V Demokratické republice Kongo doručujeme pomoc i tam, kde končí cesty a hrozí boje
Publikováno: 5. 5. 2026 Doba čtení: 2 minuty Sdílet: Sdílet článekDemokratická republika Kongo (DR Kongo) je zemí bohatou na přírodní zdroje, přesto její obyvatelé čelí extrémní chudobě. Provincie Severní a Jižní Kivu už tři desetiletí pustoší válka a místní uvízli v nekonečném kruhu násilí. Nejhůř jsou na tom ženy a děti, přičemž v nynějším období politické nestability se situace ještě vyostřuje. Přesto na východ země doručujeme humanitární pomoc.
Lidi, které válka ve východní části DR Kongo vyhnala z domovů, sužuje kritický nedostatek potravin a podvýživa. Pro těhotné a kojící ženy a děti do pěti let je to zvlášť těžké.
Právě proto působíme ve zdravotních zónách Lemera, Minova a v hornaté oblasti Uvira. Naše pomoc financovaná americkou vládou se zaměřuje na prevenci a léčbu podvýživy a zajištění přístupu k potravinám, pitné vodě a hygieně. Rodiny dostaly mimo jiné také osivo a zemědělské nářadí, aby si mohly zajistit obživu do budoucna.
Chybí i obyčejné cesty
Humanitární práce v horách kolem Uviry je extrémně náročná. Chybí zde zpevněné silnice, mnohdy i obyčejné cesty, a bezpečnostní situaci zhoršují opakované střety ozbrojených skupin. Dopravit pomoc na místo je tak obrovskou logistickou výzvou.
„Spolupracujeme hlavně s venkovskými zdravotními středisky. Nejsou to nemocnice, jaké známe z měst. Jde o malá zařízení s kvalifikovaným personálem, kde však většinou chybí lékař a panuje kritický nedostatek léků i vybavení. Navíc leží v odlehlých oblastech, kde se stále bojuje,“ vysvětluje Julien Ciza, náš projektový manažer.
Navzdory izolaci a nebezpečí však pomoc dokážeme na místo doručit. Náš tým školí místní zdravotníky a komunitní lídry v tom, jak správně léčit podvýživu. V zónách Lemera a Uvira jsme také podpořili partnerské organizace při stavbě sanitárních zařízení a rozvodů vody.
„Muže mi zabili ve válce a já jsem musela s dětmi uprchnout. Nejmladší dítě mi kvůli nedostatku jídla onemocnělo podvýživou. Díky pomoci od Člověka v tísni se uzdravilo a dostali jsme i potravinové balíčky. Teď jsou děti zdravé a máme i zásoby jídla,“ popisuje Amina, matka z vesnice Kisongati.
Místní obdrželi fazole, mouku, olej a sůl
V oblasti Minova, kde lidé kvůli bojům opustili všechno, co měli, pomohla distribuce jídla stovkám rodin. Jen v první fázi obdrželo balíčky s fazolemi, kukuřičnou moukou, olejem a solí 1 145 domácností. Pomoc rozdělujeme spravedlivě podle velikosti rodin, a to ve spolupráci s místní komunitou.
„Uprchla jsem. Musela jsem utéct z vesnice a nechat tam pole i dobytek. Do Kisongati jsem šla s dětmi pěšky měsíc a půl,“ vypráví Zawadi Feza, která je původně z hor v oblasti Katasomwa. „Jsem teď moc šťastná, protože díky této pomoci budou mít moje děti co jíst.“
Situace je však stále křehká a nepředvídatelná. Neustálé boje a nepřístupné cesty znamenají, že místní žijí v nejistotě a náklady na dopravu humanitární pomoci jsou kvůli chybějící infrastruktuře extrémně vysoké.
