Ukrajinská uprchlická krize: aktuální situace i srovnání s historií

Publikováno: 20. 9. 2022 Doba čtení: 6 minut
Ukrajinská uprchlická krize: aktuální situace i srovnání s historií
© Marek Štys

Milion lidí za prvních 7 dní. Tak zněl odhad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) Filippa Grandiho, týkající se rozměrů hromadného útěku z Ukrajiny, způsobeného ruskou invazí. Již během prvního týdne po vpádu ruských sil tak bylo zřejmé, že v Evropě začíná jeden z největších nucených exodů v její historii. 

S tím, jak plynuly týdny a měsíce, překonával počet lidí na útěku další a další, v Evropě dosud jen stěží představitelné hranice. Čtyř milionů, které OSN predikovala na začátku března, dosáhla uprchlická vlna ještě před koncem měsíce. Ke konci dubna přesáhl počet prchajících 5,5 milionu a ke konci června 6,5 milionu. Zhruba ve stejné době již nicméně řada demografů upozorňovala na to, že přesuny lidí přes ukrajinské hranice zdaleka nejsou pouze jednosměrné a oficiální statistiky čím dál hůře zachycují procesy jako jsou návraty, kyvadlová migrace anebo přesuny uprchlíků mezi jednotlivými státy EU.

Aktuální počty uprchlíků z Ukrajiny

Sedm měsíců od ruské invaze dosáhl celkový počet uprchlíků z Ukrajiny podle údajů OSN 12,6 milionu. Počet běženců registrovaných souhrnně všemi evropskými státy činil zhruba 7,3 milionu. Dočasnou ochranu nebo ekvivalentní status z nich obdržely asi 4 miliony. Suverénně nejvíce vstupů na své území zaznamenalo ze zemí sousedících s Ukrajinou Polsko, a to 6,1 milionu. Reálný počet uprchlíků, kteří v Polsku zůstávají, je nicméně nižší – poslední vládní odhady hovoří o zhruba 1,4 milionu osob. Ještě výraznější nepoměr mezi počtem vstupů a reálným počtem uprchlíků najdeme v Maďarsku. Na jeho území sice podle tamní pohraniční stráže přišlo od února asi 1,3 milionu Ukrajinců, dočasnou ochranu zde ale získalo sotva 30 tisíc z nich. Stojí za to dodat, že podle některých humanitárních organizací můžou být ovšem data o vstupech uváděná maďarskou vládou nadsazená, a to s cílem zvýšení evropských dotací. Žebříček zemí, které udělily nejvíce speciálních víz, vede s téměř 660 tisíci Německo. Skutečný počet ukrajinských uprchlíků na jeho území je ale nepochybně vyšší, zřejmě přes 1 milion. Na druhém místě je co do počtu případů přiznané ochrany Česko. Během září u nás počet udělených víz překročil hranici 430 tisíc. Jak konstatuje červencová analýza Ministerstva práce a sociálních věcí, Česko zaznamenává nejvyšší počet uprchlíků v přepočtu na 100 tisíc obyvatel (přes tři a půl tisíce) z celé EU.

Krajně nejisté zůstávají údaje o počtu uprchlíků mířících na východ, tedy do Ruska. Zatímco OSN v jeho kolonce udává číslo okolo 2,5 milionu, oficiální ruské zdroje, jmenovitě Ministerstvo pro mimořádné situace, hovoří sedm měsíců po začátku "speciální vojenské operace" o více než 4 milionech běženců. Tyto údaje není možné nezávisle ověřit. Podle některých ukrajinských představitelů včetně prezidenta Volodymyra Zelenského má podstatná část přesunů do Ruska charakter deportací. O dalších osudech Ukrajinců přesídlených do Ruska není mnoho známo. Na základě již dříve přijatého vládního usnesení by mělo docházet k redistribuci příchozích napříč všemi 85 subjekty federace počínaje s Ukrajinou sousedící Voroněžské oblasti a konče sedm tisíc kilometrů vzdálenou Čukotkou. Jedinými dvěma regiony, které mají podle všeho zůstat uprchlíkům zapovězeny, jsou Moskva a Petrohrad.

Souhrn aktuálního vývoje ukrajinské uprchlické krize by nebyl kompletní bez dvou důležitých údajů. Prvním z nich je počet lidí, kteří se na Ukrajinu vrátili. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky takových případů registruje přibližně 5,7 milionu. Někteří odborníci v souvislosti s návraty dodávají, že migrace přes ukrajinské hranice získala v posledních měsících kyvadlový charakter a řada lidí míří jedním nebo druhým směrem opakovaně. Druhý údaj, který by neměl zůstat opomenut, se týká vnitřního vysídlení. Ke konci srpna odhadovala Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) počet tzv. vnitřních uprchlíků na Ukrajině na 6,9 milionu.

Přispějte do SOS Ukrajina:

Vybrané uprchlické vlny v Evropě po roce 1945

Bez ohledu na další vývoj konfliktu a tím pádem i dynamiku uprchlické vlny je již nyní možné označit hromadný útěk z Ukrajiny za jeden z největších exodů v Evropě od roku 1945. Vůbec nejrozsáhlejší násilné migrace kontinent zažil právě na sklonku druhé světové války a v prvních poválečných letech: podle renomovaného historika Paula Roberta Magocsiho bylo jen v prostoru střední Evropy mezi roky 1944-1948 přesídleno přes 31 milionů lidí. Zhruba 5,6 milionu z tohoto počtu tvořili lidé prchající před postupujími frontami. Kolem 5,5 milionu osob bylo repatriováno do SSSR (z toho přibližně půl milionu proti své vůli). Minimálně 12 milionů lidí muselo své domovy opustit v rámci poválečných transferů, ať už organizovaných, nebo živelných (tzv. odsuny etnických Němců, výměny obyvatelstva mezi Polskem a SSSR apod.). Miliony dalších byly do roku 1950 nuceny stěhovat se uvnitř hranic států.

V období studené války se dějištěm největších uprchlických krizí stávala především Asie. Zmiňme například útěk a vyhnání 14 milionů lidí v důsledku rozdělení Indie (1947), dalších zhruba 10 milionů v době války za nezávislost Bangladéše (1971), bezmála 3 milionů prchajících před konfliktem ve Vietnamu, nebo více než 6 milionů, utíkajících z Afghánistánu po sovětské invazi v roce 1979. Největší uprchlickou vlnou v Evropě byl v tomto období útěk zhruba 200 tisíc obyvatel Maďarska po potlačení tamního povstání v roce 1956. Značné intenzity dosáhla též emigrace z Československa po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Razantní konec tohoto procesu přineslo faktické uzavření hranic se Západem v říjnu následujícího roku.

Znepokojivé paralely se současnou situací na Ukrajině lze nalézt v případě válek v Čečensku (1994-1996 a 1999-2000). Obdobné vojenské metody, k jakým se ruské síly uchylují nyní na Ukrajině, tedy mimo jiné i masivní bombardování civilních cílů, mělo v této severokavkazské republice za následek nejen přibližně půl milionu vysídlených osob, ale také desítky tisíc až stovky tisíc obětí na životech.

Masivní uprchlické procesy se do Evropy vrátily spolu s rozpadem Jugoslávie (1991-1995). Válka v Chorvatsku vedla podle údajů UNHCR k vysídlení asi 750 tisíc lidí. Tečku za tímto konfliktem představoval útěk asi 350 tisíc Srbů z regionu tzv. Krajiny v roce 1995. V důsledku konfliktu v Bosně a Hercegovině se proti své vůli dalo do pohybu kolem 2,5 milionu lidí. Přibližně polovinu z tohoto počtu přitom tvořili tzv. IDPs neboli vnitřně přesídlené osoby – lidé, kteří sice opustili své domovy, ale zůstali v hranicích republiky. Extrémně prudký exodus způsobila válka v Kosovu. Zhruba 400 tisíc lidí Kosovo opustila ještě před zásahem Severoatlantické aliance. Zahájení bombardování Srbska ze strany NATO v březnu 1999 uprchlickou krizi eskalovalo v řádu týdnů. Jen do června zamířilo do okolních států (zejména Albánie, ale také Bosny a Hercegoviny, Černé hory a Makedonie) na 800 tisíc běženců. Dalších zhruba 600 tisíc zůstávalo na útěku v samotném Kosovu.

K hromadnému vysídlování vedly v 90. letech minulého století také ozbrojené konflikty na území bývalého Sovětského svazu. První válka o Náhorní Karabach v letech 1988-1994 způsobila útěk asi 800 tisíc lidí. Přes 300 tisíc lidí vyhnaly z domovů války v Jižní Osetii (1991-1992) a Abcházii (1992-1993). Znepokojivé paralely se současnou situací na Ukrajině lze nalézt v případě válek v Čečensku (1994-1996 a 1999-2000). Obdobné vojenské metody, k jakým se ruské síly uchylují nyní na Ukrajině, tedy mimo jiné i masivní bombardování civilních cílů, mělo v této severokavkazské republice za následek nejen přibližně půl milionu vysídlených osob, ale také desítky tisíc až stovky tisíc obětí na životech. Jako určitou předehru současné krize je závěrem na místě zmínit i předchozí agresi Ruska vůči Ukrajině v roce 2014. Ta podle předběžného hodnocení OSN vedla k vnitřnímu přesídlení více než půl milionu obyvatel. Přes dvě stě tisíc lidí odešlo ještě před koncem roku 2014 do Ruska a další desítky tisíc vyhledaly útočiště v některé ze zemí EU.

Zdroje: Paul Robert Magocsi, Historical Atlas of Central Europe; Aaron Segal, An Atlas of International Migration; Peter Gatrell, The Unsettling of Europe


Autor: Migrace v souvislostech

Související články