V Kongu jsme otevřeli zdravotnická střediska a porodnici pro 28 tisíc lidí

“Centra jsme otevřeli v oblasti Lulingu, která je jednou z nejhůře dostupných v celé provincii Jižní Kivu. V minulých letech tam navíc proti sobě bojovalo několik ozbrojených skupin, jež do značné míry poničily už tak chabou zdravotní infrastrukturu,“ říká Michala Sedláčková, vedoucí mise Člověka v tísni v Konžské demokratické republice a dodává, že místní střediska jsou často poslepovaná jen ze dřeva a bláta.

Konžský tým Člověka v tísni začal se stavbou středisek v Ndumě, Selebu, Mapimu a porodnice v Minoru v lednu. „Na stavbě se podíleli lidé z vesnic, dodávali například lokální stavební materiál,“ vysvětluje zapojení místních Michala Sedláčková. Člověk v tísni se pak zaměřoval na samotnou výstavbu nových budov, či rekonstrukci stávajících.

Zdravotníci se naučili hospodařit i rozpoznat epidemie

„Například v Selebu jsme dostavěli zdravotnické centrum, které započali místní svépomocí. V  mapimské nemocnici, která sídlí ve staré budově z koloniálních dob, jsme opravili porodnické oddělení i zdravotnické centrum. V Minoru, podobně jako v Ndumě, jsme nahradili stávající střediska, která již nevyhovovala hygienickým normám, novými,“ vysvětluje Michala Sedláčková. 

#~gallery-893~#

Do center navíc Člověk v tísni dodal porodní lůžka a více než rok je zásoboval zdravotnickým materiálem a léky. „Součástí naší práce byla i série školení zdravotníků, místních autorit i dobrovolníků pracujících s nemocnými. Ti všichni od nás dostali trénink o finančním managementu, nákupu léků i monitorování epidemií,“ říká Michala Sedláčková. Spolu s ECHO (Úřad Evroské komise pro humanitární pomoc) tým Člověka v tísni také v oblasti Kitutu postavil sedm spalovacích pecí na odpad ze zdravotnických center, dvanáct záchodů nebo tři sprchy.

Problémy konžského zdravotnictví

Konžské zdravotnictví, stejně jako zemi samotnou, sužuje mnoho problémů. Venkovská zdravotnická střediska jsou rabována, postrádají základní vybavení či zůstávají zcela nefunkční. Odlehlost území a nedostatek financí odrazuje mnohé zdravotníky od práce v některých oblastech.

Stát navíc většinu lékařské péče nehradí a lidé si ji musejí platit sami. „Vysoké ceny za ošetření jsou důvodem, proč se lidé střediskům vyhýbají do poslední chvíle a často přicházejí, až když je pozdě,“ říká Michala Sedláčková a vysvětluje, že nejčastějším problémem je v této oblasti malárie.

„Kromě dodávek léků a zdravotnického materiálu jsme každému středisku přispívali na platy zdravotníků. Díky tomu mohli mít vnitřní uprchlíci a další ohrožené skupiny lidí lékařskou péči zdarma a ostatní pacienti platili jen třetinu ceny,“ uzavírá Michala Sedláčková.

Na stavbu nových center přispěli i dárci Klubu přátel Člověka v tísni, léky a další vybavení se pořizovali i z prostředků e-shopu Skutečný dárek.