Jako terénní pracovník navštěvuji mnoho klientů na soukromých ubytovnách nebo v městských bytech. O jedné takové ubytovně bych vám rád napsal. Nazvu ji třeba Ubytovna X.
Pokaždé, než vstoupím do Ubytovny X, se zhluboka nadechnu čerstvého vzduchu. Tato ubytovna má specifický „smrádek“, lépe to nazvat bohužel nejde. Protože to nikdo neřeší, tak na ubytovně žijí s lidmi i různá zvířátka jako například kočky, psi, v prvním patře také štěnice, a občas se tu zabydlí i nějaká ta krysa. Za nájem 6500 korun měsíčně je k dispozici společná kuchyň, koupelna a místnost, která má 13 metrů čtverečních. Jestli si říkáte, že je 6500 měsíčně hodně za malou místnost, kde vám mohou dělat spolubydlící štěnice, tak s vámi souhlasím. Na ubytovně je cca 40 takových místností. Obchod s chudobou se prostě vyplácí. Ale abych nepsal jen o ubytovně X, seznámím vás s lidmi, kteří zde žijí.
Ubytovna je v tuto chvíli naplněna asi ze 70% a většinu obyvatel tvoří lidé vyššího věku. Mnohým z nich se již blíží důchodový věk. Většina obyvatel ubytovny v posledních 10 letech nepracovala, nemají ponětí o svých dluzích, žijí jen z dávek a na ubytovně plánují dožít. Pro jídlo chodí do místní charity, která rozdává potravinové balíčky. Všichni moji klienti na Ubytovně X mají zdravotní problémy zapříčiněné buď stářím, nebo úrazy v opilosti. Pokud se ptáte, jestli je těžké motivovat je ke spolupráci, tak vám mohu říci, že ani ne. Tito lidé jsou velmi vděční, když je někdo vyslechne a poradí jim. Často totiž nevědí, co dělat nebo kam se obrátit. Jejich problém je často v tom, že je společnost již vyřadila na okraj a na Ubytovně X je nechává jen dožít. Lidé z ubytovny se jen těžko dostávají zpět mezi ostatní, v určitém bodě rezignují a smíří se s tím, že o ně společnost nestojí.
A jak se člověk dostane na Ubytovnu X? Mnoho lidí, mnoho různých cest, ale pro obyčejného člověka nejzajímavější a také možná nejvíce odstrašující je příběh paní Z. Paní Z byla normálně fungující žena, měla manžela a dvě děti. Poté, co děti dospěly a opustily domov, mohla paní Z dožít spokojený život, dům byl splacen a před ním stála dvě auta. Všichni se měli dobře. Paní Z sama neví, co se stalo, ale začala hrát na "výherních" automatech. Jestli se ptáte, co všechno prohrála, tak vám musím bohužel říct, že všechno - dům, obě auta a poté si paní Z půjčila ještě téměř milión, který také prohrála. Velmi dlouho se jí dařilo vše tajit před rodinou, ale když vše prasklo a rodina se to dozvěděla, nebylo už cesty zpět. Auta a dům byly pryč. Téměř všechno, co v domě bylo, šlo do exekuce nebo do zástavy. Manžel paní Z spáchal sebevraždu, nejspíše neunesl situaci, do které se dostali. Toho také paní Z nejvíce lituje, ztráty manžela. Zdá se vám divné, že se dá prohrát tolik peněz? Podle paní Z trvá jedno zatočení automatu pár sekund, maximálně 5. No, a teď si to spočítejte. Jedno zatočení stálo třeba 100 korun (a často i víc, čím větší sázka, tím větší výhra), takže za minutu takhle přijdete o 1000 korun. A takhle sedíte a točíte několik hodin.
Za sebe, jako obyčejného člověka, mohu říct jen to, že se snažím vyvarovat chyb svých klientů, protože bych nerad skončil na Ubytovně X.
