Týden u koní

Publikováno: 12. 6. 2010 Doba čtení: 2 minuty
Týden u koní
©

Parné červencové dny nás zastihly na koňském dvorci v Chmelištné u Podbořan. Tady se uskutečnil již tradiční tábor pro starší děti, který ve spolupráci s ústeckou pobočkou ČvT uspořádalo občanské sdružení FidoDido.

Součástí tábora byla hra na reálný život. Za dobře odvedenou práci si její účastníci - 9 teenagerů z Ústí nad Labem a Bíliny a 6 mladších dětí z blízkých Sýrovic, vydělali herní peníze, které použili například na zaplacení symbolického „nájmu“ a poskytované služby (praní prádla apod.). Zbylé peníze bylo možné utrácet v místní improvizované „večerce“ za pochutiny, předměty pro radost i k užitku. Největším lákadlem se podle očekávání staly večerní jízdy na koni.

Koňský dvorec v Chmelištné, maličké obci těsně sousedící s vojenským prostorem v Doupovských horách, je objekt, který zdaleka není klasickým rekreačním střediskem. Stáje, jízdárna a velkorysé výběhy za vesnicí poskytují dostatečný komfort jejich čtyřnohým obyvatelům, mladí manželé z Prahy – majitelé objektu a jeho správce pan Václav, koňák tělem i duší, ale žijí v daleko skromnějších podmínkách. Hlavní náplní jejich dne je práce, práce a zase práce. Odměnou jsou prospívající zvířata a alternativa klidného života na zdravém vzduchu mimo rámusící velkoměsto.

Tento fakt tedy působil jako stěžejní inspirační moment pro účastníky tábora – děti pocházející ze sociálně znevýhodněného prostředí. Dlouhodobá nezaměstnanost jejich rodičů z důvodů nízké nebo chybějící kvalifikace i omezených možností na trhu práce a následná postupná ztráta pracovních návyků i důvěry ve vlastní schopnosti je jedním z hlavních problémů, který se snažíme podobnými projekty společnými silami alespoň u mladší generace překonat.

Týden na statku byl velmi náročný pro nás pro všechny. Kromě zajištění běžného provozu, jako byl úklid, vaření a hlídání přítomných capartů na pozici Au-pair, si naši náctiletí vyzkoušeli komplexní servis u koní, včetně kydání hnoje, čistění kopyt a srsti a krmení, betonovali podlahu stáje, pálili větve a čistili budoucí relaxační zónu u jízdárny, stavěli plot a vyklízeli dílnu pro výhledové zbudování společenské místnosti. V rámci hry také fungovalo stanoviště s názvem Úřad práce, někdo si tu odpočinul, jiný se rád vrátil k vidlím nebo do kuchyně. V závěru jsme se všichni shodli, že to bylo sice náročné a třicetistupňová vedra nám nepřidala, ale jsme rádi, že jsme mohli přidat ruku k dílu...a slovy Míši K.: „Hlavně nás těší, že nás Václav pochválil.“

 

 

 

 

Autor: Romana Bartůňková, kariérní a pracovní poradce