sherifa se podělili o své každodenní strasti, které s hledáním práce zažívali. Jejich situace je o to těžší kvůli Mohammedovu tělesnému postižení.

"Už od dětství jsem neslyšel a ani nemohl mluvit," popisuje čtyřiatřicetiletý Mohammed a jeho žena Sherifa tlumočí, co říká. "Můj život byl plný potíží,” vysvětluje s tím, jak ho neustále jiné děti obtěžovaly kvůli tomu, že byl neslyšící.

Sherifa, Mohammedova manželka, sedí v jejich domě postaveném z holého cementu, který leží ve vesnici nedaleko Mosulu v provincii Ninewa, a vypadá unaveně. Vysvětluje, jak je pro Mohameda těžké najít si práci, protože lidé nerozumí jeho postižení. Sherifa si stojí za tím, že její manžel je „někdo, kdo je ambiciózní a rád hodně pracuje.“

V každém případě je pro oba manžele nesmírně obtížné zajistit dostatečný příjem na to, aby se mohli postarat o svých pět dětí. Každý den jsou pod tlakem, aby se svými příjmy vyšly. Situaci neulehčuje ani stav irácké ekonomiky a omezení v souvislosti s Covid-19. 

"Mohammed a já jsme při hledání práce nachodili opravdu velké vzdálenosti.. dokud se nám nerozpadly boty," říká Sherifa a vysvětluje, že to je kvůli jejich vzdálenému domu a tomu, že nemají dostatek peněz na dopravu.

"Byli jsme úplně zoufalí," pokračuje Sherifa. "Bylo štěstí, když jsme pro naši sedmičlennou rodinu měli jen jedno jídlo denně. Zvykla jsem si na to, že se probudím a hned přemýšlím o tom, co bych měla připravit k jídlu pro naše děti. Jak mohou takto přežít?”

Člověk v tísni zajistil Mohammedovi možnost pracovat dva měsíce v automyčce, kde pomáhal majiteli s úklidem a údržbou. Po dlouhých měsících hledání, velkém tlaku a zklamání po každém odmítnutí Sherifa říká, že Mohammed cítil obrovskou radost, když obdržel tuto pracovní příležitost. Člověk v tísni Mohammedovi pomohl díky programu, který lidem zprostředkovává zaměstnání v místních firmách. Jejich děti byly nadšené a sledovaly, jak jejich otec přichází domů s taškami plnými ovoce a zeleniny, které si dříve nemohli dovolit.

“Když Mohammed začal s touto prací, začali jsme jíst třikrát denně. Měli jsme snídani, oběd a večeři jako normální rodina,” popisuje Sherifa.

Mohammed vypráví, jak se k němu jeho zaměstnavatel choval s respektem a úctou. Podle jeho slov to byla poprvé. Sherifa Mohammedovu nadřízenému každý den volala, aby se ujistila, že její manžel v pořádku dorazil do práce. Mohammedovo fyzické i psychické zdraví se prý velmi zlepšilo. “Mnoho věcí se obrátilo k lepšímu,” říká Sherifa. 

Tato příjemná zkušenost motivovala Sherifu k tomu, aby se sama zapojila do programu Člověka v tísni. Když ji její potenciální zaměstnavatel pozval k pohovoru, měla ona i zbytek rodiny velkou radost. Pak se ale vrátily staré starosti, protože rodina neměla dostatek peněz na dopravu.

“Žádný taxikář mě nechtěl vzít,” popisuje Sherifa. “Tak jsme šli do obchodu s potravinami a půjčili si peníze na cestu. Díky tomu jsem se nakonec na pohovor dostala. Tu noc nikdo z rodiny nemohl spát, protože všichni byli plni očekávání, s čím se vrátím.”

Poslední tři měsíce tak Sherifa pracuje jako uklízečka v soukromé škole. Každé ráno v 8 hodin jde do práce, kde uklízí třídy a připravuje snídani pro učitele. Během odpoledne se pak vrací domů za svou rodinou. 

Když jsme se zeptali, co jí na její nové práci nejvíce baví, nebo na co si vzpomíná, odpověděla: “Když jsem poprvé vstoupila do školy a když mi poprvé ukápla slza štěstí. Na to nikdy nezapomenu. Cítila jsem se požehnaná, když jsem do školy vstoupila. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem konečně dostala práci.”

Nyní, když mají manželé téměř čtyřměsíční příjem, mohou si trochu oddychnout a přemýšlet o věcech, které přesahují myšlenky na pouhé přežívání. “Mým největším snem je mít dům, který má dveře a okna a je v něm soukromí. V budoucnosti vidím sebe a Mohammeda, jak jsme obklopeni našimi pěti dětmi, které dospěly, dokončily školu a mají práci,” říká Sherifa.

Děkujeme fondu EU MADAD a České rozvojové agentuře za to, že jsme mohli tato zaměstnání zprostředkovat.  

Autor: Megan Giovannetti, Dalal Natheer – Člověk v tísni