Tři byty, tři příběhy o novém začátku

Paní Kovářová: Nové bydlení přineslo nejen klid, ale pomohlo nám i stabilizovat rodinné finance.

Paní Kovářová žila se svou dcerou dlouhá léta v Kladně na ubytovně. Ta však byla před časem zrušena a jim nezbývalo nic jiného, než si hledat nové bydlení. Což byl problém, finanční situace rodiny byla víc než napjatá. Paní Kovářová prodělala mrtvici, a tudíž nepracuje. Její manžel s nimi nebydlí, jezdí po nejrůznějších brigádách, na kterých ale nejde o žádné velké výdělky. Navíc je již v předdůchodovém věku, tudíž se mu práce shání velmi obtížně. Rodina tak často žije pouze z invalidního důchodu jejich dcery. Proto paní Kovářové nezbylo nic jiného než se přestěhovat, spolu s dalšími obyvateli uzavřené ubytovny, na jedno z větších sídlišť v severočeské Bílině.

Pronajala si zde malý byt 1+1 a doufala, že bude mít alespoň chvíli trochu klidu. Bohužel se mýlila. „Nejvíc mi vadil asi ten častý hluk, ale celkově nebyly poměry v sousedství vůbec dobré. Navíc nám nájem spolknul většinu měsíčních příjmů,“ říká paní Kovářová. Obrátila se proto na místní pracovníky organizace Člověk v tísni, zda by jim nebyli schopni s hledáním nového bydlení pomoci. Bohužel ani oni nedokázali zpočátku najít přijatelné řešení. Díky finančním možnostem rodiny totiž reálně přicházelo v úvahu bydlení pouze v podobných či ještě horších podmínkách. Vše se změnilo s počátkem spolupráce s nadací pana Azaveda.

Jednou z nich je i paní Kovářová, která se díky tomu mohla konečně přestěhovat do většího bytu (2+1) v klidnějším prostředí v jiné části města, za což platí nižší nájem. V bytě s dcerou bydlí od začátku roku 2020 a jsou dle svých slov velmi spokojené a moc si nabídnuté možnosti váží. Pomalu se začíná stabilizovat i jejich finanční situace, protože už nemusí dávat většinu svých příjmů za předražené nájemné.

Petra: Díky vlastnímu bydlení jsem zvládla maturitu i přijímačky na VŠ

Petra a Tomáš se chtěli osamostatnit a pronajmout si vlastní byt. Důvodů k tomu měli několik. Především oba stále bydleli se svými rodiči a už si přáli změnu, chtěli žít spolu. Petra také měla před maturitou a přijímačkami na VŠ, na což se chtěla co nejlépe připravit. A to doma, kde moc klidu nebylo, bohužel nešlo. Snažili se proto oba uspořit co nejvíce peněz, aby si mohli dovolit alespoň malý byt. Petra si přivydělávala na brigádách, její partner byl krátce po škole a měl již stabilní zaměstnání.

Při hledání svého vysněného bytu však zjistili, že přes veškerou snahu jsou jejich možnosti značně omezené. Měli na výběr drahé bydlení ve stejné lokalitě nebo stěhování jinam, kde však po nich chtěli zaplacení velmi vysoké kauce. Řešením se i zde ukázal být byt od nadace pana Azaveda a jeho ženy, který jim nabídla terénní sociální pracovnice organizace Člověk v tísni, na kterou se mladý pár nakonec obrátil. Zjistili, že pokud se trochu uskrovní, dají nájem ze svých příjmů dohromady. V bytě bydlí od letošního března, Petra během léta úspěšně odmaturovala a přijali ji i na vysokou školu.

Pan Josef: A teď už jen novou práci a ženu

Pan Josef žil necelých pět let v jedné z bílinských ubytoven. Měl zde pouze malý pokoj, kuchyni a sociální zařízení sdílel s ostatními obyvateli ubytovny. Po celou dobu se chtěl z ubytovny přestěhovat někam, kde by se nemusel dle svých slov za své bydlení stydět, avšak jeho finanční situace mu to nedovolovala. Zpočátku se snažil něco najít, ale pak úplně rezignoval, protože získal pocit, že to stejně nemá cenu. Jeho výdělek ostrahy objektu mu totiž neumožnil platit požadované nájemné ani vysoké kauce.

Vše se obrátilo ve chvíli, kdy mu pracovníci ČvT nabídli malý byt 1+1, který vlastní nadace Pomoc na cestě vzhůru, která se ho rozhodla nabídnout lidem v nouzi. Pan Josef zde bydlí od začátku roku 2020. „Moc si toho vážím, konečně můžu začít žít nový život. Teď si chci najít lepší práci a také partnerku, když už se nemusím stydět za to, kde bydlím,“ říká.